26 C 1/2023-37 — Okresní soud v Opavě

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu na příspěvku„ nepojištěných vozidel“ podle zákona č. 168/1999 Sb. Žalovaná částka se skládá z dlužného příspěvku ve výši 4 355 Kč a poplatku ve výši 300 Kč za dobu od [datum] do [datum], kdy žalovaný provozoval bez sjednaného pojištění osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru 1850-2500 cm3 [registrační značka], [VIN]: [anonymizováno], z příspěvku ve výši 7 735 Kč a poplatku ve výši 300 Kč za dobu od [datum] do [datum], kdy žalovaný provozoval bez sjednaného pojištění vozidlo s objemem válců motoru 1850-2500 cm3 [registrační značka], [VIN]: [anonymizováno], z příspěvku ve výši 3 965 Kč a poplatku ve výši 300 Kč za dobu od [datum] do [datum], kdy žalovaný provozoval bez sjednaného pojištění výše uvedené vozidlo [registrační značka] a z příspěvku ve výši 7 995 Kč a poplatku ve výši 300 Kč za dobu od [datum] do [datum], kdy žalovaný provozoval bez sjednaného pojištění osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru 1850-2500 cm3 [registrační značka], [VIN]: [anonymizováno]. Protože žalovaný nereagoval na výzvu k zaplacení tohoto dluhu ani na předžalobní upomínku, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den [datum]. Žalovanému bylo dne [datum] do vlastních rukou doručeno předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaný k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání. 4. Žalovaný se k uvedenému jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 z. ř. s.); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. např. § 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C. H. Beck, str. 332, bod 5 a 6). Konečně rozsudek pro zmeškání nelze vydat dle § 153b odst. 3 o. s. ř. tam, kde by takovým rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, jinými slovy, kde by se jednalo o tzv. konstitutivní rozhodnutí. 5. V posuzované věci se jedná o spor z titulu dluhu na nezaplaceném příspěvku„ nepojištěných vozidel“ podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále také jen„ zákon“). Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR např. ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005. Nejedná se o konstitutivní rozhodnutí, ale soud právně závazným způsobem deklaruje povinnosti žalovaného, jež mu vnikly z uvedeného titulu. 6. Z hmotněprávního hlediska soud posoudil spor podle § 1723 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), podle § 4 odst. 1., 2., 3., 4. a 6. zákona, a podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky MF č. 205/1999 Sb. Nárok na zákonné úroky z prodlení byl žalobkyni přiznán podle § 1968 a § 1970 o. z., a podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 942,81 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 010 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 250 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2 140 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada ve výši ½ z částky 873,40 Kč (advokát se účastní u zdejšího soudu dvou po sobě jdoucích jednání [spisová značka]) ve výši 436,70 Kč za 60 ujetých km v částce 236,70 Kč (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,1 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ze součtu uvedených částek (mimo SOP) ve výši 21 %, když advokát osvědčil, že je plátcem takové daně. 8. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1, věty před středníkem, o. s. ř., splatnost přisouzených nákladů řízení pak soud vázal k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.