37 C 239/2023-33 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Opavě dne , datum, domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky , adresa, Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobce , právnická osoba, uzavřel dne , datum, s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka v hotovosti ve výši 15 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce celkem 29 642 Kč v 18 pravidelných měsíčních splátkách do , datum, . Této své povinnosti žalovaný nedostál, uhradil právnímu předchůdci žalobce jen 7 506 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka věřitele postoupena na žalobce, ke dni postoupení celková dlužná částka činila 38 814,23 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 12 194,87 Kč, poplatku ve výši 9 941,13 Kč, poplatků za upomínání žalovaného ve výši 4 600 Kč, a nesplacené smluvní pokuty ve výši 12 078,23 Kč. V rámci žaloby pak žalobce požaduje uhrazení celkem částky 34 935 kč s příslušenstvím.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Jednání ve věci bylo nařízeno na , datum, , žalobce se z jednání omluvil, o odročení jednání požádáno nebylo, žalovaný se k jednání nedostavil, dle ust. 101 odst. 3 o.s.ř. tedy jednal soud ve věci v nepřítomnosti žalobce.4. Soud provedl důkaz smlouvou o zápůjčce ze dne , datum, , zákaznickou kartou ze dne , datum, , smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , z těchto důkazů soud zjistil, že žalovaný měl dne , datum, uzavřít s právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka v hotovosti ve výši celkem 15 000 Kč. Zápůjčku měl žalovaný splácet v 18 měsíčních splátkách po 1 647 Kč společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky, celkem měl právnímu předchůdci žalobce uhradit částku 29 642 Kč, dle tvrzení žalobce ale bylo splaceno jen 7 506 Kč. Před uzavřením smlouvy měl žalovaný vyplnit „zákaznickou kartu“, ve které uvedl, že pracuje v zařazení „, Anonymizováno, “ se smlouvou na dobu určitou do , datum, s měsíčním příjmem ve výši 18 920 Kč, deklarované měsíční výdaje pak měly činit 4 000 Kč. Doklady prokazující zaměstnání žalovaného, jeho příjmů v době uzavření smlouvy o zápůjčce, a ohledně výdajů (náklady na bydlení, případné vyživovací povinnosti) nebyly žalobcem předloženy.5. Podle ust. § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.6. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Zjištěný skutkový stav posoudil soud podle citovaných ustanovení občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně v rozsahu to co, žalovaný od právního předchůdce žalobce skutečně čerpal, tedy 15 000 Kč, po odečtení toho, což již žalobci (jeho právnímu předchůdci) dle jeho tvrzení vrátil, tzn. celkem částku 7 506 Kč, tedy v rozsahu 7 494 Kč, a to jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Samotnou smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce pak soud vyhodnotil jako neplatnou ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta prvá, zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ust. § 588 občanského zákoníku. Právní předchůdce žalobce byl jako věřitel povinen posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byl povinen vycházet z dostatečných informací získaných od žalované, a i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měl spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Právní předchůdce žalobce jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným (v jeho žádosti o poskytnutí úvěru), ale tato tvrzení i dostatečně prověřit a zejména odborně vyhodnotit. V tomto směru nicméně právní předchůdce žalobce dle názoru soudu úvěruschopnost žalovaného dostatečně nevyhodnotil, neboť s ohledem na jeho výši příjmu dostatečně nezjišťoval (nedoložil) další poměry žalovaného zejména ve vztahu k jeho výdajům na osobní a bytové potřeby, vyživovací povinnosti, a nemohl tak dostatečně vyhodnotit, zda je žalovaný schopen po celou dobu řádně splácet poskytnutý úvěr společně s poplatky, a to zejména za situace, kdy žalovaný navíc měl mít pracovní poměr jen dobu určitou, která byla kratší, než předpokládaná doba splácení úvěru. S přihlédnutím k tomu, že deklarovaný měsíční příjem žalovaného zdaleka nedosahoval průměrný hrubý měsíční příjem ve 2. čtvrtletí roce 2019 - 34 105 Kč (, Anonymizováno, což odpovídá čisté mzdě cca 25 568 Kč, by dle názoru soudu nemohl právní předchůdce žalobce úvěr žalovanému poskytnout, neboť by u něj musely nastat důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet s ohledem na to, že dosahuje značně nízkého příjmu v poměru s průměrem v České republice. Tímto postupem právní předchůdce žalobce zcela nenaplnil zásady odpovědného úvěrování a smlouvu tak soud shledává jako neplatnou. Nárok žalobce pak, jak je výše uvedeno, soud vyhodnotil jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení odpovídajícího tomu, co žalovaný od právního předchůdce žalobce skutečně čerpal po zohlednění provedených plateb, to znamená ve výši 7 494 Kč, včetně požadovaného příslušenství z této částky ve formě úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení. Ve zbývající části, ve které žalobce požaduje nároky na poplatky, úroky a smluvní pokutu, které plynou ze smlouvy, pak soud žalobu zamítl jako nedůvodnou s ohledem na uvedenou neplanost uzavřené úvěrové smlouvy.11. O nákladech řízení rozhodoval soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalovanému, který měl ve věci úspěch v převažující části předmětu řízení a měl právo na náhradu nákladů řízení, žádné podstatné náklady řízení doposud nevznikly.