13 C 118/2023-35 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou spojenou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručenou soudu dne 22. 3. 2023 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 20 469 Kč spolu s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 13. 4. 2022. Dle smlouvy zaslala žalobkyně na účet žalovaného částku 11 100 Kč, která byla splatná spolu s poplatkem ve výši 3 428 Kč dne 13. 5. 2022. Žalovaný svou povinnost nesplnil. Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně, kde se žalovaný seznámil se zněním smlouvy a VOP. Totožnost žalovaného žalobkyně ověřila ze zaslaných fotokopií osobního dokladu žalovaného a pomocí korunové ověřovací platby, následně byla smlouva podepsána elektronicky PINem zaslaným na číslo žalovaného. Před uzavřením smlouvy prověřila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného dle údajů poskytnutých žalovaným (rodinné, pracovní, příjmové a výdajové poměry) zapsaných do zákaznické karty a tyto ověřila. Kromě jistiny a poplatku požaduje žalobkyně zaplacení zákonného úroku z prodlení a účelně vynaložených nákladů ve výši 2 500 Kč dle čl. 2 smlouvy za písemné výzvy odeslané žalovanému 20. 5. 2022, 27. 5. 2022, 3. 6. 2022, 12. 6. 2022 a 27. 6. 2022 a dále smluvní pokutu dle čl. 2 smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 11 100 Kč od 14. 5. 2022 do 20. 3. 2023 (do vyhotovení žaloby) ve výši 3 441 Kč. K výzvě soudu žalobkyně dne 13. 10. 2023 doplnila, že k úvěruschopnosti žalovaného nebude ničeho doplňovat a žádá, aby jí bylo vydáno bezdůvodné obohacení a dále zopakovala postup, jakým byla smlouva s žalovaným uzavřena. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud provedl důkaz listinami označenými jako smlouva o zápůjčce a všeobecné obchodní podmínky datované 13. 4. 2022 podepsané PIN kódem žalovaného, opakovanými výzvami žalobkyně včetně upomínek bez doručenek, výpisem z účtu žalobkyně, sdělením [právnická osoba], výzvou k úhradě ze dne 27. 2. 2023 včetně poštovního podacího lístku a výpisu o sledování zásilek ČP, s. p., ze kterých zjistil, že na účet žalovaného byla dne 13. 4. 2022 připsána částka 11 100 Kč z účtu žalobkyně pod variabilním symbolem [číslo] (RČ žalovaného). Částka 11 100 Kč měla být žalovanému poskytnuta bezhotovostně na základě smlouvy o zápůjčce, dle které se měl žalovaný zavázat tuto částku vrátit žalobkyni do 13. 5. 2022 spolu s poplatkem ve výši 3 428 Kč. Současně měla být sjednána náhrada nákladů žalobkyně za zaslání písemné výzvy po 500 Kč, přičemž žalobkyně měla žalovanému zaslat pět výzev. V čl. 2 smlouvy měla být za prodlení žalovaného sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Smlouva i VOP byly na straně žalovaného podepsány pouze PIN kódem. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 27. 2. 2023, který byl odeslán na adresu žalovaného a do jeho dispozice se dostal dne 1. 3. 2023, lhůta k plnění byla výzvou stanovena 3 dny, tj. do 4. 3. 2023, žalovaný se tak dostal do prodlení dnem 5. 3. 2023. 4. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám 5. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). 6. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. Žaloba je převážně důvodná. 8. Zjištěný skutkový stav posoudil soud podle citovaných ustanovení občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně v rozsahu toho, co žalobkyně skutečně zaslala na účet žalovaného, tedy v částce 11 100 Kč. Ve zbývající části pak soud nemá za prokázané, že by žalovaný skutečně uzavřel s žalobkyní smlouvu o zápůjčce a akceptoval tak smluvní podmínky, na základě kterých mu měla vzniknout povinnost uhradit poplatek za poskytnutí zápůjčky, poplatky za upomínky a smluvní pokutu; tzn. není jednoznačně prokázané, že by se žalovaný s takovýmito podmínkami vůbec seznámil a tyto odsouhlasil. Soud tedy nárok žalobkyně vyhodnotil jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení odpovídajícího tomu, co žalovaný od žalobkyně skutečně čerpal, tzn. částku 11 100 Kč včetně úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení, ve znění platném k prvému dni prodlení žalovaného. Soud vycházel z obecného ustanovení o splatnosti a vázal ji na výzvu k úhradě ze dne 27. 2. 2023, která byla žalovanému doručována a lhůta k zaplacení tak uplynula dne 4. 3. 2023, od dalšího dne je žalovaný v prodlení. Soud žalobu zamítl ve zbytku představující poplatek ve výši 3 428 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z této částky od 14. 5. 2022 do zaplacení, zákonné úroky z prodlení z částky 11 100 Kč od 14 5. 2022 do 4. 3. 2023, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, smluvní pokutu ve výši 3 441 Kč. 9. Nad rámec výše uvedeného soud dále uvádí, že pokud by bylo prokázáno, že žalovaný tuto částku obdržel od žalobkyně jako peněžitou zápůjčku na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tak takovou smlouvu by soud vyhodnotil jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1, věta prvá, zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 588 občanského zákoníku. Žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných od žalovaného, a i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným, ale tato tvrzení i dostatečně prověřit a zejména odborně vyhodnotit. Žalobkyně k tomu, jak posoudila úvěruschopnost žalovaného pouze uvedla, že si od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů od žalovaného, případně nahlédnutím do relevantních databází. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že k otá