9 C 135/2021-43 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 11 756 Kč spolu se sjednaným úrokem 15 % ročně od 28. 10. 2018 z částky 3 471,43 Kč do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 3 620,52 Kč od 28. 10. 2018 do zaplacení. Uvedla, že společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovanou po posouzení úvěruschopnosti [datum] smlouvu o úvěru [číslo] v tentýž den jí poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala společnosti půjčenou částku vrátit spolu s pevným úrokem ve výši 770 Kč, paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru, tzn. že se zavázala zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 3 200 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 576 Kč a úhradu za hotovostní inkaso splátek 2 000 Kč. Souhrn uvedených částek, tj. 14 546 Kč, měla žalovaná zaplatit věřitelce ve 14 měsíčních splátkách po 1 039 Kč, konče 27. 10. 2018. Žalovaná uhradila celkem 8 030 Kč a dluží 3 471,43 Kč na jistině, 149 Kč na úroku za sjednanou dobu poskytnuté úvěru, 825,63 Kč na úhradě za poskytnuté úvěru a uzavření Smlouvy, 1 321 Kč za umožnění hotovostního inkasa splátek, 5 750 Kč na smluvní pokutě, 991,71 Kč na úroku vyčísleném od 238. 10. 2018 do postoupení pohledávky a 610,71 Kč na zákonném úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do postoupení pohledávky. Dále požaduje žalobkyně zaplacení úroku 15 % ročně z dlužné jistiny od 21. 5. 2020 do zaplacení a zákonného úroku 9 % ročně z částky 3 620,52 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Žalobkyně se stala nositelkou pohledávky na základě smlouvy o postoupení z [datum] s účinností k [datum], což bylo žalované oznámeno dopisem. 2. Žalovaná se k návrhu písemně vyjádřila a nesouhlasila, že by měla vůči žalobkyni v uváděné výši dluh, když platila měsíčně 2 000 Kč, na dvě smlouvy po 1 000 Kč. Uvedla, že je po operaci srdce a měsíčně platí z nemocenské za léky cca 1 600 Kč a na syna a dceru po 752 Kč měsíčně. 3. Podáním ze dne 30. 7. 2021 žalobkyně na výzvu soudu doplnila žalobu, kterou současně vzala částečně zpět o částku 1 573,88 Kč na smluvní pokutě a v tomto rozsahu navrhla řízení zastavit. V rozsahu částečného zpětvzetí soud řízení dle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. zastavil. 4. Na výzvu soudu žalovaná dne 19. 10. 2021 sdělila, že dluh podle žaloby neuznává, protože tento ke dni 17. 6. 2019 uhradila, když zasílala 1 000 Kč [anonymizována dvě slova] a 1 000 Kč [anonymizována dvě slova] na adresu [anonymizována dvě slova]. Dále se vyjádřila ke svým majetkovým a finančním poměrům s tím, že od prosince 2021 nebude brát žádné peníze, protože si požádala o invalidní důchod. 5. V replice na vyjádření žalované sdělila žalobkyně, že úhrady složenkami žalovanou byly hrazeny na úvěry poskytované [anonymizována dvě slova] a tyto platby nelze zahrnovat do platební historie úvěru [právnická osoba] Platby doložené žalovanou byly hrazeny na jinou pohledávku. Současně bylo zdůrazněno, že u úhrad od 21. 8. není uveden podpis zástupce společnosti, který měl platbu převzít. 6. K nařízenému jednání na den 1. 2. 2022 se žalovaná po předchozí písemné omluvě nedostavila a právní zástupce žalobkyně, který se dostavil, na podané žalobě, po zohlednění částečného zpětvzetí, setrval. 7. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru ze dne [datum] [číslo] včetně smluvních podmínek, předpisem splátek, provedenými transakcemi, žádostí o úvěr z [datum] smlouvou o postoupení pohledávek včetně Dodatku [číslo] seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky z 24. 7. 2020, předžalobní výzvou ze dne 11. 11. 2020 včetně poštovního podacího lístku, doklady k posoužení úvěryschopnosti žalované a zjistil následující skutkový stav: [právnická osoba], poskytla žalované [datum] v hotovosti částku 8 000 Kč jakožto úvěr, který se žalovaná zavázala společnosti vrátit navýšenou o poplatek 6 546 Kč, představující součet úroku 770 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru a za administrativní činnost 3 200 Kč a 576 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek 2 000 Kč. Celkovou dlužnou částku 14 546 Kč měla žalovaná zaplatit v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 1 039 Kč, poslední splátka nejpozději do 27. 10. 2018. Žalovaná před poskytnutím úvěru uvedla, že bydlí v nájmu, je vdaná, je zaměstnaná, má čistý měsíční příjem 15 340 Kč, splácí jiné půjčky 900 Kč měsíčně, její odhadované měsíční výdaje činí 10 000 Kč (nájem/inkaso 2 000 Kč, telefon a výdaje na domácnost 7 100 Kč). Poskytovatelka úvěru uvedla, že údaje ověřila z pracovní smlouvy, výplatní pásky (bez uvedení množství a za které období), jiné doklady nejsou v žádosti uvedeny. Podle mzdového výměru byla žalované stanovena hrubá mzda 91 Kč za hodinu. Podle částečného výpisu z účtu žalované obdržela mzdu ve výši 7 186 Kč. Původní věřitelka oznámila žalované, že žalovanou pohledávku postoupila žalobkyni (dopis s podacím lístkem). Z přehledu provedených transakcí k 21. 8. 2018 evidovaných žalobkyní bylo žalovanou uhrazena celková částka 8 540 Kč. Podle splátkového kalendáře o hotovostním výběru splátek potvrzených podpisem inkasující osoby žalovaná uhradila celkem 8 030 Kč. 8. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 9. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění. 10. Žaloba není důvodná ani částečně. 11. Předmětem podnikatelské činnosti žalobkyně je poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupuje tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaná je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má sm