9 C 36/2021-31 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 44 250 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 865,35 Kč a se zákonným úrokem z prodlení a smluveným úrokem, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Uvedla, že [datum] právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému po předchozím posouzení úvěruschopnosti v hotovosti částku 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem, celkem částku 55 200 Kč, a to ve formě 16 pravidelných měsíčních splátek po 3 450 Kč, počínaje měsícem následujícím po podpisu smlouvy. Žalovaný svůj závazek řádně nesplnil a ocitl se v prodlení, takže právní předchůdkyně v souladu se smlouvou úvěr ke dni 6. 3. 2018 zesplatnila. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny úvěru 27 600 Kč, zákonných úroků z prodlení do 20. 5. 2020 ve výši 5 865,35 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru, uzavření smlouvy a za administrativní činnost 650 Kč a smluvní pokuty 16 000 Kč. Pohledávka byla nejprve v rámci převodu části závodu původní věřitelky převedena 28. 9. 2018 na společnost [právnická osoba], a následně postoupena na žalobkyni smlouvou z 24. 6. 2020 a postoupení bylo žalované oznámeno. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. K otázce aktivní legitimace žalobkyně ve sporu soud provedl důkaz notářským zápisem z [datum] JUDr. [jméno] [příjmení] NZ [číslo], přílohou ke smlouvě o prodeji části závodu z [datum] a smlouvou o postoupení pohledávek z [datum] včetně přílohy a zjistil, že žalovaná pohledávka byla nejprve převedena na společnost [právnická osoba], a následně touto společností na žalobkyni. 4. K úvěrovému vztahu soud učinil důkaz žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru, smlouvou o úvěru [číslo] smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020, výzvou k plnění z 18. 12. 2020 včetně podacího lístku, z nichž zjistil následující skutkový stav: [právnická osoba], poskytla žalovanému [datum] v hotovosti částku 30 000 Kč jakožto úvěr, který se žalovaný zavázal společnosti vrátit navýšený o náklady úvěru 25 200 Kč, představující kapitalizovaný úrok 21% z jistiny úvěru za období, na kterou byl poskytnut, poplatky za uzavření smlouvy, za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu, a to v hotovosti v 16 měsíčních splátkách po 3 450 Kč, počínaje 30.dnem po uzavření smlouvy. Žalovaný na splacení úvěru zaplatil celkem 26 950 Kč. Při žádání o úvěr žalovaný uvedl, že bydlí v RD, bytu družstevním nebo v osobním vlastnictví, je starobní důchodce, že jeho měsíční příjem představuje částku 25 000 Kč, příjmy celé domácnosti 25 000 Kč, jeho měsíční výdaje činí bez bližší specifikace 12 000 Kč. Údaje měly být podle žádosti ověřovány ze složenek za tři měsíce a důchodového výměru, žalobkyně však soudu nepředložila žádný doklad, ze kterého by byla patrná výše důchodu, dále např. výše inkasa, dalších nákladů spojených s bydlením, pojištěním, se zdravotním stavem, výpis z účtu apod. 5. Podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem (§ 1), pokud se nejedná mimo jiné o odloženou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč (§ 2 písm. e)). Celkovou výší spotřebitelského úvěru se přitom rozumí souhrn všech částek, jež jsou dány spotřebiteli k dispozici (§ 3 písm. k )). Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1). 6. Na smlouvu o úvěru soud aplikoval občanský zákoník č. 89/2012 Sb. Podle § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; přitom bezdůvodně se obohatí mimo jiné zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění. 7. Žaloba je opodstatněná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně. 8. Smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením s tím souvisejícím žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky. Předmětem podnikatelské činnosti původní věřitelky je poskytování peněžních prostředků a vystupuje tedy z pozice věřitele ve smyslu § 3 písm. b) zákona č. 145/2010 Sb. Oproti tomu žalovaný je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Před uzavřením smlouvy původní věřitelka porušila svou zákonnou povinnost poskytnout spotřebiteli úvěr pouze tehdy, pokud je po posouzení úvěryschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru o následku v podobě neplatnosti právního jednání bylo podle důvodové zprávy k zákonu č. 43/2013Sb. začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a posílena ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Poskytovatel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. Ani povinnost uložená spotřebiteli v § 9 odst. 3 zák. nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Z uvedeného vyplývá i závěr, že to rozhodně není sám spotřebitel, kdo může objektivně prohlásit, že poskytovatel úvěru s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr. 9. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti. Proto je na něm, aby tvrdil rozhodující skutečnosti a navrhl důkazy ohledně splnění své povinnosti. Soud vyzval žalobkyni ještě před prvním jednáním, aby v tomto směru doplnila žalobní tvrzení a důkazní návrhy, na což žalobkyně reagovala předložením žádosti o poskytnutí úvěru a scoringové karty. Z žádosti o úvěr je přitom evidentní, že jediný příjem žalovaného v době uzavření smlouvy měl být starobní důchod 25 000 Kč. Poskytovatelka úvěru nijak neprokázala, že by ověřovala nějaké výdaje žalovaného. Spokojila se pouze snad s tvrzením žalovaného, aniž je zřejmé, co výdaje 12 000 Kč vůbec zahrnují, kolik činí náklady spojené s bydlením, včetně inkasních poplatků, pojištěním nemovitosti, placení odpadů, jaké výdaje má žalovaný na vedení domácnosti, stravování, příp. se zdravotním stavem, není zřejmé, zda bydlí sám, případně s další osobou, zda splácí nějaký další úvěr, či půjčku apod. Tvrzené posuzování úvěruschopnosti žalovaného