16 C 214/2021-36 — Okresní soud v Opavě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 26. května 2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 5 554 Kč spolu s úrokem v částce 4 484,33 Kč a dále s úrokem ve výši 19,98 % ročně jdoucím z částky 3 653,38 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 1 795,40 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z částky 3 653,38 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o zápůjčce [číslo] kdy na základě této smlouvy poskytla původní věřitelka, tj. společnost [právnická osoba] žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Dále žalobkyně v podaném návrhu uvedla, že žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli vedle poskytnuté zápůjčky i poplatek ve výši 8 361 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně sjednanou v čl. 4 Smluvních podmínek ve výši 1 277 Kč, dále odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 901 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 183 Kč, to vše formou 60 týdenních splátek po 307 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 26. 4. 2015. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy, kdy poslední příslušná splátka byla ze strany žalovanému uhrazena dne 23. 6. 2017, přičemž ke dni 26. 4. 2015 činila dlužná jistina částku 5 292,52 Kč a dlužný poplatek částku 3 061,48 Kč, přičemž o tomto datu do podpisu smlouvy o postoupení bylo žalovaným na předmětnou pohledávku ještě částečně hrazeno, a to celkem 2 800 Kč. Žalobkyně se proto po žalovaném domáhá zaplacení této pohledávky, která jí byla společností [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], kdy toto postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 24. 6. 2019. Žalovaný, ač před podáním ještě vyzván, žalobkyni již ničeho dalšího neuhradil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. 4. Ze žalobkyní předložených listin, to je ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] [číslo] smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní dne [datum], přílohy [číslo] k této smlouvě o postoupení pohledávek – podstatné části výpisu seznamu postoupených pohledávek, soud vzal za prokázán skutkový stav jak byl žalobkyní tvrzen v podané žalobě, přičemž na tato tvrzení, jak byla uvedena výše, soud proto v dalším pro stručnost odkazuje. 5. Na základě shora uvedených důkazů proto soud vzal za prokázáno, že žalovaný a společnost [právnická osoba] mezi sebou uzavřeli smlouvu, na základě které tato společnost poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet v dohodnutých 60 splátkách po 307 Kč. Žalovaný dohodnuté splátky řádně nesplácel a na poskytnutou zápůjčku celkem uhradil částku 12 807 Kč. Tato pohledávka pak následně na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky byla postoupena žalobkyni. 6. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. [ustanovení pr. předpisu]“), část obsahu smlouvy určili odkazem na smluvní podmínky stranám známé (§ 1751 odst. 1 občanského zákoníku). Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 tohoto zákona, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 9 tohoto zákona ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. 7. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 8. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného ani na výzvu soudu ve svých podáních neuvedla žádná konkrétní fakta, ze kterých právní předchůdkyně žalobkyně při poskytování zápůjčky vycházela (konkrétní výše příjmů žalovaného a jeho konkrétní výdaje), pouze zopakovala své obecné tvrzení, že její právní předchůdkyně úvěryschopnost žalovaného posoudila řádně a správně (s odbornou péčí). Žalobkyně proto o majetkové situaci žalovaného a jejím posouzení netvrdila ničeho a tím méně to pak i prokazovala. Uvedla totiž pouze, že s ohledem na informace, které žalovaný uvedl, zejména, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako popelář u [anonymizována dvě slova] a nemá úvěr kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, a dále s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Její tvrzení, že úvěryschopnost žalovaného byla řádně přezkoumána, není tudíž ničím argumentačně podloženo (výše příjmů, výše výdajů, jak tyto údaje sdělené žalovaným byly prověřeny atd.). Za té situace proto žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně vyhověla zákonnému požadavku uvedenému v ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, a tudíž uzavřená smlouva je neplatná, k této neplatnosti pak soud vždy přihlédne z úřední povinnosti. 9. Tedy za situace, kdy smlouva uzavřená se žalovaným jako platná neobstojí, je plnění poskytnuté na základě této smlouvy nutno posoudit a případně též vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, tj. žalovaný je (byl) povinen vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze to, co z neplatné smlouvy obdržel. Jestliže žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy o půjčce ze dne [datum] byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč a žalovaný z titulu plnění na tuto smlouvu již právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil částku 12 807 Kč (podle rozdílu dluhu žalovaného, který podle smlouvy měl zaplatit a částkou, jakou nyní žalobkyně jako zbývající dosud nezaplacený nárok z této smlouvy žaluje), pak tímto plněním žalovaného pohledávka vzniklá z titulu bezdůvodného obohacení zcela zanikla a tudíž zde neexistuje žádný dluh, který by jako důvodný nárok z této smlouvy mohl být právní předchůdkyní žalobkyně, tj. společností [právnická osoba] žalobkyni postoupen a posléze soudem přiznán. Pak ovšem nezbylo, než podanou žalobu zcela zamítnout, přičemž za tohoto stavu věci je pak také již zcela bezpředmětné se zabývat jakkoliv čímkoliv dalším, co bylo žalobkyní případně dále v řízení tvrzeno a prokazováno. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že v řízení plně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.