9 C 299/2021-24 — Okresní soud v Opavě

1. Návrhem podaným u soudu dne 23. 10. 2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 12. 11. 2020 do zaplacení. Uvedl, že dne 27. 2. 2020 bylo strážníkem Městské policie [obec] použito ve smyslu §17a zák. 553/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů, technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla žalovaného, které bylo ponecháno na místě, kde je ponechání vozidla zakázáno. Jelikož žalovaný na místě nezaplatil za odstranění technického prostředku vozidla, uznal písemně pod [číslo] svůj dluh vůči žalobci ve výši 600 Kč s tím, že dlužnou částku uhradí ve lhůtě 15-ti dnů ode dne uznání tohoto závazku. Cena za odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla ve výši 600 Kč byla stanovena nařízením [územní celek] [číslo]. 2. Návrhu bylo vyhověno platebním rozkazem dne 6. 1. 2022, který byl následně zrušen usnesením ze dne 7. 2. 2022, kdy se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho. V souladu s § 115a o. s. ř., soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili. 4. Z tvrzení žalobce a dále z listin, které označil k důkazu a kterým nikdo neodporoval, dospěl soud ke skutkovému stavu tak, jak jej žalobce popsal v návrhu a soud proto na něj pro stručnost odkazuje. Bylo zjištěno, že žalovaný porušil povinnost, když ponechal vozidlo na místě, kde je to zakázáno a vznikla mu proto povinnost zaplatit žalobci částku 600 Kč dle nařízení [územní celek] [číslo] čl. 2, když tuto pohledávku vlastnoručním podpisem na Uznání dluhu dne 27. 10. 2020 uznal co do důvodu a výše a zavázal se ji zaplatit. Vzhledem k tomu, že žalovaný předmětný závazek nesplnil, neboť v době splatnosti a ani později uvedenou pohledávku nezaplatil, vyhověl soud zcela podané žalobě, a to i co do požadovaných zákonných úroků z prodlení z pohledávky po splatnosti, které byly žalobkyni přiznány podle § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), a podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. 5. Z hmotněprávního hlediska byl spor posouzen podle § 1723 a podle § 2053 a násl. o. z. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 100 Kč, která představuje náklady řízení uplatněné v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 100 Kč za úkon (podání návrhu) dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky. 7. Jelikož žalobce je osvobozen od placení soudního poplatku a byl v tomto řízení úspěšný, přechází poplatková povinnost na neúspěšného žalovaného dle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích. Výše soudního poplatku činí dle položky 2 odst. 1 písm. a) Sazebníku poplatků částku 400 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit. 8. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.