9 C 94/2020-60 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou doručenou soudu 24. 4. 2020 domáhala se žalobkyně vůči žalovanému určení, že je vlastníkem parcely [číslo] v obci [okres], okres [okres], zapsané u KÚ pro [územní celek], [stát. instituce] na [list vlastnictví] pro [územní celek] a k. ú. [obec] [část obce]. Uvedla, že jí a tehdejšímu jejímu manželovi [jméno] [příjmení] bylo vydáno Městským národním výborem v [obec] dne 16. 6. 1973 rozhodnutí o povolení k novostavbě atriového rodinného domu. Bezprostředně přiléhající součástí domu je i zahrada – parcela [číslo] v k. ú. [obec] [část obce], která jim byla dána MěNV v [obec] do osobního užívání, a to písemnou dohodou o zřízení práva osobního užívání pozemku [anonymizováno]: [číslo], [anonymizováno] to podle právních předpisů platných v rozhodné době, tj. z. č. 40/1964 Sb. (občanského zákoníku) rozhodnutím ze dne 28. 6. 1973. Tento pozemek vlastními silami zkultivovali, osadili trvalým travním porostem a po dobu téměř 50 let pozemek udržují na vlastní náklady a přistupují k němu jako k vlastnímu. Na odboru výstavby v roce 1979 ohlásili oplocení zahrady, které odbor schválil 8. 3. 1979, když dal písemný souhlas k oplocení, které je vedeno kolem pozemku [číslo] a [číslo]. Předmětnou parcelu [číslo] žalobkyně užívá téměř 50 let a ze strany žalovaného nebyly nikdy po desítky let vzneseny žádné pochyby nebo nároky na tuto parcelu. Dále žalobkyně poukázala na ustálenou judikaturu, dále na dikci § 134 obč. zák. a oprávněnou držbu, jakož i na obšírný komentář k tomuto ustanovení v publikaci Občanský zákon s komentářem vydaném v roce 2009 prof. Švestky. Rovněž odkázala na judikaturu NS k oprávněné držbě v rozporu se zápisem v KN, objektivní omluvitelný omyl, který nevylučuje poctivou držbu. Konstatovala také, že dle § 872 odst. 1 obč. zák. účinného po 1. 1. 1990 se osobní užívání pozemku ex lege po r. 1990 změnilo na osobní vlastnictví. Toto rovněž podporuje vydržení vlastnictví k předmětnému pozemku. 2. Žalovaný se k žalobě podrobně vyjádřil podáním z 3. 11. 2020 a navrhl žalobu v celém rozsahu zamítnout. Uvedl, že tvrzení žalobkyně o tom, že předmětný pozemek parc. [číslo] tehdejšího tzv. práva osobního užívání, na základě Dohody o zřízení práva osobního užívání [číslo jednací]. [anonymizováno] [číslo] [rok] [anonymizována dvě slova] ze dne 28. 6. 1973 však neodpovídá skutečnosti. Geometrickým plánem [číslo] byl rozdělen tehdejší pozemek parc. [anonymizováno] [webová adresa] ve vlastnictví tehdejšího Československého státu, za účelem výstavby šesti atriových rodinných domků. Žalobkyně společně se svým manželem p. [jméno] [příjmení] byli stavebníky jednoho z těchto atriových domků, a za tím účelem jim bylo zřízeno právo osobního užívání k pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [část obce], jak byl tento pozemek tehdy nově vyměřen výše uvedeným geometrickým plánem čís. zak. [číslo]; pozemek jim byl takto nejprve přidělen do osobního užívání rozhodnutím finančního odboru Okresního národního výboru v [obec] ze dne 28. 6. 1973, [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno], a následně žalobkyně společně se svým manželem p. [jméno] [příjmení] uzavřeli dne 4. 7. 1973 s Městským národním výborem v [obec] dohodu o zřízení práva osobního užívání pozemku. Ovšem již v průběhu roku 1973 bylo zjištěno, že zaměření pozemků k výstavbě atriových domků bylo vadné a nevyhovovalo plánované výstavbě. Byl proto Střediskem geodézie v [obec] vyhotoven nový geometrický plán ze dne 29. 10. 1973 čís. zak. [číslo], který stavební místa znovu a nově vyměřil. V návaznosti na to tehdejší Československý stát – městský národní výbor v [obec] uzavřel se všemi stavebníky Dohodu o zániku práva osobního užívání pozemků, kterou zanikly předchozí uzavřené dohody o zřízení práv osobního užívání pozemků - a zanikla takto i výše uvedená Dohoda o zřízení práva osobního užívání pozemku ze dne 4. 7. 1973 uzavřená se žalobkyní a s jejím manželem p. [jméno] [příjmení]. Následně byl žalobkyni a jejímu manželovi p. [jméno] [příjmení] přidělen do osobního užívání nový pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [část obce], vzniklý dle nového geometrického plánu ze dne 29. 10. 1973 čís. zak. [číslo] – stalo se tak rozhodnutím Finančního odboru Okresního národního výboru v [obec] o přidělení pozemku do osobního užívání [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [rok] [anonymizována dvě slova] ze dne 26. 3. 1974 a na základě Dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku uzavřené dne 8. 