40 C 197/2024-25 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 8 500 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že společnost , právnická osoba, . (dále jen „předchozí věřitel“) a žalovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které předchozí věřitel dne , datum, poskytl žalované úvěr ve výši 8 500 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do 10 dnů od jeho poskytnutí, avšak úvěr řádně a včas nesplatila a dostala se do prodlení. Z důvodu prodlení delšího 14 dní vznikla žalované povinnost uhradit poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu, a to formou sms (50 Kč) a e-maily (30 Kč), případně písemnými zprávami (500 Kč). Náklady za toto upomínání činí 800 Kč za zaslané sms a e-maily, a 1 000 Kč za písemné upomínky. Žalované dále dle smluvních ujednání vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny úvěru. Smlouva limituje výši smluvní pokuty toliko do výše součinu čísla , hodnota, a celkové výše úvěru. Žalobkyně uplatňuje pokutu ve výši 2 890 Kč. Pohledávka předchozího věřitele byla postoupena na společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , která tuto pohledávku dále postoupila na společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , a tato danou pohledávku postoupila žalobkyni. Ačkoli žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě předžalobní výzvou, žalovaná dosud na svůj dluh neuhradila ničeho.2. Podáním ze dne , datum, vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 800 Kč představující neuhrazené poplatky za upomínky formou sms a e-mailů, co do částky 700 Kč představující neuhrazený poplatek za administraci prodlení, co do částky 1 000 Kč představující neuhrazené poplatky za upomínky zasílané písemně, co do smluvní pokuty ve výši 2 890 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z částky 8 500 Kč od 30. 9. 2023 do zaplacení. Z tohoto důvodu soud ve výroku I. v souladu s § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) řízení částečně zastavil.3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.4. Ve věci bylo nařízeno jednání na , datum, , žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Dle § 101 odst. 3 o. s. ř. soud ve věci jednal v nepřítomnosti obou účastníků.5. Soud provedl k důkazu Smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , výpis z účtu , právnická osoba, . ze dne 19. 9. 2023, a předžalobní výzvu z 13. 6. 2024 včetně podacího archu, z nichž zjistil tento skutkový stav: žalovaná a společnost , právnická osoba, . uzavřely prostřednictvím prostředků dálkové komunikace smlouvu o úvěru, na jejímž základě společnost žalované poskytla na účet uvedený ve smlouvě částku 8 500 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit do 29. 9. 2023. V rámci uzavřené smlouvy nebylo soudem zjištěno, že by předchozí věřitel jakkoli zkoumal úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy. Žalobkyně dopisem ze dne 13. 6. 2024 žalovanou informovala o postoupení pohledávky předchozího věřitele za žalovanou ze smlouvy o úvěru a současně žalovanou vyzvala k její úhradě.6. Žaloba je důvodná. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. Je-li předmětná smlouva sjednána jako spotřebitelská, přičemž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1), je poskytovatel povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86). Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ nesplní-li poskytovatel tuto svou povinnost, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.7. Žalobkyně neprokázala, že by předchozí věřitel před uzavřením smlouvy vůbec jakkoli zkoumal úvěruschopnost žalované, a proto je předmětná smlouva o úvěru ex lege neplatná (§ 87 odst. 1 věta první zákona). Žalovaná získala od předchozího věřitele majetkový prospěch ve výši 8 500 Kč, a žalobkyně prokázala, že pohledávku v této výši za žalovanou nabyla. Tato částka tak představuje majetkový prospěch, který žalovaná nabyla bez právního důvodu a je povinna jej vrátit jako bezdůvodné obohacení. Soud proto žalobě vyhověl (výrok II.). Lhůta k plnění vyplývá z § 160 odst. 1 věty před středníkem, o. s. ř.8. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen doplatek soudního poplatku za žalobu (dle pol. 2 bod 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, (dále jen „sazebník“)). Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1. písmena a) sazebníku 1 000 Kč, žalobkyně dosud zaplatila jen 400 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 600 Kč (výrok III.).9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť poměr úspěchu obou účastníků je stejný. Proto soud rozhodl, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).