40 C 51/2022-28 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 1. 8. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 19 994 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené účastníky dne 20. 1. 2021. Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalované částku 10 000 Kč, kterou se jí žalovaná zavázala spolu s poplatkem ve výši 3 250 Kč splatit do 9. 4. 2021. Ke dni podání žaloby žalovaná na dluh uhradila toliko 416 Kč. Žalobkyně dále uplatnila vůči žalované účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč (5x upomínka po 500 Kč) a smluvní pokutu ve výši 4 244 Kč (dle čl. 2 3. smlouvy o zápůjčce ve výši 0,10% denně z 10 000 Kč od 10. 4. 2021 do 20. 7. 2022, poníženou o úhradu žalované ve výši 416 Kč). Ačkoliv byla žalovaná před podáním žaloby dne 2. 6. 2022 žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky, dlužnou částku neuhradila. Ještě před jednáním soud žalobkyni vyzval, aby uvedla, jaké konkrétní údaje si od žalované při sjednávání smlouvy vyžádala, s jakými dalšími údaji je srovnala, tedy jak konkrétně posoudila schopnost žalované zápůjčku splácet. Žalobkyně reagovala tak, že skutková tvrzení doplňovat nebude. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 14. 2. 2023, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, žalobkyně se omluvila, o odročení jednání požádáno nebylo, dle ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci jednal v nepřítomnosti žalobkyně i žalované. 4. Soud provedl důkaz listinami, konkrétně Smlouvou o zápůjčce ze dne 20. 1. 2021, Všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba], [právní forma] (dále jen„ VOP“), potvrzením o platbě ze dne 20. 1. 2021, a zjistil, že dne 20. 1. 2021 uzavřeli účastníci smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně téhož dne žalované poskytla částku 10 000 Kč převodem na účet žalované č. [bankovní účet]. Před uzavřením smlouvy žalobkyně nikterak nezkoumala úvěruschopnost žalované, žalovaná toliko ve VOP prohlásila, že posoudila svou majetkovou situaci, je schopna zápůjčku splácet, nemá závazky po splatnosti a není evidována v žádné z databází dlužníků (čl. II. 2. 7. VOP). S ohledem na uvedené, jak je vysvětleno níže, soud posoudil předmětnou smlouvu jako neplatnou a další dokazování neprováděl. 5. Žaloba je důvodná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věci tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Je-li předmětná smlouva sjednána jako spotřebitelská, přičemž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1), je poskytovatel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86). Žalobkyně tuto svou zákonnou povinnost nesplnila a proto je předmětná smlouva o zápůjčce ex lege neplatná (§ 87 odst. 1 věta první zákona). Žalovaná získala na úkor žalobkyně majetkový prospěch v podobě poskytnuté částky bez právního důvodu a je povinna ji vrátit jako bezdůvodné obohacení. Podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Toto ustanovení představuje ve vztahu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení speciální úpravu na vypořádání plnění z neplatné smlouvy, dle něhož má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Tedy, nárok na zákonné úroky z prodlení věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny (viz rozh. NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021-262). Žalovaná obdržela částku ve výši 10 000 Kč, dle žalobních tvrzení na úvěr uhradila 416 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal částku 9 584 Kč. Břemeno tvrzení a důkazní o tom, že tu jsou skutečnosti, pro které není v možnostech žalované dlužnou částku vrátit bez zbytečného odkladu, nese v plném rozsahu žalovaná. Žalovaná zůstala v řízení nečinná; netvrdila, že není v jejich možnostech a schopnostech vrátit dlužnou jistinu v době přiměřené, proto soud rozhodl, že žalovaná je povinna vrátit dlužnou částku do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 věta před středníkem, o. s. ř.). Ve zbytku pak soud žalobu zamítnul, když se jedná o nároky, jež mají původ v neplatné smlouvě o zápůjčce. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalované. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky 20 925,40 Kč (úrok z prodlení byl kapitalizován ke dni rozhodnutí soudu), úspěšná byla co do částky 9 584 Kč (výrok I. tohoto rozhodnutí), neúspěšná byla co do částky 11 341,40 Kč (výrok II. tohoto rozhodnutí); celkový úspěch žalobkyně tak představuje 46 % a neúspěch 54 %. Žalované, která byla ve věci převážně úspěšná, žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.