9 C 9/2023-52 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 13 950,43 Kč spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 1 042,56 Kč a zákonným úrokem z prodlení od 14. 9. 2018 do zaplacení. Uvedla, že žalovaný uzavřel [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] prostřednictvím internetových stránek smlouvu o revolvingovém úvěru, podle které se banka zavázala poskytnout žalovanému neúčelový bezhotovostní úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše limitu 35 000 Kč. Žalovaný takto vyčerpal celkem 18 900 Kč, konkrétně 21. 2. 2018 částku 500 Kč, 7. 3. 2018 částku 500 Kč, 17. 4. 2018 částku 650 Kč, 22. 5. 2018 částku 550 Kč, 21. 6. 2018 částku 600 Kč, 5. 9. 2017 částku 10 000 Kč, 18. 10. 2017 částku 1 000 Kč, 22. 11. 2017 částku 500 Kč, 26. 1. 2018 částku 1 100 Kč; uvedené částky mu byly odeslány na účet uvedený žalovaným ve smlouvě č. [bankovní účet]. Zavázal se úvěr vrátit v pravidelných měsíčních splátkách včetně úroku ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání ve výši 12,5 % z každé čerpané částky, a to v minimální výši splátky odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem a poplatkem, anebo ve výši 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Každá splátka úvěru byla splatná vždy 30. dne kalendářního měsíce, počínaje dnem uzavření smlouvy. Žalovaná částka představuje neuhrazenou jistinu úvěru 13 950,43 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 14. 9. 2018 do zaplacení a úrok z úvěru ve výši 8,5 % měsíčně z čerpaného úvěru ode dne 18. 8. 2018 do dne splatnosti, tj. 13. 9. 2018. Žalovaná pohledávka byla postoupena nejprve na společnost [právnická osoba], smlouvou z [datum] a následně na žalobkyni smlouvou z téhož dne. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Před zahájením jednání vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky 8 682,25 Kč co do jistiny, dále ohledně zákonného úroku z prodlení z této částky od 14. 9. 2018 do zaplacení a co do částky 1 042,56 Kč představující kapitalizovaný úrok z úvěru v důsledku nedostatku podkladů týkajících se posouzení úvěryschopnosti žalovaného. Žalobkyně nadále setrvala na zaplacení částky 5 682,25 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 14. 9. 2018 do zaplacení jakožto rozdílu mezi poskytnutou jistinou zápůjčky a úhradami žalovaného, tedy plnění poskytnuté bez právního důvodu. Proto soud v uvedeném rozsahu řízení zastavil podle § 96 odst. 2 občanského soudního řádu. 4. Soud provedl důkaz listinou označenou jako smlouva o revolvingovém úvěru z 13. 9. 2017, smlouvy o revolvingové m úvěru ze 17. 4. 2018 (navýšení úvěrového limitu na 50 000 Kč), devíti internetovými formuláři, devíti částečnými výpisy z účtu, čtyřmi platebními informacemi oznámením o postoupení pohledávky z 18. 8. 2021 včetně poštovního podacího lístku, dvěma smlouvami o postoupení pohledávek včetně příloh, kopií občanského průkazu žalovaného a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu: [právnická osoba], se prostřednictvím internetu zavázala na dobu neurčitou poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s maximálním úvěrovým limitem 35 000 Kč s tím, že každé čerpání bude zpoplatněno poplatkem 12,5 % a úrokem 8,5 % měsíčně. Žalovaný byl povinen hradit každý měsíc splátky do 30. dne měsíce, přičemž výše měsíční splátky byla sjednána buď minimálně 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem, anebo 1 000 Kč, podle toho, která částka je vyšší. Žalovaný vždy v souvislosti s jednotlivými žádostmi o čerpání úvěru [číslo] sdělil bance své rodné číslo a číslo účtu [bankovní účet], přičemž takto požádal v devíti případech uvedených pod bodem 1. rozsudku o úvěry, které mu byly vyplaceny. Původní věřitelka postoupila žalovanou pohledávku na společnost [právnická osoba], a ta ještě téhož dne na žalobkyni. 5. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění. 6. Žaloba je ve zbývající části, požadované z titulu bezdůvodného obohacení, důvodná. 7. Smlouvami o postoupení pohledávek a jejich přílohami žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky [právnická osoba] Předmětem podnikatelské činnosti původní věřitelky je poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupuje tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaný je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a - objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Poskytovatel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. Jelikož žalobkyně nebyla schopna prokázat, že její právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěryschopnost žalovaného při poskytnutí úvěru, soud považuje z tohoto důvodu smlouvu za absolutně neplatnou. Protože je smlouva od počátku neplatná, získal žalovaný na úkor původní věřitelky, potažmo žalobkyně, majetkový prospěch v podobě částky 17 900 Kč bez právního důvodu a je povinen jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení. Žalovaný netvrdil, natož aby prokázal, že tak učinil, přitom je na něm, aby byl v tomto směru v řízení aktivní. Proto soud vyšel z tvrzení žalobkyně o provedených úhradách žalovaným ve výši 12 217,75 Kč a ohledně rozdílu ve výši 5 682,25 Kč žalobě co do požadavku na zaplacení této částky vyhověl, jak žalobkyně ostatně požadovala z titulu bezdůvodného obohacení po částečném zpětvzetí žaloby. Současně vznikla žalovanému nevrácením částky druhotná povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení, a to ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v návaznosti na výzvu k zaplacení do 13. 9. 2018. Ode dne následujícího je žalovaný v prodlení. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Částečné zpětvzetí žalob, aniž by na žalobní nárok bylo v rozsahu částečného zpětvzetí plněno, je považováno za procesní neúspěch žalobkyně ve sporu. Ž