26 C 146/2022-28 — Okresní soud v Opavě

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného u soudu se žalobkyně domáhala rozhodnutí, jímž by byla žalovaná zavázána zaplatit jí shora uvedenou částku s příslušenstvím a nahradit náklady tohoto řízení. Návrh odůvodnila tím, že žalovaná dne 3. 9. 2020 v 08:49 hod. porušila svoji povinnost cestujícího, neboť v [obec], v dopravním prostředku DP na lince [číslo] kterou žalobkyně provozuje, se při kontrole neprokázala platným jízdním dokladem, o čemž byla na místě sepsána„ Dohoda s cestujícím“. V dohodě s cestujícím byla žalované uložena povinnost doplatit žalobkyni jízdné ve výši 24 Kč za tuto jízdu a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platné jízdenky. Podpisem této dohody žalovaná uznala vůči žalobkyni celkovou žalovanou pohledávku co do důvodu a výše a zavázala se ji do patnácti kalendářních dnů od zjištění jízdy bez platné jízdenky žalobkyni zaplatit. Vzhledem k tomu, že žalovaná v době splatnosti a ani později tuto částku žalobkyni nezaplatila, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalovanou. 3. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila a ke své procesní obraně neuvedla ničeho. V souladu s § 115a o. s. ř., soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili. 4. Z tvrzení žalobkyně a dále z listin, které označila k důkazu a kterým nikdo neodporoval, dospěl soud ke skutkovému stavu tak, jak jej žalobkyně popsala v návrhu a soud proto na něj pro stručnost odkazuje. Bylo zjištěno, že žalovaná porušila povinnost cestujícího a vznikla jí proto povinnost zaplatit žalobkyni pohledávku čítající jízdné a přirážku k jízdnému, když tuto pohledávku podpisem na Dohodě s cestujícím dne 3. 9. 2020 uznala co do důvodu a výše a zavázala se ji zaplatit. Vzhledem k tomu, že žalovaná předmětný závazek nesplnila, neboť v době splatnosti a ani později tuto pohledávku nezaplatila, vyhověl soud zcela podané žalobě a to i co do požadovaných zákonných úroků z prodlení, které byly žalobkyni přiznány podle § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, účinného ke dni prodlení žalovaného se zaplacením peněžitého dluhu. 5. Z hmotněprávního hlediska byl spor posouzen podle § 1723 a podle § 2053 a násl. o. z. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky. 7. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.