9 C 233/2022-24 — Okresní soud v Opavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu na nesplacené zápůjčce, kterou poskytla žalobkyně žalovanému na základě mezi nimi dne [datum] uzavřené Smlouvy o zápůjčce, ve znění Dodatku ke Smlouvě ze dne [datum], ve které se věřitelka zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 1 932 Kč vrátit věřitelce ve splatnosti ke dni 31. 5. 2021. Žalovaný porušil podmínky smlouvy, neboť zápůjčku řádně a včas nesplatil, pročež věřitelce neuhradil jistinu ani poplatek a je proto povinen nadto zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 10 000 Kč, tj. od 1. 6. 2021 do 11. 8. 2022 (ke dni vyhotovení návrhu) v částce 4 360 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný cestou dálkového přístupu na webových stránkách žalobkyně požádal o předmětnou zápůjčku s tím, že nejdříve prokázal svou totožnost připsáním částky 1 Kč ze svého bankovního účtu na účet žalobkyně, načež se seznámil s nabídkou na uzavření smlouvy, kde si zároveň nastavil své parametry co do výše požadované zápůjčky a splatnosti. Poté, co žalobkyně prověřila na základě údajů sdělených žalovaným jeho schopnost zápůjčku splácet, poskytla mu uvedené finanční prostředky připsáním na jeho bankovní účet. Protože žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni neuhradil v době splatnosti a ani později, byť byl k této povinnosti naposledy vyzván v předžalobní výzvě, domáhá se žalobkyně předmětného nároku u soudu podanou žalobou. 2. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho. Dne 13. 2. 2023 soud vyzval žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a jejich prokázání ohledně zkoumání úvěryschopnosti žalovaného. 3. Dále soud pokračoval v řízení dle § 115a) o.s.ř., když účastníci s tímto postupem souhlasili. Soud provedl dokazování listinami označenými k důkazu žalobkyní a zjistil z nich, že žalobkyně prokázala smlouvou o zápůjčce ze dne [datum], Dodatku k této Smlouvě ze dne [datum], z potvrzení o přijaté platbě (0, 53 Kč z účtu žalovaného na účet žalobkyně) ze dne [datum] a z potvrzení o platbách (v konečné výši 10 000 Kč z účtu žalobkyně na účet žalovaného), poslední platba z 23. 5. 2021, svá tvrzení, že na základě elektronické žádosti žalovaného o poskytnutí zápůjčky a potvrzení jeho totožnosti připsáním částky 0,53 Kč z účtu žalovaného na účet žalobkyně, poskytla mu zápůjčku v celkové výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni i s poplatkem ve výši 1 932 Kč v sjednané lhůtě splatnosti nejpozději dne 31. 5. 2021. Ve smlouvě, konkrétně v bodu 2.3, byl žalovaný seznámen s povinností zaplatit věřitelce smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a zákonný úrok z prodlení z dlužné částky v zákonem stanovené výši, pokud se dostane se zaplacením dluhu do prodlení. Z upomínek a výzev k zaplacení dluhu ze dne 7. 6. 2021, 14. 6. 2021, 21. 6. 2021, 30. 6. 2021 a 15. 7. 2021, z předžalobní výzvy z 27. 7. 2022 a poštovního podacího lístku z téhož dne vzal soud za prokázané, že žalovaný na žalovanou částku nezaplatil v době splatnosti a ani později ničeho. 4. Na základě výše uvedených listin dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a následně v návaznosti na výzvu soudu totiž žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím finančních prostředků žalovanému řádně posoudila s odbornou péčí jeho schopnost požadovanou zápůjčku splácet. Tato tvrzení však nebyla žádným důkazem, vyjma dvou výplatních pásek, prokázána a nebylo tak zjištěno, jaké byly faktické poměry žalovaného a zda mu tyto umožnily být účastníkem úvěrového právního vztahu s poskytovatelem nebankovních úvěrů. Žalobkyně žádným způsobem nezkoumala osobní a majetkové poměry žalovaného, jeho výdaje, ničeho v tomto směru nedoložila ani po výzvě soudu. 5. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ zákon o spotřebním úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá půjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje i tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr a bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), soud přihlédne i bez návrhu neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 6. Soud s ohledem na popsanou právní úpravu dovodil, že žalobkyně neprokázala existenci tvrzené smlouvy o zápůjčce uzavřené s žalovaným, neboť z důvodu nesplnění zákonného požadavku žalobkyní zkoumat úvěruschopnost před poskytnutím úvěru žalovaného, byla-li taková smlouva vskutku uzavřena, je tato absolutně neplatná (§ 588 o. z.). Z důvodu její neplatnosti nevznikly stranám žádná práva a žádné z ní vyplývající povinnosti. Žalobkyně na druhou stranu prokázala, že po připsání částky 0,53 Kč (když vyšší zůstatek se na účtu žalovaného zřejmě nenacházel) z účtu žalovaného na její účet, ze svého účtu následně poukázala na účet žalovaného peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč. Jestliže žalovaný obdržel tyto peníze na základě neplatného právního jednání, lze dovodit, že se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Žalovaný je proto povinen toto bezdůvodné obohacení ve výši 10 000 Kč ochuzené vrátit. Z důvodu popsané neplatnosti tvrzené smlouvy o zápůjčce nevznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni finanční prostředky ve sjednané době splatnosti a doba splatnosti přiznané pohledávky nastane ve smyslu § 87 zákona o spotřebním úvěru až právní mocí tohoto rozhodnutí. Z uvedených důvodů byla žaloba nad rámec částky 10 000 Kč jako nedůvodná zamítnuta. 7. Z hmotněprávního hlediska soud posoudil spor podle § 2991 a násl. o. z. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žalobkyni, jenž byla v řízení z menší části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení přiznal, po porovnání) úspěchu a neúspěchu ve věci náklady řízení ve výši 128 Kč. Žalobkyně požadovala náklady řízení dle vyhl. č. 177/96 Sb. (AT) za tři úkony právní služby (převzetí věci, výzvu k plnění, podání návrhu) dle § 14b) odst. 1 bod 2) po 300 Kč, tři paušální odměny dle odst. 5 po 100 Kč a soudní poplatek 800 Kč, tedy celkem 2 000 Kč. Jelikož byla úspěšná z 53,2 % a neúspěšná ze 46,8 % (tj. úspěch žalovaného), tak po odečtení úspěchu žalovaného činil její konečný úspěch ve věci 6,4 % z celku. Z částky 2 000 Kč představuje 6,4 % částku 128 Kč a tuto soud uložil žalovanému žalobkyni zaplatit k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 9. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.