9 C 101/2022-76 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 50 444 Kč spolu se sjednaným úrokem od 16. 6. 2019 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od 23. 6. 2019 do zaplacení z částky 26 715, 20 Kč a sjednaným úrokem od 18. 9. 2018 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od 25. 9. 2018 do zaplacení z částky 10 306,60 Kč. Uvedla, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným po posouzení úvěruschopnosti [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] v tentýž den mu poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti úvěr vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 4 760 Kč, odměnou za administrativní činnost 5 600 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 14 560 Kč. Souhrn uvedených částek měl žalovaný zaplatit věřitelce v 78 týdenních splátkách po 679 Kč, konče 15. 6. 2019. Žalovaný uhradil pouze 16 810 Kč a dluží 26 715,20 Kč na jistině, 10 144,80 Kč na dlužných úhradách za služby (kapitalizované úroky 2 635,97 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení 1 157,66 Kč, smluvený úrok 21,27 % ročně z dlužné jistiny 26 715,20 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úrok z prodlení 9,75 % ročně z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení). Dále žalobkyně tvrdila, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným po posouzení úvěruschopnosti [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] v tentýž den mu poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti úvěr vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 2 800 Kč, odměnou za administrativní činnost 4 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč. Souhrn uvedených částek měl žalovaný zaplatit věřitelce v 58 týdenních splátkách po 609 Kč, konče 17. 9. 2018. Žalovaný uhradil pouze 21 738 Kč a dluží 10 306,60 Kč na jistině, 3 277,40 Kč na dlužných úhradách za služby (kapitalizovaný úrok 2 974,42 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 1 110,54 Kč). Žalobkyně se stala nositelkou pohledávek na základě smlouvy o postoupení z [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem z téhož dne. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru z [datum] [číslo] včetně smluvních podmínek, kartou zákazníka z téhož dne, smlouvou o spotřebitelském úvěru z [datum] [číslo] včetně smluvních podmínek, kartou zákazníka z téhož dne, oznámením o postoupení pohledávky z [datum] včetně poštovního podacího lístku a zjistil následující skutkový stav. 4. V prvním případě společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému [datum] v hotovosti částku 20 000 Kč jakožto spotřebitelský úvěr, který se žalovaný zavázal společnosti vrátit navýšený o náklady v podobě úroku 2 800 Kč, poplatku 4 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč, které si žalovaný zvolil zaškrtnutím příslušného pole jako režim splácení. Celkovou částku 35 322 Kč měl žalovaný zaplatit v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 609 Kč, počínaje sedmým dnem ode dne uzavření smlouvy. Žalovaný před poskytnutím zápůjčky uvedl, že je svobodný, má nezaopatřené dítě, bydlí ve vlastním, splátku úvěrů 2 436 Kč, je zaměstnán jako OSVČ truhlář, podlahář, měsíčně vydělává 45 000 Kč, nemá další příjem, měsíčně hradí za bydlení (nájem, inkaso, energie) 3 500 Kč, jeho osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) činí 4 500 Kč, další výdaje 5 000 Kč. Matematickým výpočtem tak bylo v kolonce„ použitelný příjem“ uvedeno 29 564 Kč. Poskytovatelka zápůjčky údaje ověřila z bankovního výpisu, ŽL (karta zákazníka). 5. Ve druhém případě společnost [právnická osoba], poskytla žalovanému [datum] v hotovosti částku 28 000 Kč jakožto spotřebitelský úvěr, který se žalovaný zavázal společnosti vrátit navýšený o náklady v podobě úroku 4 760 Kč, poplatku 5 600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 14 560 Kč, které si žalovaný zvolil zaškrtnutím příslušného pole jako režim splácení. Celkovou částku 52 920 Kč měl žalovaný zaplatit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 679 Kč, počínaje sedmým dnem ode dne uzavření smlouvy. Žalovaný před poskytnutím zápůjčky uvedl, že je svobodný, má nezaopatřené dítě, bydlí ve svém, má jiný úvěr u téže společnosti na celkovou částku 20 000 Kč s měsíční splátkou 2 436 Kč, je zaměstnán jako OSVČ, truhlář, podlahář, měsíčně vydělává 45 000 Kč, měsíčně hradí za bydlení (nájem, inkaso, energie) 4 500 Kč, jeho osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) činí 4 500 Kč a splátky úvěrů/zápůjček 2 436 Kč, další výdaje 5 000 Kč. Matematickým výpočtem tak bylo v kolonce„ použitelný příjem“ uvedeno 28 564 Kč. Poskytovatelka zápůjčky údaje ověřila z bankovního výpisu, výpisu z živnostenského rejstříku (karta zákazníka). Původní věřitelka oznámila žalovanému, že žalované pohledávky postoupila žalobkyni (dopis s podacím lístkem). 6. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). 7. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; přitom bezdůvodně se obohatí mimo jiné zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění. 8. Žaloba je opodstatněná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně. 9. Oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky. Předmětem podnikatelské činnosti právní předchůdkyně žalobkyně bylo poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupovala tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaný je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Proto se soud primárně zabýval tím, zda poskytovatelka úvěru splnila svou zákonnou povinnost vyplývající z § 86 a 87 tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy k zákonu č. 43/2013 Sb. začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a současně ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřite