37 C 203/2023-37 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Opavě dne , datum, domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 18 735,12 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobce , právnická osoba, . uzavřel dne , datum, s žalovanou smlouvu o poskytnutí úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr bezhotovostním převodem ve výši 6 400 Kč, žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobci poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 836,48 Kč a smluvní úrok za poskytnutí úvěru. Této své povinnosti žalovaná ani z části nedostála, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka věřitele postoupena na žalobce a ke dni postoupení činila celková dlužná částka 19 029,49 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 6 400 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 836,48 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 1 242,04 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 200 Kč, nákladů na vymožení pohledávky ve výši 576,60 Kč a úroků z prodlení.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Jednání ve věci bylo nařízeno na , datum, , žalobce se z jednání omluvil, o odročení jednání požádáno nebylo, žalovaná se k jednání nedostavila, dle ust. 101 odst. 3 o.s.ř. tedy jednal soud ve věci v nepřítomnosti žalobce.4. Soud provedl důkaz formulářem smlouvy o úvěru ze dne , datum, , potvrzením o platbě ze dne , datum, , výpisem z účtu žalované za měsíce 6,7,8,9,10/2021, výplatním lístkem žalované za 8/2021, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , z těchto důkazů soud zjistil, že žalovaná měla dne , datum, uzavřít s právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, ., smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované dne , datum, poskytnut úvěr ve výši celkem 6 400 Kč převodem na její účet. Úvěr měla žalovaná splatit do , datum, společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 836,48 Kč a úrokem ve výši 40% ročně, celkem měla žalovaná právnímu předchůdci žalobce uhradit částku 13 439,88 Kč, dle tvrzení žalobce nebylo splaceno ničeho. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaná předložila jen výplatní lístek za 8/2021 a výpisy z jejího účtu za dobu od 6/2021 – 8/2021, ze který plyne, že v srpnu 2021 jí byla vyplacena mzda ve výši 24 541 Kč, zdroj příjmů za jiná období není doložen, jiné skutečnosti a informace ohledně majetkových poměrů žalované žalobce nesdělil.5. Podle ust. § 2395 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Zjištěný skutkový stav posoudil soud podle citovaných ustanovení občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně v rozsahu to co, žalovaná od právního předchůdce žalobce skutečně čerpala, tedy 6 400 Kč, po odečtení toho, což již žalobci (jeho právnímu předchůdci) dle jeho tvrzení vrátila, v této věci nicméně dosud nevrátila ničeho, a to jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. Samotnou smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce pak soud vyhodnotil jako neplatnou ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta prvá, zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ust. § 588 občanského zákoníku. Právní předchůdce žalobce byl jako věřitel povinen posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalované byl povinen vycházet z dostatečných informací získaných od žalované, a i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měl spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Právní předchůdce žalobce jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným (v jeho žádosti o poskytnutí úvěru), ale tato tvrzení i dostatečně prověřit a zejména odborně vyhodnotit. V tomto směru nicméně právní předchůdce žalobce dle názoru soudu úvěruschopnost žalované dostatečně nevyhodnotil, neboť nezjišťoval další poměry žalované zejména ve vztahu k jejím výdajům na osobní a bytové potřeby, vyživovací povinnosti s ohledem na její výši příjmu, a nemohl tak dostatečně vyhodnotit, zda je žalovaná schopna ve lhůtě 1 měsíce splatit poskytnutý úvěr společně s poplatky a úroky. Právní předchůdce žalobce si ani neověřil, zda žalovaná disponuje stabilním dlouhodobým příjmem (pracovní smlouva na delší období nebo na dobu neurčitou případně jiný zdroj pravidelných příjmů), čímž zcela nenaplnil zásady odpovědného úvěrování a smlouvu tak soud shledává jako neplatnou. Nárok žalobce pak, jak je výše uvedeno, soud vyhodnotil jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení odpovídajícího tomu, co žalovaná od právního předchůdce žalobce skutečně čerpala, to znamená ve výši 6 400 Kč, včetně požadovaného příslušenství z této částky ve formě úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení. Ve zbývající části, ve které žalobce požaduje nároky na poplatky, úroky a smluvní pokutu, které plynou ze smlouvy, pak soud žalobu zamítl jako nedůvodnou s ohledem na uvedenou neplanost uzavřené úvěrové smlouvy.10. O nákladech řízení rozhodoval soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalované, která měla ve věci úspěch v převažující části předmětu řízení a měla právo na náhradu nákladů řízení, žádné podstatné náklady řízení doposud nevznikly.