4. 1974 mezi Městským národním výborem v [obec] a žalobkyní společně s jejím manželem p. [jméno] [příjmení]. Žalovaný uvedl, že z výše uvedených listin (zejména z citovaných geometrických plánů) jednoznačně vyplývá, že současný pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí] – [část obce] nikdy nebyl žalobkyni svěřen do užívání na základě tehdejšího institutu práva osobního užívání pozemku, a tato skutečnost také musela být žalobkyni z výše uvedeného zřejmá. 3. Z aktuální evidence nemovitostí vedené Katastrálním úřadem dále vyplývá, že žalobkyně nevlastní žádné pozemky přiléhající k předmětnému pozemku, a že by se tedy z tohoto důvodu mohla považovat za vlastníka i předmětného pozemku. Sousední pozemky parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] ležící v [katastrální uzemí] – [část obce] - jsou ve vlastnictví p. [jméno] [příjmení]. Dále se žalovaný podrobně vyjádřil, podle čeho je třeba posuzovat otázku, zda žalobkyně mohla nabýt vlastnické právo vydržením k předmětnému pozemku a který zákonný předpis je třeba aplikovat, jakož i k okolnostem dobré víry a omluvitelného omylu při chopení se držby části sousedního pozemku s tím závěrem, že u žalobkyně nejsou splněny podmínky vydržení vlastnického práva. 4. V reakci na vyjádření žalovaného uvedla žalobkyně ve svém podání z 15. 12. 2020, mj. že součástí dohody o přidělení pozemku parc. [číslo] byl i stávající pozemek [číslo]. Stávající vlastnice pozemků parc. [číslo] je dcerou a právní nástupkyní žalobkyně, které uvedené pozemky převedla. Veškeré pozemky užívají společně, proto tyto tvoří jednolitý a organický celek a skoro 50 let se starají a investují i u parc. [číslo]. Až v r. 2019 začal žalovaný nabízet pozemek k prodeji. Nikdy od r. 1974, resp. 1990 se žalovaný o pozemek nezajímal, nenabídl jí nájemní smlouvu nebo jiný užívací titul k cizí věci, žalovaný se nechoval s péčí řádného hospodáře. Nenapadlo ji, že není vlastníkem předmětného pozemku. V doplnění svého vyjádření poukázala na skutečnost, že žalovaným tvrzený dokument o zrušení smlouvy o svěření do osobního užívání jinou smlouvou, tento nenese žádné datum a nebyl ani řádně registrován státním notářstvím. Dále předložila smlouvu o půjčce a omezení převodu nemovitosti, kterou banka zajišťovala právě předmětnou parcelou [číslo], a to úvěr poskytnutý 3. 9. 1973 5. Žalovaný doplnil své vyjádření z 3. 11. 2020, kdy mj. zdůraznil, že k vydržení vlastnického práva by žalobkyně musela být v tzv. dobré víře a v tzv. omluvitelném omylu, že je vlastníkem předmětného pozemku a podrobně se k této problematice vyjádřil i s odkazem na příslušnou judikaturu, dle níž oprávněná držba se nemůže zakládat na takovém omylu držitele, kterému se mohl při normální opatrnosti vyhnout. Omyl držitele musí být omluvitelný. Omluvitelným je omyl, ke kterému došlo přesto, že mýlící se postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. Pokud omyl přesahuje rámec běžného, obvyklého posuzování věcí, není omluvitelný. Držitel, který drží věc na základě takového neomluvitelného omylu, může být sice v dobré víře, avšak nikoliv‚ se zřetelem ke všem okolnostem, a proto nemůže být držitelem oprávněným - ale je naopak držitelem neoprávněným, který má povinnost takovou věc vydat jejímu vlastníkovi. 6. Žalovaný zdůraznil, že předmětný pozemek parc. [číslo] vznikl jako samostatná pozemková parcela geometrickým plánem čís. zak. [číslo] ze dne 29. 10. 1973, byl v té době ve vlastnictví Československého státu, a poté přešel do vlastnictví žalovaného. Žalobkyně pouze získala společně se svým manželem [jméno] [příjmení] do osobního užívání sousední pozemek parc. [číslo] ležící v [katastrální uzemí] – [část obce], a to na jejich žádost, za úplatu, za účelem výstavby rodinného domu a zřízení zahrady. Vymezení nového pozemku pro výstavbu i nových okolních pozemkových parcel bylo provedeno uvedeným geometrickým plánem čís. zak. [číslo], který se dostal do sféry dispozice žalobkyně a jejího manžela (je na něj i výslovně odkazováno jako na přílohu rozhodnutí Finančního odboru Okresního národního výboru v [obec] o přidělení pozemku do osobního užívání [číslo jednací] [anonymizována tři slova] [rok] [anonymizována dvě slova] ze dne 26. 3. 1974, kterým žalobkyně společně s manželem obdržela pozemek určený pro výstavbu rodinného domu a pro zřízení zahrady do tehdejšího tzv. osobního užívání). Z geometrického plánu čís. zak. [číslo] je přitom zcela zřejmé, že předmětný pozemek je samostatnou pozemkovou parcelou, která přiléhá k pozemku určenému pro výstavbu domu a zříz