10 C 71/2024-26 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne , datum, se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 11 011,18 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jako věřitel uzavřel s žalovanou (dále jen dlužníkem) dne , datum, Smlouvu o osobní kreditní kartě č. , hodnota, (Smlouva 1) a dne , datum, Smlouvu o bankovních službách, na základě které, ve spojení se smlouvou o povoleném debetu ze dne , datum, (Smlouva 2) byl dlužníkovi zřízen běžný účet s povoleným debetem. Konkrétně žalobce uvedl, že pokud jde o Smlouvu 1, tak smlouvou dohodnutá výše úvěru činila 10 000 Kč. Jednalo se o nezajištěný úvěr poskytnutý na dobu neurčitou. Kreditní karta umožňovala žalovanému opakovaně čerpat peněžní prostředky až do výše poskytnutého úvěru z účtu č. , č. účtu, . Ode dne 5. 11. 2015, kdy žalovaný začal čerpat úvěr, vznikla žalovanému povinnost vedle vyčerpané jistiny úvěru hradit rovněž úroky z této jistiny. Žalovaný se zavázal splácet vyčerpanou jistinu úvěru včetně úroku z vyčerpané jistiny v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1/20 vyčerpané jistiny úvěru podle stavu ke dni vyhotovení Výpisu z účtu ke kreditní kartě (dále jen „Výpis”), a to vždy nejpozději do 25. dne příslušného kalendářního měsíce za období ode dne vystavení předcházejícího Výpisu do dne předcházejícího dni vystavení daného Výpisu. Výše úrokové sazby byla sjednána ve výši 21,99 % p. a. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku neuhradila, žalobce dopisem ze dne 20. 10. 2023 odstoupil od Smlouvy a úvěr zesplatnil ke dni 3. 11. 2023. Žalovaná částka ve výši 8 588,88 Kč zahrnuje vyčerpanou jistinu úvěru a poplatky ve výši 1 000 Kč za dvě upomínky po 500 Kč dne 3. 4. 2022 a 2. 5. 2022. Dále žalobce požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 15 % p. a. z dlužné nesplacené jistiny v částce 1 154,62 Kč, a to za období od 26. 2. 2023 do 15. 11. 2023, a kapitalizovaný úrok z prodlení v částce 129,50 Kč, kdy při jeho výpočtu byly reflektovány splatnosti jednotlivých splátek dle smlouvy. Pokud jde o Smlouvu 2, tak touto se věřitel zavázal dlužníkovi poskytnout možnost přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku ve výši 2 000 Kč na běžném účtu č. , č. účtu, . Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do nepovoleného debetu, přičemž sazba nepovoleného debetu činila 25 % p. a. v souladu s Oznámením o úrokových sazbách, žalobce využil svého dispozitivního oprávnění a požaduje pouze úrokovou sazbu ve výši 15 % p. a. Dále požaduje v souladu se zákonem též zákonný úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že dlužník závažně porušil své smluvní povinnosti, a to tím, že přečerpal prostředky do nepovoleného debetu, odstoupil věřitel od Smlouvy 2 dne 3. 5. 2023. Konečný záporný zůstatek na účtu -2 422,30 Kč byl ke dni 25. 5. 2023 převeden na účet pohledávek z nepovoleného debetu číslo , č. účtu, (viz výpis z účtu ze dne 25. 5. 2023). Před uzavřením obou smluv posoudil věřitel schopnost dlužníka úvěry splácet v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Dlužníkovi byla dne 1. 12. 2023 zaslána předžalobní upomínka s výzvou k plnění ve lhůtě do 8. 12. 2023.2. Soud provedl důkaz smlouvou 1 a 2 a výpisem z účtu k těmto oběma smlouvám. Shora uvedená skutková tvrzení soud na základě provedeného dokazování zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, ovšem s výjimkou tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti dlužníka, k němuž žalobce neoznačil ani nepředložil žádné důkazy.3. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle ust. § 1970 zák. č. 89/2012, obč. zák., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.Podle zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru,§ 86(1)Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2)Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.§ 87(1)Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.4. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení nedoplatku jistiny úvěru a nedoplatku nepovoleného záporného zůstatku na běžném účtu. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že poskytl žalované částku ve výši 10 000 Kč, z níž žalovaná doposud nevrátila 7 588,88 Kč, a že povolil žalované debet, který nevyrovnala a vznikl jí nedoplatek ve výši 2 422,30 Kč, který rovněž neuhradila. Zbývající částky představují poplatky a úroky již však nejsou žádány po právu, protože obě smlouvy byly shledány neplatnými, neboť před jejich uzavřením věřitel nezkoumal úvěruschopnost dlužníka. Toto sice tvrdil, ovšem nikterak neprokázal. Ze zjištěného skutkového stavu je zřejmé, že dlužník obdržel od věřitele částku ve výši 10 000 Kč, z níž nevrátil 7 588,88 Kč, a rovněž že nedorovnal záporný zůstatek na běžném účtu ve výši 2 422,30 Kč, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. Pokud jde o Smlouvu 1, na tu se vztahuje úprava zák. 145/2010 Sb., bezdůvodné obohacení je nárokem podle občanského zákoníku a splatnost nastala na základě výzvy věřitele, tedy dne 9. 12. 2023. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl, jak uvedeno ve výrocích I. a II. rozsudku.5. Pokud jde o rozsah a výši přiznaných nákladů řízení, rozhodnutí vychází z ust. § 142 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalující strana byla úspěšná z 91 %, žalovaná strana byla úspěšná z 9 %, poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí tedy 82 % ve prospěch strany žalující, které tak přísluší nárok na náhradu nákladů řízení neúspěšnou žalovanou stranou, a to právě v rozsahu 82 % z částky 2 252 Kč která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny za právní zastoupení v celkové výši 900 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka), když za jeden úkon právní služby náleží dle § 14b odst. 1 bod 2 adv. tar. 300 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů v částce 300 Kč, když za jeden úkon právní služby náleží dle § 14b odst. 5 písm. a) adv. tar. 100 Kč a z částky 252 Kč odpovídající 21 % DPH ze základu 1 200 Kč. K aplikaci ust. § 14b adv. tarifu soud přistoupil, neboť z úřední činnosti je soudu známo, že typově shodné návrhy byly v minulosti a jsou i v současnosti tímtéž žalobcem u zdejšího soudu, a to nejen v senátu 10 C, podávány opakovaně, když se liší se pouze v osobě na straně žalované.