26 C 131/2023-42 — Okresní soud v Opavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu na nesplacené zápůjčce, kterou poskytla právní předchůdkyně žalobkyně spol. [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], žalovanému na základě mezi nimi dne 5. 7. 2020 uzavřené Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ve které se věřitelka zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 16 000 Kč vrátit věřitelce v pravidelných 60 hotovostních splátkách po 600 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 29. 8. 2021. Žalovaný porušil podmínky smlouvy, neboť zápůjčku řádně a včas nesplatil a na jeho nedoplatku dluží žalovanou částku. Žalobkyně nabyla tuto pohledávku za žalovaným na základě postupní smlouvy ze dne 23. 3. 2023, změna v osobě věřitele byla žalovanému písemně oznámena v písemnosti původního věřitele ze dne 23. 3. 2023 ve které byl zároveň vyzván, aby dluh nové věřitelce zaplatil ve lhůtě 10 dnů od doručení této listiny. Protože žalovaný nereagoval na výzvu původní věřitelky a ani na předžalobní výzvu žalobkyně k zaplacení této peněžité pohledávky, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou. 2. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho. 3. K nařízenému soudnímu jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil a žalobkyně svoji neúčast omluvila. Soud provedl dokazování listinami označenými k důkazu žalobkyní a zjistil z nich, že žalobkyně prokázala smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 5. 7. 2020 svá tvrzení, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni i s poplatkem ve výši 16 000 Kč v pravidelných hotovostních 60týdenních splátkách po 600 Kč. Z tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázáno, že žalovaný na svůj dluh zaplatil pouze částku 4 900 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek a přílohou k ní ze dne 23. 3. 2023, z oznámení původní věřitelky o změně v osobě věřitele ze dne 23. 3. 2023 a v něm obsažené výzvy k zaplacení dluhu do 10 dnů od doručení této listiny, jakož i z podacího lístku ze dne 19. 4. 2023 prokázala svou věcně právní legitimaci ve sporu, pročež na základě této smlouvy nabyla předmětnou pohledávku od původní věřitelky a prokázala též to, že byl žalovaný uvědomen o změně v osobě věřitele a že byl vyzván k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení o změně v osobě věřitele. Ačkoliv právní předchůdkyně žalobkyně sepsala před poskytnutím finančních prostředků žalovanému v kartě zákazníka jeho poměry a od dlužníka si vyžádala k prověření jeho poměrů jím vystavená čestná prohlášení a další listiny, v řízení správnost údajů na kartě zákazníka nebyla prokázána. Soud má za to, že schopnost žalovaného zápůjčky splácet nebyla řádně zjištěna. Předžalobní výzvou ze dne 30. 5. 2023 a z podacího lístku ze dne 30. 5. 2023 žalobkyně prokázala též své tvrzení, že před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu. 4. Na základě dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu totiž žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně před poskytnutím finančních prostředků žalovanému řádně posoudila s odbornou péčí jeho schopnost požadovanou zápůjčku splácet. Tato tvrzení však nebyla prokázána a nebylo tak zjištěno, jaké byly faktické poměry žalovaného, zda mu tyto umožnily být účastníkem úvěrového právního vztahu s poskytovatelem nebankovních úvěrů. Soud ve věci nařídil jednání a měl v úmyslu procesně poučit žalobkyni v tomto směru tak, aby dotvrdila rozhodné skutečnosti a označila k nim důkazy pod sankcí neúspěchu ve sporu. Žalobkyně se však z jednání omluvila, k jednání se nedostavila a sama se tak zbavila možnosti využít dobrodiní soudu v naznačeném směru. 5. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ zákon“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá půjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje i tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr a bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), soud přihlédne i bez návrhu neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 6. Ačkoliv žalobkyně předložila k důkazu čestná prohlášení žalovaného o jeho bydlišti, nákladech na bydlení a nákladech na úhradu služeb internetu, jakož i jím vystavených šesti faktur a výpis z účtu jeho sestry, který spoluužívá, dospěl soud k závěru, že tyto listiny objektivně neprokazují příjmy a výdaje žalovaného. Z výpisu z bankovního účtu, který označil žalovaný jako společný účet se sestrou [jméno] [příjmení], se podává, že za měsíc červen 2020 byla na účet připsána celkem částka 127 883 Kč a odepsaná částka 131 043,78 Kč. V tomto měsíci byl na účtu záporný zůstatek ve výši 3 157,78 Kč. Ačkoliv se z výpisu podává, že na účet v uvedené době poukázal žalovaný částku 87 030 Kč a jeho některé příjmy vyplývají též z jím předložených faktur vystavených za dobu od 24. 4. 2020 do 15. 6. 2020, nebylo zjištěno, jaký měl žalovaný v té době faktický příjem. Tyto faktury svědčí o obratu, a nikoliv o příjmu. Soud tudíž dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně a s péčí podnikatele v oboru poskytování spotřebitelských úvěrů neposoudila schopnost žalovaného do budoucna úvěr splácet a nesplnila tak stanovenou povinnost dle § 86 zákona. 7. Soud s ohledem na popsanou právní úpravu dovodil, že žalobkyně neprokázala existenci tvrzené smlouvy o úvěru uzavřené její právní předchůdkyní s žalovaným, neboť z důvodu nesplnění zákonného požadavku právní předchůdkyní žalobkyně zkoumat úvěruschopnost před poskytnutím úvěru žalovaného, byla-li taková smlouva vskutku uzavřena, je tato absolutně neplatná (§ 588 o. z.). Z důvodu její neplatnosti nevznikly stranám žádná práva a žádné z ní vyplývající povinnosti. Žalobkyně na druhou stranu prokázala, že její právní předchůdkyně poukázala žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, na kterou žalovaný zaplatil toliko částku 4 900 Kč, jakož i to, že tuto nesplacenou pohledávku nabyla od právní předchůdkyně postupní smlouvou ze dne 23. 3. 2023. Jestliže žalovaný obdržel tyto peníze na základě neplatného právního jednání, lze dovodit, že se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil. Žalovaný je povinen toto bezdůvodné obohacení ochuzenému vrátit. 8. Ve zbylé části soud posoudil žalobu jako nedůvodnou, a proto ji zamítl. 9. Z hmotněprávního hlediska soud posoudil spor podle § 2991 a násl. o. z. 10. Co se týče příslušenství pohledávky, tak v dané věci je na místě aplikovat speciální ustanovení § 87 odst. 1 zákona, podle něhož poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z tohoto důvodu soud žalovaného k zaplacení úroků z prodlení z bezdůvodného obohacení na jeho straně nezavázal. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že z větší části procesně úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť ze spisu nezjistil,