16 C 17/2023-34 — Okresní soud v Opavě

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 26 450,29 Kč spolu s úrokem v částce 1 486,98 Kč a dále s úrokem ve výši 11,75 % ročně jdoucím z částky 24 169 Kč od 25. 10. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 898,66 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 26 450,29 Kč od 25. 10. 2022 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný se žalobkyní uzavřel dne [datum] prostředky komunikace na dálku prostřednictvím internetových stránek žalobkyně smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou i úvěrové podmínky, na základě které žalovanému žalobkyně poskytla celkem částku 24 169 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky splatných vždy k 20. dni v kalendářním měsíci s tím, že první splátka se stala splatnou k 20. dni kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání a tedy poskytnutí revolvingového úvěru, kdy v jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného revolvingového úvěru a pravidelné poplatky, případně nepravidelné poplatky, jako například poplatek za výběr z automatu, za blokaci karty apod. a smluvní sankce. Žalovaný však svou povinnost z uzavřené smlouvy porušil, když neuhradil žádnou splátku, žalobkyně proto využila svého oprávnění sjednaného v odst. 7.1. úvěrových podmínek a zesplatnila úvěr ke dni 19. 7. 2022 a žalovaného vyzvala dopisem ze dne 19. 7. 2022 ke splacení celého úvěru. Podanou žalobou se proto domáhá po žalovaném zaplacení částky 26 450,29 Kč, která se skládá z neuhrazené jistiny v částce 24 169 Kč, poplatku za pojištění v částce 681,29 Kč, nákladů na vymáhání v částce 600 Kč a smluvních pokut v částce 1 000 Kč, jakož i zaplacení úroku a úroku z prodlení. Žalovaný žalobkyni dosud ničeho neuhradil, ač k tomu byl žalobkyní vyzván ještě předžalobní výzvou. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. 4. Přitom z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] a výpisu čerpání, splátek a úhrad vztahujícího se ke smlouvě [číslo] vzal soud za prokázány skutečnosti tvrzené žalobkyní v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu o uzavření úvěrové smlouvy a o poskytnutí úvěru žalovanému, jak jsou uvedeny shora, na která proto soud pro stručnost v dalším odkazuje. 5. Na základě shora uvedených důkazů proto soud vzal za prokázáno, že žalovaný a žalobkyně mezi sebou uzavřeli úvěrovou smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr, na základě kterého žalovaný na tento úvěr čerpal celkem částku 24 169 Kč a který se žalovaný zavázal splácet v dohodnutých měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. 6. V posuzované věci pak soud předně dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), část obsahu smlouvy určili odkazem na smluvní podmínky stranám známé (§ 1751 odst. 1 občanského zákoníku). Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany žalobkyně. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného tvrdila, že ke svojí zákonné povinnosti prověřování bonity spotřebitele přistupuje důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, kdy tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných, jako například věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení a podobně, kdy pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Pro předcházení předlužení klienta zajišťuje žalobkyně kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky, v rámci něhož je ověřována schopnost klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje. K tomu dále uvedla, že zohledňováno je rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti, a vyvstává-li navzdory takto podrobnému přezkumu pochybnost o pravosti tvrzení klienta, přistupuje úvěrující subjekt k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpisu z bankovního účtu, ověření údajů o zaměstnání a podobně. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v úvěrových registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR přičemž nebyl nalezen žádný závazek po splatnosti. Žalobkyně si dále vyžádala od žalovaného výpis z bankovního účtu, ze kterého je patrný příjem z podnikatelské činnosti, invalidní důchod a výše nájmu. Na základě uvedených zjištění a tedy s ohledem na výši úvěru a výši měsíčních splátek žalobkyně shledala žalovaného schopným splácet předmětný úvěr. 11. S výše uvedeným závěrem žalobkyně se nelze ztotožnit. Žalobkyně předně ani na výzvu soudu nebyla schopna tvrdit doložit, z jakých konkrétních příjmů a výdajů žalovaného vycházela. Žalobkyně proto předně v tomto směru neunesla předně povinnost tvrzení, která jí v řízení stíhala. Je proto zřejmé, že žalobkyně neměla dostatečné údaje proto, aby žalovaného vyhodnotila jako úvěruschopného jen na základě údajů, které měla k dispozici (nestačí totiž tyto údaje sdělené žadatelem ověřovat jen při pochybnostech o jejich správnosti, ale vždy, tzn. taková pochybnost je zde dána automaticky, tzn. presumuje se, jinak by se o skutečné ověření bonity klienta a posouzení jeho schopnosti splácet úvěr nejednalo - k čemu by bylo totiž takové ověřování, když klient - zákazník si může vymyslet příjem v podstatě jakýkoliv), navíc i tak situaci žalovaného vyhodnotila zjevně nesprávně. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, totiž poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Na tomto místě soud zdůrazňuje, že zákonným požadavkem je tedy právě také to, aby poskytovatel úvěru vycházel ze spolehlivých informací získaných od spotřebitele. Nemůže se tak spokojit pouze s prohlášením spotřebitele, ale spotřebitel k objektivnímu posouzení poskytovateli úvěru musí tyto údaje doložit, neboli prokázat s tím, že bez toho poskytovatel úvěru nesplní svou zákonnou povinnost, čehož následkem je neplatnost takové smlouvy. Je to tedy poskytovatel úvěru, kdo je nucen tyto listiny z tohoto důvodu archivovat, pokud nechce riskovat v případném soudním sporu neúspěch z důvodu neprokázání dostatečného přezkoumání příjmových a výdajových poměrů žadatele o spotřebitelský úvěr, neboť je to on, kdo předně bude muset soudu prokazovat, že mu tyto poměry byly ze strany žadatele o spotřebitelský úvěr doloženy (prokázány). Pro úplnost je pak také možn