13 C 123/2023-31 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou spojenou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručenou soudu dne [datum] domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 33 989 Kč spolu s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum]. Dle smlouvy zaslala žalobkyně na účet žalované částku 20 000 Kč, která byla splatná spolu s poplatkem ve výši 5 200 Kč dne [datum]. Žalovaná svou povinnost nesplnila, na svůj dluh uhradila pouze částku 1 851 Kč, kterou žalobkyně započetla na smluvní pokutu. Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně, kde se žalovaná seznámila se zněním smlouvy a VOP, které jí byly následně zaslány na její email. Totožnost žalované žalobkyně ověřila ze zaslaných fotokopií osobního dokladu žalované a pomocí korunové ověřovací platby, následně byla smlouva podepsána elektronicky PINem zaslaným na číslo žalované. Před uzavřením smlouvy prověřila žalobkyně úvěruschopnost žalované dle údajů poskytnutých žalovanou (rodinné, pracovní, příjmové a výdajové poměry) zapsaných do zákaznické karty a tyto ověřila. Kromě jistiny a poplatku požaduje žalobkyně zaplacení zákonného úroku z prodlení a účelně vynaložených nákladů ve výši 2 500 Kč dle čl. 2 smlouvy za písemné výzvy odeslané žalované [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] a dále smluvní pokutu dle čl. 2 smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 20 000 Kč od [datum] do [datum] (do vyhotovení žaloby) ve výši 6 289 Kč. K výzvě soudu žalobkyně dne [datum] doplnila, že k úvěruschopnosti žalované nebude ničeho doplňovat a žádá, aby jí bylo vydáno bezdůvodné obohacení a dále zopakovala postup, jakým byla smlouva s žalovanou uzavřena. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Soud provedl důkaz listinami označenými jako smlouva o zápůjčce a všeobecné obchodní podmínky datované [datum] podepsané PIN kódem žalované, opakovanými výzvami žalobkyně včetně upomínek bez doručenek, výpisem z účtu žalobkyně, sdělením [právnická osoba], výzvou k úhradě ze dne [datum] včetně poštovního podacího lístku a výpisu o sledování zásilek ČP, s. p., ze kterých zjistil, že na účet žalované byla dne [datum] připsána částka 20 000 Kč z účtu žalobkyně pod variabilním symbolem [číslo] (RČ žalované). Částka 20 000 Kč měla být žalované poskytnuta bezhotovostně na základě smlouvy o zápůjčce, dle které se měla žalovaná zavázat tuto částku vrátit žalobkyni do [datum] spolu s poplatkem ve výši 5 200 Kč. Současně měla být sjednána náhrada nákladů žalobkyně za zaslání písemné výzvy po 500 Kč, přičemž žalobkyně měla žalované zaslat pět výzev. V čl. 2 smlouvy měla být za prodlení žalované sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Smlouva i VOP měly být žalovanou podepsány uvedeným PIN kódem. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne [datum], který byl odeslán na adresu žalované a do její dispozice se dostal dne [datum], lhůta k plnění byla výzvou stanovena 3 dny, tj. do [datum], žalovaná se tak dostala do prodlení dnem [datum]. 4. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám 5. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). 6. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. Žaloba je převážně důvodná. 8. Zjištěný skutkový stav posoudil soud podle citovaných ustanovení občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně v rozsahu toho, co žalobkyně skutečně zaslala na účet žalované, tedy v částce 20 000 Kč snížené o platbu žalované ve výši 1 851 Kč. Ve zbývající části pak soud nemá za prokázané, že by žalovaná skutečně uzavřela s žalobkyní smlouvu o zápůjčce a akceptovala tak smluvní podmínky, na základě kterých jí měla vzniknout povinnost uhradit poplatek za poskytnutí zápůjčky, poplatky za upomínky a smluvní pokutu; tzn. není jednoznačně prokázané, že by se žalovaná s takovýmito podmínkami vůbec seznámila a tyto odsouhlasila. Soud tedy nárok žalobkyně vyhodnotil jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení odpovídajícího tomu, co žalovaná od žalobkyně skutečně čerpala, tzn. částku 20 000 Kč, poníženou o platbu žalované ve výši 1 851 Kč, tedy zaplacení částky 18 149 Kč včetně úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení, ve znění platném k prvému dni prodlení žalované. Soud vycházel z obecného ustanovení o splatnosti a vázal ji na výzvu k úhradě ze dne [datum], která byla žalované doručována a lhůta k zaplacení tak uplynula dne [datum], od dalšího dne je žalovaná v prodlení. Soud žalobu zamítl ve zbytku představující poplatek ve výši 5 200 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, zákonné úroky z prodlení z částky 20 000 Kč od [datum] do [datum], náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, smluvní pokutu ve výši 6 289 Kč. 9. Nad rámec výše uvedeného soud dále uvádí, že pokud by bylo prokázáno, že žalovaná tuto částku obdržela od žalobkyně jako peněžitou zápůjčku na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tak takovou smlouvu by soud vyhodnotil jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1, věta prvá, zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 588 občanského zákoníku. Žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalované byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných od žalované, a i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou, ale tato tvrzení i dostatečně prověřit a zejména odborně vyhodnotit. Žalobkyně k tomu, jak posoudila úvěruschopnost žalované pouze uvedla, že si od žalované vyžádala informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto