37 C 156/2024-28 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou u soudu dne 26. 6. 2024 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky celkem 39 934,44 Kč s příslušenstvím, neboť žalobce měl uzavřít dne , datum, s žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru, na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr vyčerpaný v celkové částce 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit ve lhůtě do 18. 12. 2023 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 570 Kč. Žalovaný tento svůj závazek nesplnil, žalobci tak vznikl nárok na vrácení úvěru s poplatkem za jeho poskytnutí a smluvní pokutou za prodlení s úhradou dluhu za dobu od 19. 12. 2023 do 18. 3. 2024 ve výši 3 364,44 Kč, celkem tak žalobci vznikl vůči žalovanému nárok ve výši 39 934,44 Kč účtovanou ve výši 0,1% z dlužné částky denně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021 pak byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. K jednání nařízenému na , datum, se žádný z účastníků nedostavil, žalobce se z jednání omluvil, o odročení jednání požádáno nebylo, dle ust. 101 odst. 3 o.s.ř. tedy jednal soud ve věci v nepřítomnosti žalobce a žalovaného.4. Soud provedl důkaz formulářem smlouvy o úvěru ze dne , datum, , výpisem z účtu žalovaného za listopad a prosinec 2023, a formulářem „výpis posouzení úvěruschopnosti“, ze kterých zjistil, že na účet žalovaného byla dne 18. 11. 2023, 5.12. 2023 a dne 10. 12. 2023 připsána částka celkem 30 000 Kč od žalobce, když dle tvrzení žalobce tato společnost pak měla s žalovaným uzavřít dne 18. 11. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který žalovaný zcela vyčerpal, a který se měl žalovaný zavázat vrátit ve lhůtě do 18. 12. 2023 společně s poplatkem 7 500 Kč. Žalovaný částku takto obdrženou žalobci nevrátil. Žalobce předložil formulář, podle kterého měl žalovaný, nejspíše v rámci žádosti o poskytnutí úvěru, uvést, že žije ve dvoučlenné domácnosti, dosahuje příjmu 37 071 Kč, jeho měsíční výdaje činí 2 500 Kč (z toho 600 Kč !!! na bydlení).5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., v platném znění, občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Zjištěný skutkový stav posoudil soud podle citovaných ustanovení občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně v rozsahu toho, co žalovaný od žalobce skutečně čerpal, tedy v částce 30 000 Kč. Ve zbývající části pak soud nemá za prokázané, že by žalovaný relevantním způsobem uzavřel s žalobcem smlouvu o úvěru a akceptoval tak smluvní podmínky, na základě kterých mu měla vzniknout povinnost uhradit úrok (poplatek) za poskytnutí úvěru a smluvní pokuty; tzn. není jednoznačně prokázané, že by se žalovaná s takovýmito podmínkami seznámil a tyto odsouhlasil. Soud tedy nárok žalobce vyhodnotil jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení odpovídajícího tomu, co žalovaný od žalobce skutečně čerpal, tzn. částku 30 000 Kč, po odečtení toho, co již dle žalobce žalovaný plnil (v této věci ničeho), včetně úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení, ve znění platném k prvému dni prodlení žalovaného. Ve zbytku, v částce poplatku za poskytnutí úvěru a smluvní pokuty v částce celkem 9 934,44 Kč, soud žalobu zamítl.10. Pokud pak žalovaný tuto částku obdržel od žalobce jako spotřebitelský úvěr na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tak takovou smlouvu (o úvěru) by soud vyhodnotil jako neplatnou ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta prvá, zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ust. § 588 občanského zákoníku. Žalobce byl jako věřitel povinen posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalované byl žalobce povinen vycházet z dostatečných informací získaných od žalovaného, a i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měl spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobce jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným (přičemž žádné takové informace ze strany žalobce ani nebyly nejspíše vyžádány), ale tato tvrzení i dostatečně prověřit a zejména odborně vyhodnotit. Žalobce k tomu, jak posoudil úvěruschopnost žalovaného, předložil pouze formulář citovaný k důkazu, aniž by uvedl, jak příjmy, výdaje, případně dosavadní dluhovou historii žalovaného reálně prověřil (doložením dokladů o příjmech, výdajích), přičemž soudu je z úřední činnosti známo, že žalovanému již před uzavřením smlouvy s žalobcem vznikly neuhrazené závazky z jiných spotřebitelských úvěrů a k jejich úhradě byl zavázán pravomocnými rozhodnutími, tímto nedůsledným postupem porušil zásady odpovědného úvěrování, a případně uzavřenou smlouvu by soud tedy vyhodnotil jako neplatnou. Nárok žalobce pak, jak je výše uvedeno, soud vyhodnotil jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení odpovídajícího tomu, co žalovaný od právního předchůdce žalobce skutečně čerpal.11. O nákladech řízení rozhodoval soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Žalobce byl úspěšný co do částky 30 000 Kč na jistině, která byla žalovanému uložena k zaplacení, což představuje poměr úspěchu (v poměru k žalované částce 39 934,44 Kč představující jistinu dluhu) ve výši 75,12% uplatněného nároku, úspěch žalovaného ve zbývající části jistiny (9 934,44 Kč ve které byla žaloba zamítnuta) je ve výši 24,88% uplatněného žalobního nároku, odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce vzniká žalobci právo na úhradu 50,24% vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobce představující odměnu advokáta stanovenou dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) v platném znění ve výši 1 500 Kč za tři úkony právní služby (převzetí věci, podání žaloby, jednoduchá výzva k plnění) dle ust. § 14b odst. 1 bod 3. advokátního tarifu, dále paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč (100 Kč za jeden úkon právní služby) za tři úkony právní služby (převzetí věci, podání žaloby, výzva k plnění) dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, vše zvýšené o DPH ve výši 21% dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř., a dále náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši celkem 1 997 Kč, celkem tedy ve výši 1 489 Kč, žalobce má právo na náhradu 42,50% vynaložených nákladů řízení, což činí celkem částku 2 098 Kč. Dle ust.