26 C 118/2024-73 — Okresní soud v Opavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu na příspěvku poskytovateli na úhradu zaopatření dítěte mladšího tří let v dětském domově, k jehož zaplacení jsou žalovaní jako rodiče nezletilého společného dítěte , jméno FO, , nar. , datum, , povinni podle § 44 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, a to za dobu od , datum, do , datum, , ve které byl nezletilý umístěn u žalobkyně na základě rozsudku Okresního soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, . Vzhledem k tomu, že žalovaní dobrovolně dlužný příspěvek za žalovanou dobu žalobkyni nezaplatili, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou.2. Žalované 1) byl zaslán žalobní návrh spolu s usnesením nadepsaného soudu ze dne 1. 7. 2024 č. j. 26 C 118/2024-52, v němž byla žalovaná v souladu s § 114b o. s. ř. vyzvána, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doruční uvedeného usnesení písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena spolu s ním. Zároveň soud žalovanou v předmětném usnesení poučil o následcích nesplnění této výzvy vyplývajících z uvedeného zákonného ustanovení.3. Dne 10. 7. 2024 bylo předmětné usnesení doručeno žalované do vlastních rukou. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila a ke své procesní obraně neuvedla ničeho.4. Vzhledem k tomu, že se žalovaná nevyjádřila ve smyslu § 114b o. s. ř. ve stanovené 30denní lhůtě, která marně proběhla dnem 9. 8. 2024, jsou vůči ní splněny všechny podmínky § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání. Soud má proto za to, že žalovaná nárok uplatněný žalobou uznává a na základě tohoto uznání (fikcí) rozhodl rozsudkem v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení § 153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C.H.Beck, str. 332, bod 5 a 6).5. V posuzované věci se jedná o spor z titulu dluhu na příspěvku poskytovateli na úhradu zaopatření dítěte mladšího tří let v dětském domově. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR např. ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005 (rozhodnutí je veřejnosti dostupné na www.nscr.cz).6. Co se týká žalovaného 2), tak tomu se nepodařilo žalobu a usnesení soudu s výzvou podle § 114b o. s. ř. doručit do vlastních rukou, a proto bylo ve věci nařízeno jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila a odkázala na listiny, které spolu s návrhem do spisu zaslala. Žalovaný se bez omluvy k nařízenému ústnímu jednání nedostavil. Soud proto vycházel z listinných důkazů žalobkyně, z nichž zjistil: Žalobkyně byla zřízena jako příspěvková organizace , anonymizováno, zřizovací listinou z , datum, jako , anonymizováno, později se změněným názvem „, právnická osoba, “. Rozsudkem OS , anonymizováno, , spisová značka, byl nezletilý , jméno FO, , nar. , datum, , syn rodičů , Jméno zainteresované osoby 1/0, a , Jméno zainteresované osoby 0/0, dle rodného listu vydaného , anonymizováno, dne , datum, , svěřen do péče žalobkyně. V tomto rozhodnutí nebylo rodičům nezletilého výživné na nezletilého , jméno FO, stanoveno. Z předžalobních výzev žalobkyně zaslaných žalovaným a z tvrzení žalobkyně, kterému nikdo neodporoval, soud zjistil, že nezl. , jméno FO, pobýval u žalobkyně nejméně v době od , datum, do , datum, , aniž by v té době byl žalobkyni hrazen za umístněného příspěvek jeho rodiči.7. Podle § 44 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, jsou osoby povinné výživou povinny přispívat poskytovateli na úhradu zaopatření dítěte umístěného v dětském domově pro děti do 3 let věku a popřípadě též jeho průvodce. Nežijí-li osoby povinné výživou ve společné domácnosti, je povinna hradit příspěvek na úhradu zaopatření dítěte osoba, jíž je dítě svěřeno do výchovy.8. Soud posoudil spor podle uvedeného zákonného ustanovení a podle § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) a uzavřel, že žaloba byla k soudu podána důvodně. Co se týká žalované 1), tak má soud s odkazem na § 114b o. s. ř. za to, že žalovaná uznala nárok, který je žalobou proti ní uplatňován, a proto ve věci vůči ní rozhodl rozsudkem pro uznání dle § 153a odst. 1 o. s. ř., aniž by pro vydání rozsudku pro uznání nařizoval jednání (§ 153a odst. 4 o. s. ř.). Co se týká žalovaného 2), tak dospěl k závěru, že žalovaný nesplnil svůj zákonný závazek plynoucí mu z výše uvedeného právního předpisu č. 372/2011, který mu jako osobě povinné výživou vůči potomku do tří let věku ukládá povinnost přispívat poskytovateli na úhradu zaopatření dítěte umístněného v dětském domově. Žalovaným vznikl za žalovanou dobu na příspěvku nedoplatek ve výši 51 050 Kč a soud je proto zavázal, aby tento dluh společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni spolu se zákonným úrokem z prodlení za každou dlužnou dílčí měsíční žalovanou platbu příspěvku po jeho splatnosti.9. Výše příspěvku vyplývá z § 1 vyhlášky č. 56/2012 Sb., o příspěvku na úhradu nezaopatřeného dítěte a jeho průvodce v dětském domově pro dítě do tří let věku, splatnost a způsob platby tohoto příspěvku pak stanoví § 2 a § 3 této vyhlášky. Solidární povinnost k zaplacení dlužného příspěvku vyplývá žalovaným z § 1872 o. z. Nárok na zákonné úroky z prodlení byly žalobkyni přiznány podle § 1968 a § 1970 o. z., a podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, účinného ke dni prodlení žalovaného se zaplacením peněžitého dluhu.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 642 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 042 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.11. Lhůta k plnění vyplývá z § 160 odst. 1 věty před středníkem, o. s. ř. st. 1 o. s. ř. Solidární povinnost obou dlužníků k úhradě nákladů řízení vyplývá z § 140 resp. § 91 odst. 2 o. s. ř.