11 C 48/2024-38 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou ze dne 13. 2. 2024 domáhala se žalobkyně proti žalovanému zaplacení částky 10 766 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 800 Kč od 8. 9. 2023 do zaplacení. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne 5. 5. 2023 prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě této smlouvy zaslala žalovanému na jeho bankovní účet č. , č. účtu, částku 7 000 Kč na dobu neurčitou. Podle této smlouvy se žalovaný měl zavázat zaplatit žalobkyni úrok 40 % měsíčně z poskytnuté částky a každý měsíc nejpozději ke 4. dni v měsíci splácet úrok přirostlý za uplynulé období, jistinu byl oprávněn vrátit kdykoliv. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, takže žalobkyně využila smluveného oprávnění a celý úvěr zesplatnila ke dni 7. 9. 2023. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to výpisy z bankovního účtu žalovaného, výplatními listy, lustrovala jej ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. V tomto řízení žalobkyně uplatňovala zaplacení nesplacené jistiny 7 000 Kč, zaplacení dohodnutého úroku za první měsíc černání úvěru v kapitalizované výši 2 800 Kč a smluvní pokuty 966 Kč (0,1 % denně z částky 7 000 Kč od 8. 9. 2023 do 24. 1. 2024). Žalovaný přes výzvu žalovanou částku neuhradil.2. Ve věci byl dne 21. 2. 2024 vydán elektronický platební rozkaz č. j. , číslo jednací, který byl zrušen usnesením ze dne 3. 4. 2024, neboť se jej nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, kteří se k jednání nedostavili, ačkoliv byli řádně předvoláni, o odročení nežádali, žalobkyně (její zástupce) svou neúčast omluvila, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , potvrzením o platbě, fotokopií občanského průkazu žalovaného a jeho rodným listem, výplatními páskami žalovaného za leden - březen 2023, zesplatněním úvěru ze dne 4. 9. 2023, výzvou k úhradě ze dne 24. 1. 2024 včetně podacího lístku, výpisy z běžného účtu žalovaného. Z předložených listin soud zjistil, že žalobkyně se prostřednictvím internetu zavázala poskytnou žalovanému úvěr do výše 20 000 Kč na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání jeho splacené části. Žalovaný se zavázal platit úrok 40 % měsíčně přirostlý za uplynulé období vždy k 4. dni v měsíci (smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 5. 5. 2023, fotokopie občanského průkazu a rodného listu žalovaného). Žalobkyně 5. 5. 2023 odeslala na účet uvedený žalovaným ve smlouvě, č. ú. , č. účtu, , částku 7 000 Kč (potvrzení o platbě). Dne 4. 9. 2023 žalobkyně v souladu s čl. VI. smlouvy úvěr zesplatnila, když ze strany žalovaného došlo k opakovanému porušování smluvních podmínek (zesplatnění úvěru). Dne 24. 1. 2024 zaslala žalobkyně žalovanému doporučenou poštou výzvu k úhradě dlužné částky do 3 dnů (výzva k úhradě, poštovní podací lístek). Co se týká posuzování úvěruschopnosti, doložila žalobkyně soudu výplatní pásky žalovaného za leden - březen 2023 a výpisy z účtu žalovaného od prosince 2022 do května 2023. Z těchto listin soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán, v měsíci lednu 2023 byl čistý měsíční příjem žalovaného 27 641 Kč, v měsíci únoru 2023 byl čistý měsíční příjem žalovaného 24 592 Kč, v březnu 2024 byl čistý měsíční příjem žalovaného 27 880 Kč. Z předložených výpisů z účtů soud zjistil, že žalovaný mnohokrát měsíčně sázel v řádech desítek a stovek korun. Kreditní položky tvořily nepravidelné platby od různých fyzických osob většinou v řádech stovek korun, několikrát v řádech tisícikorun, případně vyplacené částky od sázkových kanceláří (za uvedené období 5x), 28. 