9 C 200/2021-33 — Okresní soud v Opavě

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 86 916,78 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím z částky 74 075 Kč od 29. 6. 2021 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne [datum] se žalobkyní smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalobkyní žalovanému dne [datum] vyplacena zápůjčka ve výši 50 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal žalobkyni v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou zaplatit celkovou částku 156 381 Kč, tedy vrátit zapůjčenou jistinu zápůjčky a zaplatit celkové náklady zápůjčky, tj. obchodní úrok ve výši 76 381 Kč a administrativní poplatek ve výši 30 000 Kč, tj. celkem částku 156 381 Kč, a to v 59 měsíčních splátkách po 2 607 Kč a v 60-té závěrečné splátce ve výši 2 568 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta dnem 24. 4. 2020. Žalovaný však žalobkyni hradil platby dle předmětné smlouvy o zápůjčce pouze částečně, žalobkyně proto v souladu s ustanovením čl. 13. Obchodních podmínek, respektive čl. 11 smlouvy o zápůjčce neuhrazenou část jistiny zápůjčky zesplatnila, a to ke dni 1. 4. 2021. Podanou žalobou se pak žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 86 916,78 Kč, která představuje souhrn plnění z této zápůjčky a je představována dlužnou jistinou v částce 50 000 Kč, neuhrazenými obchodními úroky v částce 18 325 Kč, neuhrazenými administrativní poplatky v částce 5 000 Kč, dále úrokem z prodlení vyčísleným za období do 28. 6. 2021 ve výši zákonné sazby částkou 2 324,25 Kč, dále smluvními pokutami požadovanými dle smlouvy v celkové výši 10 517,53 Kč a úhradou za upomínečné a poštovné v celkové výši 750 Kč. Žalovaný přitom žalobkyni nezaplatil ničeho ani přes její opakované výzvy. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. K jednání nařízenému na den 25. 1. 2022 se žalovaný nedostavil, o odročení jednání přitom nepožádal. Zástupce žalobkyně se dostavil a na podané žalobě v celém rozsahu setrval. Soud proto věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. 4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], výpisu z účtu žalobkyně prokazujícího převod částky 50 000 Kč dne [datum] na účet žalovaného dle smlouvy [číslo] z dopisu žalobkyně žalovanému ze dne 7. 4. 2021 – oznámení o zesplatnění zápůjčky podle smlouvy o zápůjčce [číslo] kterým žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě předmětné pohledávky nejpozději do data 29. 4. 2021, vzal soud za prokázány skutečnosti tvrzené žalobkyní v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, jak jsou uvedeny shora, na která proto soud pro stručnost v dalším odkazuje. 5. Na základě shora uvedených důkazů proto soud vzal za prokázáno, že žalovaný a žalobkyně mezi sebou uzavřeli smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v dohodnutých 59 pravidelných měsíčních splátkách po 2 607 Kč a v 60-té závěrečné splátce ve výši 2 568 Kč. Žalovaný dohodnuté splátky řádně nesplácel, žalobkyni na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. Žalobkyně proto žalovaného v souladu s úvěrovými podmínkami dopisem ze dne 7. 4. 2021 vyzvala k úhradě celého zbývajícího dluhu, jakož i smluvní pokuty. 6. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), část obsahu smlouvy určili odkazem na smluvní podmínky stranám známé (§ 1751 odst. 1 občanského zákoníku). Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany žalobkyně. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného tvrdila, že schopnost žalovaného splácet měsíčně částku 2 607 Kč žalobkyně posoudila nahlédnutím do databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, a to konkrétně nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a nahlédnutím do centrální evidence exekucí prokazující, že žalovaný není veden v insolvenčním rejstříku ani v evidenci exekucí a dále z informací získaných od žalovaného, a to předložením výpisů z účtů žalovaného a výplatním lístkem žalovaného za měsíc prosinec 2019 a únor 2020 prokazujících čistý měsíční příjem až ve výši 32 300,43 Kč. K tomu předložila výpisy z účtu žalovaného, jakož i výplatní lístek. 11. Z předložených výpisů se podává, že za období měsíce prosince 2019 kladné obraty na účtu žalovaného činily částku celkem 32 844 Kč (tedy příjem na účet) a záporné obraty na účtu činily celkem částku 31 800,19 Kč (tedy výdaje z účtu), roční kreditní obrat činil 617 323,44 Kč, roční debetní obrat činil 616 481,88 Kč, konečný zůstatek na účtu - 57 453,91 Kč, za období měsíce leden 2020 kladné obraty na účtu žalovaného činily částku 63 714 Kč a záporné obraty částku 62 680,63 Kč, roční kreditní obrat na účtu činil částku 63 714 Kč a roční debetní obrat činil částku 62 680,63 Kč, konečný zůstatek - 57 480,03 Kč a za období měsíce února 2020 kladné obraty na účtu žalovaného činily částku 80 329 Kč a záporné obraty částku 81 321,23 Kč, roční kreditní obrat činil 144 043 Kč a roční debetní obrat činil částku 144 001,86 Kč, konečný zůstatek na účtu – 58 472,26 Kč. 12. Z výše uvedených výpisů z bankovního účtu žalovaného se proto podává, že žalobkyně neměla relevantní podklady pro to, aby situaci žalovaného vyhodnotila tak, že bude schopen poskytnutou půjčku jí splácet. Alespoň z obratů na účtu žalovaného zachycených na výpisech je totiž zřejmé, že jeho celkové měsíční výdaje byly v podstatě rovny jeho příjmům, konečné zůstatky byly vždy mínusové a v žádném případě nečinil příjmy žalovaného měsíčně 32 300,43 Kč, když podle výpisu z účtu mzda žalovaného představovala v průměru 26 975 Kč za tři měsíce. Žalobkyně se proto měla případně mnohem blíže zaobírat strukturou příjmů a výdajů žalovaného, pokud mu už úvěr při těchto výsledných obratech chtěla poskytnout. Z výpisů navíc vyplývá, že žalovaný, kromě splátek jiných úvěrů a dalších výdajů, naprostou většinu platebních příkazů zadává ve prospěch E-Casina TRANSACTION D (v prosinci 2019 zaslal E-Casinu 14 400 Kč, aniž oproti tomuto cokoliv obdržel, za únor 2020 zaslal E-Casinu celkovou částku 44 070 Kč a zpět obdržel od Chance a.s. 29 000 Kč, v lednu 2020 tamtéž postupně zaslal částku 38 457 Kč a zpět mu bylo vyplaceno celkem 15 300 Kč). V žádném případě tak žalobkyně při finanční analýze nemohla vycházet z výdajů zahrnující sázky z částky 8 077,25 Kč a o výdajích spojených s bydlením (nájem, inkaso) se již nezmiňuje při své finanční analýze vůbec, pokud se však nemá jednat o neidentifikovatelné domácí platby ve výši 862,50 Kč. Jestliže proto pouze na podkladě těchto informací, které žalobkyně měla k dispozici, vyhodnotila žalovaného jako úvěruschopného, nepostupovala tak správně (evidentně žalovanému s ohledem na jeho reálné hospodaření totiž žádné volné měsíční prostředky pro splácení úvěru nezůstávaly). 13. Za té situace však žalobkyně nevyhověla zákonnému požadavku uvedenému v ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úv