26 C 158/2022-24 — Okresní soud v Opavě

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu uznání dluhu žalovaným vůči žalobkyni co do důvodu a výše 6 400 Kč a závazku k jeho zaplacení do 14 dnů ode dne 5. 9. 2019. Žalobkyně odůvodnila nárok tím, že poskytla žalovanému nadstandardní služby v rámci nemocniční hospitalizace a žalovaný se za to zavázal žalobkyni zaplatit sjednanou částku. Žalobkyně vystavila žalovanému za poskytnuté služby fakturu [číslo] splatnou dne 30. 9. 2019 na částku 6 400 Kč. Žalovaný dne 5. 9. 2019 dluh v této výši vůči žalobkyni uznal co do důvodu a výše a zavázal se tento dluh žalobkyni zaplatit do 14 dnů od propuštění z nemocnice. Protože žalovaný tuto povinnost v době splatnosti nesplnil a dluh vůči žalobkyni nezaplatil ani na základě následných upomínek a předžalobní výzvy, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou. 3. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho. V souladu s § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili. 4. Na základě listin označených žalobkyní k důkazu dospěl soud k závěru o skutkovém stavu tak, jak jej žalobkyně popsala v žalobě, a proto na něj pro stručnost soud odkazuje. Bylo prokázáno, že žalovaný dne 5. 9. 2019 v písemném prohlášení uznal vůči žalobkyni dluh ve výši 6 400 Kč a zavázal se jej zaplatit ve lhůtě 14 dnů ode dne jeho vystavení. Písemné prohlášení žalovaný vystavil 5. 9. 2019. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto povinnost nesplnil, považuje soud žalobu za důvodnou, a proto jí v celém rozsahu vyhověl, a to včetně požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky ode dne 1. 10. 2019. 5. Z hmotněprávního hlediska soud posoudil spor podle § 1723 odst. 1 a § 2053 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Zaplacení zákonných úroků z prodlení soud posoudil podle § 1968 a § 1970 o. z., a dále podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, účinného ke dni prodlení žalovaného se zaplacením peněžitého dluhu. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky. 7. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem, o. s. ř.