2. 2023 byl na jeho účet zaslán úvěr od , právnická osoba, . 11 500 Kč, 2. 3. 2023 byl na jeho účet zaslán úvěr od , právnická osoba, 5 000 Kč, 7. 3. 2023 byla na jeho účet zaslána zápůjčka od , právnická osoba, , 8 500 Kč, 12. 3. 2023 další zápůjčka od , právnická osoba, , 10 200 Kč, dále zápůjčky od , právnická osoba, , dne 17. 3. 2023 ve výši 6 000 Kč a 14 000 Kč, dále 21. 3. 2023 zápůjčka od , právnická osoba, 5 000 Kč, 22. 3. 2023 další zápůjčka 10 000 Kč, 23. 3. 2023 další zápůjčka 10 000 Kč, 27. 3. 2023 další zápůjčka 9 100 Kč. Zůstatek na účtu k 28. 2. 2023 činil 0,65 Kč, k 31 3. 2023 0,65 Kč, k 30. 4. 2023 200,65 Kč.4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Soud posoudil zjištěný skutkový stav dle výše citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v té části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení jistiny úvěru. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně se sice před poskytnutím úvěru poměry žalovaného zabývala, měla k dispozici výpisy z jeho účtu za období od prosince 2022 do května 2023 a výplatní pásky za měsíce leden - květen 2023, avšak získané údaje nesprávně vyhodnotila. Čistý měsíční příjem žalovaného za měsíce leden - březen 2023 se pohyboval kolem 26 700 Kč, z žalobkyní předložených výpisů z účtu žalovaného vyplývá, že žalovaný pravidelně sázel, měl řadu úvěrů a zápůjček, jak je podrobně rozepsáno v bodě 3. odůvodnění tohoto rozsudku. Jaké má žalovaný běžné výdaje (jídlo, bydlení atd.), tím se žalobkyně nezabývala vůbec. Je evidentní, že žalovaný finanční prostředky na splácení úvěru neměl. Přestože výše úvěru byla sjednána pouze do 20 000 Kč, při maximálním čerpání by činil měsíční úrok, který by byl žalovaný povinen pravidelně platit, 8 000 Kč (40 % z vyčerpané jistiny), při čerpané částce 7 000 Kč měsíční úrok činil 2 800 Kč. Z výpisů z účtů, které žalobkyně předložila, je zcela zjevné, že žalovaný neměl prostředky, aby úvěr a sjednané úroky platil. Za výše popsané situace neměla žalobkyně žalovanému úvěr poskytnout. Soud vyhodnotil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou.8. Vzhledem k tomu, že předmětná smlouva je od počátku neplatná, získal žalovaný na úkor žalobkyně majetkový prospěch ve výši 7 000 Kč bez právního důvodu a je povinen jej vrátit jakožto bezdůvodně obohacení v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, přičemž nebylo ničím zpochybněno, že tuto částku žalovaný žalobkyni dosud dluží. Žalovaný byl ve výzvě ze dne 24. 1. 2024 vyzván, aby vrátil peněžní prostředky ve lhůtě 3 dnů. V souladu s § 573 byla výzva žalovanému doručena 27. 1. 2024 a lhůta k plnění uplynula 30. 1. 2024, ode dne následujícího je v prodlení. Žalovaný peněžité plnění nevrátil, tudíž mu vznikla druhotná povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí výše uvedené lhůty podle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Mezi stranami nebyl spor o určení okamžiku splatnosti dlužné jistiny, jak má na mysli § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný zůstal v řízení naprosto nečinný, takže nebylo možno ohledně jeho poměrů a možností splatit jistinu úvěru cokoliv zjistit. Za situace, kdy žalovaný netvrdil a následně ani neprokázal, že jeho možnosti mu umožňují splácet jistinu úvěru pouze v konkrétní výši splátek, je nutno dovodit, že je v možnostech žalovaného splatit celou jistin