38 C 196/2022-29 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručenou soudu dne 25. 8. 2022, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím v žalobě přesně specifikovaným a smluvní pokutu ve výši 4 164 Kč. Tvrdila, že uzavřela s žalovaným na základě žádosti žalovaného prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně [webová adresa] dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to způsobem uvedeným v čl. 4 Všeobecných obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., a to jednak nahlédnutím do databáze [příjmení] a také z informací získaných od žalovaného. Žalovaný před uzavřením smlouvy vyplnil na webových stránkách věřitele dotazník, ve kterém uvedl, že je svobodný, žije v nájmu, a dále uvedl název zaměstnavatele – [právnická osoba], [IČO], výši svého příjmu a pravidelných měsíčních výdajů. Žalobkyně ověřila údaje uváděné v žádosti o úvěr hovorem s žalovaným na telefonním čísle, které žalovaný uvedl v žádosti o poskytnutí úvěru, a které je uvedeno i na titulní straně smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit úvěr 12 000 Kč spolu s úrokem (úplatou za poskytnutí zápůjčky) ve výši 0,9 % denně, tj. 13 315,35 Kč. Žalovaný se tedy zavázal k úhradě částky 25 315,35 Kč, a to v 6 splátkách, kdy 1. splátka ve výši 4 289,36 Kč byla splatná k [datum], 2. splátka ve výši 4 289,36 Kč byla splatná k [datum], 3. splátka ve výši 4 289,36 Kč byla splatná k [datum], 4. splátka ve výši 4 289,36 Kč byla splatná k [datum], 5. splátka ve výši 4 289,36 Kč byla splatná k [datum] a 6. splátka ve výši 3 868,55 Kč byla splatná k [datum]. Plnění bylo žalovanému poskytnuto dne [datum] bankovním převodem z účtu žalobkyně vedeného u platební brány [právnická osoba], [anonymizováno] na účet žalovaného vedený u [právnická osoba], č. ú. [bankovní účet]. Jedná se o účet žalovaného, ze kterého žalovaný poskytl žalobkyni údaje prostřednictvím aplikace [název]. Dále žalobkyně požaduje na základě čl. 9 smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru smluvní pokutu ve výší 0,1 % denně z neuhrazené celkové dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, tj. z částky 12 000 Kč, ode dne [datum] do [datum]. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty je vyčíslena částkou 4 164 Kč. Žalovaný svůj závazek ze smlouvy ani přes výzvy žalobkyně a jejího právního zástupce nesplnil a žalobkyni nic nezaplatil. 2. Žalovaný, ač byl usnesením vyzván, aby se k žalobě písemně vyjádřil, tak ve stanovené lhůtě neučinil. 3. K jednání, nařízenému na den [datum], se nedostavila žalobkyně ani její právní zástupce, který svou neúčast u jednání omluvil a souhlasil, aby soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně. K jednání se bez omluvy nedostavil ani žalovaný, ač žaloba spolu s usnesením s výzvou, aby se k žalobě písemně vyjádřil, mu byly doručeny náhradně s účinky doručení, které nastaly již ke dni [datum] a předvolání k jednání mu bylo doručeno náhradně s účinky doručení, které nastaly již ke dni [datum], tedy více než 10 dní před zahájením jednání. Soud tedy věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně, právního zástupce žalobkyně a žalovaného. 4. Soud provedl dokazování listinami, předloženými žalobkyní, a to: - formulářem s předsmluvními informacemi o spotřebitelském úvěru, - smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřenou mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako klientem ze dne [datum], - Všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně, - personálním dotazníkem ([název]), - fakturou ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [číslo], - potvrzením o provedené platbě na účet žalovaného ve výši 12 000 Kč ze dne [datum], - předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně žalovanému ze dne [datum], včetně podacího archu doporučeně odeslané pošty ze dne [datum]. 5. Z uvedených listin soud vzal za prokázaný skutkový stav: Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný v postavení spotřebitele uzavřeli prostřednictvím prostředků elektronické komunikace smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému a poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaný se zavázal tyto prostředky (12 000 Kč) vrátit a zaplatit úroky ve výši 0,9% denně z částky 12 000 Kč v 6 splátkách specifikovaných ve smlouvě, celkem se tak žalovaný zavázal k zaplacení částku ve výši 25 315,35 Kč. Nedílnou součástí smlouvy učinily smluvní strany i Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Z potvrzení o provedené platbě na účet žalovaného ve výši 12 000 Kč ze dne [datum] má soud za prokázáno, že žalobkyně splnila svůj závazek poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč na jeho účet č. ú. [bankovní účet] u [právnická osoba] Žalovaný netvrdil, natož, aby prokázal, že by žalobkyni na žalobou uplatněnou pohledávku cokoliv zaplatil. 6. Přitom se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalovanému jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet uvedený peněžní produkt. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalovaného, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). 7. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, C -449/13). 8. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nedostála řádně a důsledně své povinnosti odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když při uzavření smlouvy vycházela toliko z ne zcela ověřených tvrzení žalovaného bez toho, aby byla podložena dalšími podklady, a úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila. Žalobkyně sice tvrdila, že prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jednak nahlédnutím do databáze [příjmení] a také z informací získaných od žalovaného, které vyplnil na webových stránkách věřitele v dotazníku, v němž uvedl, že je svobodný, žije v nájmu, uvedl název zaměstnavatele – [právnická osoba] a uvedl výši svého příjmu a pravidelných měsíčních výdajů, tyto údaje ověřila hovorem s žalovaným na telefonním čísle, které žalovaný uvedl v žádosti o poskytnutí úvěru, avšak v řízení žalobkyně neprokázala, že by tak učinila s náležitou péčí. Nebylo tak prokázáno tvrzení o náležitém prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně tím, že nebyla ona ani její zástupce přítomna u jednání, se zb