17 C 276/2021-26 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 5 353,56 Kč. Uvedla, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou [datum] smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž součástí byly všeobecné podmínky a ceník. Smlouva obsahovala rovněž ujednání o pronájmu dvou přijímacích zařízení – [anonymizováno] a [anonymizováno], jejichž převzetí stvrdila žalovaná svým podpisem na zakázkovém listě. Pro opakované prodlení žalované s placením ceny poskytovaných služeb využila společnost svého práva vyplývajícího ze smlouvy a [datum] od ní odstoupila, přičemž současně upozornila žalovanou na její povinnost zařízení vrátit, a to do sedmi dnů od ukončení smlouvy. Pro případ porušení této povinnosti si strany ve smlouvě sjednaly smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč za každé zařízení dle ceníku. Žalovaná zařízení nevrátila a přes opakované výzvy ani nezaplatila smluvní pokutu v celkové výši 4 000 Kč. Dále žalobkyně požadovala zaplacení poplatku 500 Kč dle ceníku za odpojení z důvodu nedoplatku a zaplacení ceny za pronájem přijímacích zařízení ujednané ve smlouvě v celkovém součtu 853,56 Kč. Posledně uvedená částka má představovat dlužnou cenu pronájmu ve výši 70 Kč měsíčně za každé zařízení dle měsíčních vyúčtování splatných [datum] až [datum]. Dne [datum] společnost [právnická osoba], zanikla v důsledku fúze sloučením s žalobkyní jakožto nástupnickou společností, a ta tak převzala veškeré její jmění. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. V souladu s § 115a občanského soudního řádu soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci s tímto postupem soudu souhlasili. Pro rozhodnutí ve věci samé přitom nebylo nutné vyzývat žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení či důkazních návrhů – žaloba sice byla z převážné části zamítnuta, nikoliv však pro neunesení břemene tvrzení či důkazního. 4. Z obchodního rejstříku má soud za prokázané, že ke dni [datum] společnost [právnická osoba], zanikla v důsledku fúze sloučením s žalobkyní jakožto nástupnickou společností, na kterou přešlo veškeré jmění zanikající společnosti. 5. Soud provedl důkaz smlouvou o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací z [datum] [číslo] zakázkovým listem z [datum] a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu: 6. Žalobkyně se zavázala poskytovat žalované služby elektronických komunikací za sjednanou cenu a v této souvislosti žalovaná převzala [datum] do užívání dvě zařízení – [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], přičemž se za jejich užívání zavázala platit 70 Kč měsíčně za každé z nich. Podpisem na formulářové smlouvě žalovaná potvrdila, že se seznámila a souhlasí se specifikací služeb, ceníkem a všeobecnými podmínkami pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ve znění zveřejněném na internetu a bere na vědomí, že jsou součástí smlouvy; současně prohlásila, že nevrátí-li pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku, zavazuje se uhradit smluvní pokutu dle ceníku. Konkrétní poplatky smlouva neobsahuje. 7. Aniž by se soud zabýval tím, zda žalované podle obsahu smlouvy vznikla povinnost k vrácení zařízení, není žaloba ohledně požadavku na zaplacení 4 500 Kč (smluvních pokut a poplatku za odpojení) důvodná. Požadavek je totiž v rozporu s ustanoveními občanského zákoníku o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem. Podle § 1813 se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Podle § 1814 písm. f) se zvláště zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy. Podle § 1815 se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 8. Smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací je typicky adhezní a současně spotřebitelskou smlouvou, k čemuž je soud povinen z úřední povinnosti přihlédnout. Jednak byl k jejímu uzavření použit