40 C 18/2023-23 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 10 500,15 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne [datum] uzavřel se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (dále jen„ poskytovatel úvěru“ nebo„ právní předchůdkyně žalobkyně“) Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalovaný obdržel hotovost ve výši 10 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal jednorázově splatit také kapitalizovanou úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 4 290 Kč (jedná se o poplatek za sjednání úvěru a kapitalizovaný smluvní úrok), a to do [datum]. Žalovaný na svůj závazek neuhradil ničeho a k [datum] se dostal do prodlení se zaplacením částky 14 290 Kč. V důsledku toho vzniklo poskytovateli úvěru právo na zákonný úrok z prodlení, dále dle čl. VIII. odst. 1 písm. a), c), d) smlouvy právo na úhradu smluvního úroku z úvěru, účelně vynaložených nákladů na vymáhání pohledávky a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky. 2. Dne [datum] uzavřeli poskytovatel úvěru a žalobkyně Rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek a následně dne [datum] Dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které poskytovatel úvěru postoupil svou pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy o úvěru s účinky k [datum] na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum], v němž ho současně právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu. Žalobkyně v řízení z postoupené pohledávky uplatňovala nesplacenou jistinu ve výši 10 000 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 290 Kč, postoupený smluvní úrok ve výši 3 600 Kč (ve výši 36% ročně z částky 10 000 Kč za dobu od [datum] do [datum]), poplatky za odeslání písemných upomínek ve výši 500 Kč, smluvní pokutu ve výši 500,15 Kč (0,1% z 10 000 Kč denně za dobu od [datum] do [datum]) a účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání ve výši 473 Kč (za odeslaný dopis 39 Kč a 2x 217 Kč za cesty terénního pracovníka). Mimo to žalobkyně požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 933,49 Kč (jde o zákonný úrok z prodlení z jistiny za dobu od [datum] do [datum]) a zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem zesplatnění závazku (tj. 8,25 % p. a.) z jistiny 10 000 Kč od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od [datum] do zaplacení. Ačkoliv byl žalovaný před podáním žaloby dne [datum] žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky, dlužnou částku neuhradil. 3. Dle tvrzení žalobkyně poskytovatel úvěru před poskytnutím úvěru provedl vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. Posouzení provedl na základě informací, které mu žalovaný poskytl v Žádosti o spotřebitelský úvěr [číslo]. S ohledem na výši příjmu žalovaného a výši úvěru vyhodnotil poskytovatel úvěru žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum], žalobkyně se z jednání omluvila, o odročení jednání požádáno nebylo, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci jednal v nepřítomnosti účastníků. 6. K otázce aktivní legitimace žalobkyně ve sporu soud provedl důkaz oznámením o postoupení pohledávky z [datum] včetně poštovního podacího archu ze [datum] a zjistil, že právní předchůdkyně oznámila žalovanému postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni; dopis byl podán na poště k odeslání [datum] a adresován na [ulice a číslo], [PSČ] [obec], což je adresa, kterou žalovaný označil ve smlouvě. V dopise byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu. Z dopisu poskytovatele úvěru ze dne [datum] je zjevné, že tento upomínal žalovaného k zaplacení neuhrazené půjčky, avšak k tomuto dopisu chybí doklad o odeslání. Soud provedl dále důkaz Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] podepsanou žalovaným dne [datum] elektronickým kódem a potvrzením o platbě ze dne [datum]. Z těchto listin soud zjistil, že [datum] uzavřel poskytovatel úvěru s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které mu téhož dne poskytl finanční částku ve výši 10 000 Kč převodem na účet žalovaného. Žalovaný se pro případ překročení doby splatnosti zavázal poskytnutý úvěr včetně úroků a poplatku za sjednání úvěru splatit částkou ve výši 14 290 Kč. Úvěr včetně příslušenství byl splatný jednorázově k [datum]. Z dopisu žalobkyně z [datum] soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky nejpozději do [datum] s tím, že ho upozornila, že v případě vymáhání jeho závazku bude v soudním řízení účtovat také náklady mimosoudního vymáhání pohledávky, mj. částku 39 Kč za odchozí dopis a částku 217 Kč za osobní návštěvu. Z dopisu žalobkyně ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Z Výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že ředitel zákaznické péče žalobkyně potvrzuje, že dne [datum] a [datum] se měly uskutečnit cesty pověřeného terénního pracovníka žalobkyně za žalovaným a dne [datum] byl vyhotoven obyčejný dopis. Konečně soud provedl důkaz Žádostí o spotřebitelský úvěr, z níž zjistil, že žalovaný požádal o bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč, přičemž uvedl, že je zaměstnancem společnosti [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem 34 594 Kč a měsíčními výdaji ve výši 9 000 Kč, z čehož 5 000 Kč žalovaný vynaloží na bydlení a 4 000 Kč na ostatní výdaje. Žalovaný neuvedl, že by splácel hypotéku, bankovní úvěr nebo nebankovní úvěr. Žalobkyně nepředložila soudu žádné doklady, z nichž by bylo možné dovodit, že poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy příjmy i výdaje žalovaného ověřoval, případně dále zkoumal jeho majetkové poměry v některém z veřejně dostupných registrů dlužníků. Žalobkyně tvrdila toliko, že žalovaný nemá záznam v insolvenčním rejstříku, tedy ani v době uzavření smlouvy nebyl v insolvenčním rejstříku veden. S ohledem na uvedené, jak je vysvětleno níže, soud posoudil předmětnou smlouvu jako neplatnou a další dokazování týkající se poměrů či podmínek uzavřené úvěrové smlouvy již neprováděl pro nadbytečnost. 7. Žaloba je důvodná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. Je-li předmětná smlouva sjednána jako spotřebitelská, přičemž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1), je poskytovatel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86). Nesplní-li poskytovatel tuto svou povinnost, je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1). Podle věty druhé § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění platném do [datum] se této neplatnosti musí spotřebitel dovolat v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Ustálená judikatorní praxe zastává názor, že neposoudí-li poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení č. 351/2013 Sb., pokud si strany neujednaly jinou výši. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 8. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, jinak by byl popřen samotný smysl úpravy právní ochrany spotřebitele. Proto soud k neplatnosti právního jednání přihlíží, aniž by se