13 C 4/2023-31 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 890,45 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále také jen„ smlouva o úvěru“), na základě které předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit spolu s jistinou příslušenství úvěru ve výši 22 328 Kč představující smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Celkově měl žalovaný zaplatit předchůdkyni žalobkyně částku 48 328 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3 452 Kč do [datum], avšak uhradil pouze 36 450 Kč. V důsledku prodlení žalovaného se splátkami vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, tj. od [datum] do [datum], ve výši 4 079,66 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka vůči žalovanému ze smlouvy o úvěru s účinností ke dni [datum] postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně nyní požaduje po žalovaném zaplacení jistiny 6 810,79 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 922,12 Kč od [datum] do [datum], kapitalizovaný smluvní úrok 6 743,78 Kč (smluvní úrok 193,03 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 593,70 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 3 130,50 Kč, inkasní poplatek 1 149,98 Kč), smluvní pokutu 4 079,66 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil, ke své procesní obraně neuvedl ničeho a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání předem omluvila a požádala soud, aby bylo jednáno a rozhodnuto bez její přítomnosti. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Z žádosti o úvěr ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný označený v žádosti jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem požádal předchůdkyni žalobkyně o úvěr ve výši 26 000 Kč. V žádosti uvedl, že je zaměstnaný u [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], je ženatý, má jedno nezaopatřené dítě, jeho čistá měsíční mzda činí asi 18 920 Kč a jeho celkové měsíční náklady činí asi 22 043 Kč. Dále uvedl, že má další příjmy ve výši asi 16 194 Kč měsíčně a čistá měsíční mzda manželky činí asi 13 071 Kč. 4. Z pracovní smlouvy manželky žalovaného a výplatních pásek manželky žalovaného [jméno] [příjmení] za únor až duben 2019 bylo zjištěno, že manželka žalovaného byla zaměstnána u společnosti [právnická osoba] a její průměrná čistá mzda činila 20 039 Kč za období únor až duben 2019. 5. Z výpisu z účtu žalovaného ze dne [datum], pracovní smlouvy žalovaného, dodatku pracovní smlouvy žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] a jeho mzda za období březen 2019 činila 18 400 Kč. 6. Z nájemní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný žil se svou manželkou v nájemním bytě od [datum] do [datum], přičemž měsíční nájem činil 7 000 Kč. 7. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně označená ve smlouvě obchodní firmou, sídlem a identifikačním číslem, poskytla žalovanému, označenému ve smlouvě jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem, v hotovosti peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit tuto jistinu spolu s úrokem 2 503 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 12 740 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru 2 405 Kč, poplatek za inkaso splátek 4 680 Kč. Celkově se žalovaný zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně částku 48 328 Kč v 14 měsíční splátkách po 3 452 Kč. 8. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], dílčí smlouvě o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy [číslo] dodatku [číslo] k rámcové smlouvě o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka vůči žalovanému ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni. 9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu ze dne [datum] bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávku z titulu smlouvy o úvěru postoupila žalobkyni. Zároveň žalovaného vyzvala k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů po obdržení dopisu. Oznámení bylo žalovanému zasláno na adresu uvedenou ve smlouvě dne [datum]. 10. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu ze dne [datum] [rok] bylo z jištěno, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky s tím, že jinak bude žalobkyně vymáhat zaplacení pohledávky soudní cestou. Výzva byla žalovanému zaslána na adresu uvedenou ve smlouvě dne [datum]. 11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému označenému ve smlouvě jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem v hotovosti peněžní prostředky ve výši 26 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit ve splátkách, celkově měl předchůdkyni žalobkyně uhradit částku 48 328 Kč, avšak uhradil 36 450 Kč. Pohledávka vůči žalovanému z titulu smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl v době uzavření smlouvy ženatý, měl jedno nezaopatřené dítě, žil s manželkou v nájemní bytě za který platili nájem 7 000 Kč měsíčně, průměrná čistá měsíční mzda manželky za období únor až duben 2019 činila 20 039 Kč, žalovaný byl zaměstnán a jeho mzda za měsíc březen 2019 činila 18 400 Kč. 12. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná. 13. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 4. 1. 2019 do 23. 4. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. a předchůdkyně žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti smlouvy. 14. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C -449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C -106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, který mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. 16. Soud proto při řádném nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne k neplatnosti vždy v jakékoliv fázi řízení. 17. Předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posuzovala schopnost žalovaného splácet, avšak nikoliv řádně v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a výše citované judikatury soudů. Při posouzení úvěruschopnosti je třeba vždy zjistit nejen skutečné příjmy, ale také výdaje spotřebitele, tyto porovnat a následně dospět k závěru, že spotřebiteli zbývá z příjmů po odečtení výdajů dostatečná částka na úhradu úvěru. Předchůdkyně žalobkyně v rámci svého posouzení vycházela toliko ze mzdy žalovaného za jeden měsíc ve výši 18 400 Kč, dále výši mzdy žalovaného bezprostředně před uzavřením smlouvy o úvěru nezkoumala a spokojila se s tím, že zjistila průměrnou čistou mzdu manželky žalovaného za poslední 3 měsíce před uzavřením smlouvy o úvěru. Co se týče výdajové stránky rozpočtu žalovaného a jeho manželky, předchůdkyně žalobkyně zjistila pouze, že bydlí v nájmu, za který platí měsíčně 7 000 Kč. Další výdaje domác