9 C 15/2022-36 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručenou soudu dne 16. 12. 2021 a změněnou podáním z 24. 2. 2022, což soud připustil, se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 7 337,92 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 5 750 Kč od 21. 8. 2021 do zaplacení, a to z titulu jí jako postupníkovi postoupené úvěrové pohledávky s tvrzením, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne [datum] mezi společností [anonymizována čtyři slova], [země], jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a novým věřitelem, původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 20. 8. 2021, žalovaný poskytnutý úvěr čerpal, avšak do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl poskytnut. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Platba úvěru byla identifikována uvedením variabilního symbolu [číslo]. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z výpisu z bankovního účtu, ale přesto nebyl žalovaným uhrazen v celé výši. Žalovaný nevrátil úvěr ve lhůtě splatnosti 20. 8. 2021, a to ani po předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně, odeslané mu dne 23. 9. 2021. Částka 7 337,92 Kč sestává z dlužné jistiny 5 000 Kč, tří náhrad účelně vynaložených nákladů po 250 Kč a úroků za období čerpání k datu 20. 8. 2021 ve výši 1 587,92 Kč. 2. Žalovaný, ač usnesením soudu vyzván, aby se k podané žalobě písemně vyjádřil, tak ve stanovené lhůtě neučinil. 3. Soud pak nařídil ve věci jednání na den 13. 7. 2022, k němuž se nikdo nedostavil, přičemž žalobkyně a její právní zástupce svou neúčast písemně omluvili a souhlasili, aby soud jednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. Soud provedl listinami předloženými žalobkyní. 4. Z listin, které ve věci předložila žalobkyně, zjistil soud skutkový stav tvrzený žalobou a tento stav je závěrem o skutkovém stavu věci: Smlouvou o úvěru, uzavřenou mezi společností [anonymizována čtyři slova], [země], jako původním věřitelem - úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným dne [datum], se uvedená společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být žalovaným splacen nejpozději dne 20. 8. 2021, uvedená společnost sjednaný úvěr žalovanému poskytla dne [datum] na účet žalovaného číslo [bankovní účet], jak to prokazuje žalobkyní předložené potvrzení o provedené platbě ve výši 5 000 Kč na uvedený účet žalovaného ze dne [datum]. Žalovaný se zavázal úvěr splatit uvedené společnosti do 20. 8. 2021. Ve lhůtě splatnosti však žalovaný svůj závazek nesplnil ani částečně. [anonymizována čtyři slova], [země], pak svou pohledávku ze spotřebitelského úvěru za žalovaným postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]; tuto skutečnost oznámila žalovanému oznámením o postoupení pohledávky. Žalovaný pohledávku neuhradil ani přes předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně ze dne 23. 9. 2021. Žalovaný přitom netvrdil, natož, aby prokázal, že by na dluh z úvěru, byť třeba částečně plnil, přitom na něm leží důkazní břemeno o úhradě dluhu ze splatného úvěru. Pokud byla žalobkyně vyzvána soudem, aby doplnila skutková tvrzení ohledně zkoumání úvěryschopnosti žalovaného před poskytnutím předmětného úvěru, tak uvedla, že původní věřitel posoudil úvěryschopnost dle §§86 a 87 ZSÚ nahlédnutím do databází – insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí a provedl lustraci dokladu totožnosti. 5. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). 6. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; přitom bezdůvodně se obohatí mimo jiné zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění. 7. Žaloba je opodstatněná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně. 8. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni jako nynějšímu věřiteli a právní nástupkyni po původním věřiteli (která je nyní ve věci aktivně legitimována) dosud nesplacenou, avšak již dne 20. 8. 2021 splatnou dlužnou jistinu úvěru ve výši 5 000 Kč, avšak z titulu bezdůvodného obohacení, jakož i zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru, tedy z částky 5 000 Kč od 27. 9. 2021 do zaplacení, když splatnost úvěru nastala dne 26. 9. 2021 v návaznosti na lhůtu uvedenou v předžalobní výzvě a žalovaný je tak od 27. 9. 2021 v prodlení s jeho splacením. Soud posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, když původní věřitel porušil své povinnosti dle ZSÚ (§§86 a 87), neboť nezkoumal řádně schopnost žalovaného úvěr splácet. Žádným způsobem nebylo tvrzeno ani doloženo jaké byly osobní a majetkové poměry žalovaného v době sjednání úvěru, jaké byly jeho příjmy, výdaje, zda měl jiné závazky a v jaké výši, vyživovací povinnosti, apod. Soud tedy vyhodnotil smlouvu jako absolutně neplatnou. V návaznosti na tuto skutečnost má žalobkyně právo na vrácení poskytnuté částky žalovanému, kterou nesplatil, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Právní předchůdkyně žalobkyně převedením požadované částky úvěru na účet uvedený žalovaným svůj závazek splnila, žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že by peněžní prostředky jím čerpaného úvěru vrátil. Žalobkyně prokázala, že úvěrovou pohledávku postoupením nabyla a je tak ve věci aktivně legitimována a stala se věřitelkou úvěrové pohledávky za žalovaným. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku 5 000 Kč a také druhotná povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 5 000 Kč ve výši dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak ve výroku uvedeno. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. 9. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit pouze částečně úspěšné žalobkyni na nákladech řízení částku 752 Kč, což je po porovnání úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve sporu vyjádřením 36 % úspěchu z celkové výše nákladů řízení 1 489 Kč Náklady žalobkyně potřebné k účelnému uplatňování práva přitom sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 000