16 C 6/2022-43 — Okresní soud v Opavě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení celkem částky 21 044,80 Kč, dále zaplacení úroku v částce 14 633,19 Kč a úroku z prodlení v částce 1 590,69 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 10 % ročně jdoucího z částky 7 508,84 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení. Tento svůj vznesený nárok odůvodnila tak, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru [číslo] kdy na základě této smlouvy poskytla původní věřitelka, tj. společnost [právnická osoba] žalovanému částku 23 000 Kč, kterou žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy v místě svého bydliště, což stvrdil podpisem pod smlouvou. Dále žalobkyně v podaném návrhu uvedla, že žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku 42 756 Kč, a to jednak půjčku ve výši 23 000 Kč a dále částku 19 756 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, a to ve 14 pravidelných týdenních splátkách po 3 054 Kč pod ztrátou výhody splátek. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný ke dni podání žaloby zaplatil pouze částku 15 269,99 Kč, která odpovídá čtyřem řádně uhrazeným splátkám. Žalobkyně se pak podanou žalobou domáhá zaplacení nároků vůči žalovanému vzniklých z této smlouvy, které sestávají z nesplacené jistiny v částce 15 238,85 Kč, dále nesplaceného smluvního úroku v částce 968,19 Kč, nezaplaceného poplatku za poskytnutí úvěru v částce 7 244,05 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru v částce 1 373,80 Kč, nesplaceného inkasního poplatku v částce 2 661,09 Kč, dále úroku v částce 2 386,03 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 327 Kč, úroku z prodlení v částce 1 590,69 Kč a smluvní pokuty v částce 5 806 Kč, přičemž tato pohledávka jí byla původní věřitelkou postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni, přičemž tato změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původní věřitelky ze dne 5. 8. 2021. Žalovaný žalobkyni dosud ničeho dalšího neuhradil, ač k tomu byl žalobkyní před podání žaloby vyzván upomínkou ze dne 18. 10. 2021. 2. Žalovaný proti podané žalobě namítl, že smlouvu uzavřel na základě dohody se snachou [jméno] [příjmení], [datum narození], která se zavázala, že vše bude hradit, kdy žalovaný peníze z poskytnutého úvěru nijak nevyužil pro svou potřebu, ale všechny peníze, které na základě smlouvy o úvěru obdržel, jí předal. 3. K jednání nařízenému ve věci na den 21. 9. 2022 se žalobkyně ani její zástupce nedostavili, přičemž svou nepřítomnost u jednání předem písemně omluvili. Soud proto věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. 4. Ze žalobkyní předložených listin, to je ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], dopisu společnosti [právnická osoba] žalovanému ze dne 5. 8. 2021 - oznámení o postoupení pohledávky, smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní dne [datum], přílohy číslo 1 k této smlouvě o postoupení pohledávek - seznamu postoupených pohledávek, dopisu zástupce žalobkyně žalovanému ze dne 18. 10. 2021 - výzvy před podáním žaloby, jakož i z tvrzení učiněných v průběhu soudního jednání samotným žalovaným soud za prokázáno, že žalovaný svým vlastním jednáním za přítomnosti zástupkyně společnosti [právnická osoba] dne [datum] uzavřel se společností [právnická osoba] smlouvu, na základě které mu poskytla částku 23 000 Kč jako úvěr. Soud při tomto svém závěru vychází z toho, že žalovaný tuto smlouvu, jakož i další listiny předcházející uzavření smlouvy vlastnoručně podepsal (smlouvu a žádost o úvěr), kdy u soudního jednání potvrdil, že skutečně tyto listiny podepsal. Dále uvedl, že byl přítomen celému průběhu jednání a rovněž poskytl listiny požadované ze strany společnosti [právnická osoba] pro to, aby mu úvěr mohl být poskytnut, kterými dokladoval své příjmy (tj. oznámení České správy sociálního zabezpečení o výši důchodu a dále ústřižky poštovních poukázek o výplatě důchodu v této výši a o výplatě příspěvku na bydlení od Úřadu práce České republiky). Soud proto uzavírá, že zde na podkladě těchto skutečností nemá žádné pochybnosti o tom, že žalovaný zde projevil svou nepochybnou a vážně míněnou vůli smlouvu uzavřít, přičemž jeho pohnutka vedoucí ho k tomu (pomoc své snaše [jméno] [příjmení]), tedy případná forma mentální rezervace, nemá na platnost takto projevené vůle žádný vliv. Žalovaný ve svém vyjádření také potvrdil, že peněžní prostředky od společnosti [právnická osoba] skutečně obdržel, neboť potvrdil, že po podpisu smlouvy obchodní zástupkyní této společnosti tyto byly před něj položeny v hotovosti na stůl. Toto jednání ze strany zástupkyně společnosti [právnická osoba] soud proto také považuje za právní jednání společnosti [právnická osoba] směřované vůči žalovanému a tedy plněním na uzavřenou smlouvu, kdy oběma stranám, které se tohoto aktu účastnily, muselo být zřejmé, z jakého důvodu se tak činí a k jakému účelu jsou tyto peníze určeny. Jestliže žalovaný tyto peníze poté přenechal své snaše (žalovaný se brání tím, že se těchto peněz ani nedotkl a ze stolu je vzala jeho snacha), pak soud ovšem tato dvě jednání odděluje. Tedy se jednalo o následný akt, kdy dále žalovaný přenechal tyto peníze své snaše [jméno] [příjmení]. To, že zástupkyně společnosti [právnická osoba] položila peníze před žalovaného na stůl po podpisu smlouvy, v kontextu veškerého dalšího jednání žádnou z účastněných stran nemohlo ponechat na pochybách, proč a pro koho k přenechání těchto peněz dochází. Prosté položení na stůl soud považuje za dostatečné, bez toho, aniž by je například žalovanému dala přímo do rukou, neboť má za to, že se jedná o zcela běžnou praxi (srov. například výdej hotovosti na přepážce banky, na poště, ale i na pokladně v obchodě, kde málokdy je možno setkat s tím, že by se peníze předávaly přímo„ z ruky do ruky“, což je i jistým druhem společenské nebo obchodní etikety). 5. Soud proto na základě právě uvedeného předně dospěl k závěru, že společnost [právnická osoba] a žalovaný v souladu s ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) uzavřeli smlouvu o úvěru, když společnost [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému a poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí půjčky a dohodnutý úrok, a případná další plnění. Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany žalobkyně. 6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. V daném případě žalobkyně na výzvu soudu k posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr uvedla, že tato schopnost byla ověřována právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, ve které uvedl své údaje, číslo občanského průkazu, jakož i další údaje, dále pak požadovanou částku úvěru, příjmy, výdaje, zaměstnání