26 C 97/2022-38 — Okresní soud v Opavě

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu konečného záporného zůstatku ve výši 6 568,31 Kč na bankovním účtu žalovaného, který vedla žalobkyně pro žalovaného na základě mezi nimi dne 11. 10. 2012 uzavřené smlouvy o běžném účtu a dne 19. 5. 2017 dodatku této smlouvy o povoleném debetu. Žalovaný nedodržel podmínky uvedené smlouvy, neboť přečerpal prostředky na běžném účtu do nepovoleného debetu, který řádně a včas neuhradil. Žalobkyně proto od uvedené smlouvy odstoupila a běžný účet vedený pro žalovaného ke dni 1. 9. 2021 zrušila. Ke dni 27. 1. 2022 sestávala dlužná částka z dlužné jistiny ve výši 6 568,31 Kč a dlužného úroku z prodlení 226,38 Kč. Protože žalovaný nereagoval na výzvu k zaplacení této částky a ani na později zaslanou předžalobní upomínku, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu tak, jak jej žalobkyně popsala v návrhu a soud proto ve stručnosti na něj odkazuje. Bylo zjištěno, že žalobkyně vedla pro žalovaného běžný účet s povoleným debetem, a to na základě mezi nimi uzavřené smlouvy o běžném účtu [bankovní účet] [anonymizováno], na kterém žalovaný přečerpal prostředky do nepovoleného debetu. Protože žalovaný na výzvu žalobkyně k úhradě dluhu nereagoval, byl účet ke dni 1. 9. 2021 zrušen. Protože žalovaný dluh v žalované výši dosud nezaplatil, soud žalobě vyhověl v celém rozsahu. 5. Z hmotněprávního hlediska soud posoudil spor podle § 1723 odst. 1 a § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Nárok na zákonný úrok z prodlení svědčí žalobkyni podle § 1968 a § 1970 o. z., a podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, účinného ke dni prodlení žalovaného se zaplacením peněžitého dluhu. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 568,31 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, když advokát osvědčil, že je plátcem takové daně. 7. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem, o. s. ř., splatnost přisouzených nákladů řízení soud vázal k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.