žalobkyní vytvořený formulář užívaný v obchodním styku ve smyslu § 1798 odst. 2 občanského zákoníku, jednak na straně jedné vystupuje poskytovatel služeb z pozice podnikatele a na straně druhé zákazník jakožto spotřebitel, a tedy i slabší strana. Charakteristické pro uvedenou smlouvu je, že má formulářový charakter, její text je s výjimkou identifikace zákazníka, objednaných služeb a jejich ceny předem připraven poskytovatelem a spotřebitel nemá žádnou možnost se jakýmkoliv způsobem od takto připraveného znění odchýlit a sjednat si individuální podmínky. Buď text přijme tak, jak je mu předloženo, anebo k uzavření smlouvy nedojde. Dále je typické, že podnikatel oproti spotřebiteli vystupuje z pozice profesionála a odborníka. Z těchto důvodů zákon poskytuje spotřebitelům vyšší míru ochrany v podobě určitých záruk, které musí, respektive nesmí, spotřebitelské smlouvy obsahovat s následkem, že k ustanovením, která jsou s tímto v rozporu, se nepřihlíží. Jejich demonstrativní výčet je uveden v § 1814. Tato vyšší míra ochrany směřuje k tomu, aby postavení smluvních stran nebylo v rozporu s požadavkem přiměřenosti ve významné nerovnováze v neprospěch spotřebitele. Právě ujednání o smluvní pokutě a poplatcích ve spojení s odkazem na ceník žalobkyně pro určení jejich výše však takovou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele představuje, a proto k němu soud nepřihlíží. 9. Žalobkyně dovozuje oprávněnost požadavku na zaplacení smluvní pokuty 4 000 Kč odkazem na ceník, s nímž žalovaná svým podpisem na smlouvě vyjádřila souhlas jakožto se součástí smlouvy, a na prohlášení žalované, že podle něj zaplatí smluvní pokutu, nevrátí-li pronajaté zařízení. Uvedená prohlášení jsou předem předtištěna na formuláři žalobkyně v samém závěru smlouvy, obtížně čitelnou velikostí písma – podstatně menší než jsou údaje doplňované do textu. Bez ospravedlnitelného důvodu navíc takové prohlášení neobsahuje konkrétní výši smluvní pokuty, přestože vše ostatní týkající se této povinnosti je na formuláři předtištěno; nic nebránilo právní předchůdkyni žalobkyně, aby na místo slov„ dle ceníku“ uvedla zcela transparentně konkrétní částku, kterou musí spotřebitel při nevrácení zařízení zaplatit, a to stejně velkým písmem jako částky cen za služby a pronájem. Pouze takový postup ze strany poskytovatele služeb by bylo možné hodnotit jako poctivý ve smyslu § 6 občanského zákoníku Tyto závěry lze dovodit rovněž z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3512/11, který je plně použitelný i za účinnosti nového občanského zákoníku, na který soud v podrobnostech odkazuje a z nějž cituje pouze konečný závěr, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis). Uvedený závěr je nutné vztáhnout na jakoukoliv jinou formulářovou součást smlouvy, jakou je i ceník žalobkyně, a současně nejen na samotné založení povinnosti zaplatit smluvní pokutu, ale především na určení její konkrétní výše. Kromě toho je zjevné, že žalované ani nebyly všeobecné podmínky předány, protože smlouva výslovně odkazuje pouze na jejich znění zveřejněné na internetu. Totožné závěry platí ve vztahu k požadavku na zaplacení poplatku 500 Kč za odpojení. 10. Jediný opodstatněný je tak požadavek na zaplacení dlužného nájemného 853,56 Kč za užívání obou zařízení, který má zákonnou oporu v § 2201 a násl. občanského zákoníku. Dohodnuté nájemné právní předchůdkyně žalobkyně pravidelně činila součástí měsíčních vyúčtování splatných od [datum] do [datum] ([číslo]); takto bylo z titulu nájemného vyúčtováno 7 x 140 Kč. V posledním vyúčtování [číslo] pak byla odpočtem 2 x 63,22 Kč zohledněna skutečnost, že k odpojení zařízení došlo [datum]. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud s přihlédnutím k tomu, že žalované, která by na ni měla právo, protože byla v řízení částečně úspěšná, žádné náklady podle obsahu spisu nevznikly.