41 C 38/2023-36 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou spojenou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podanou u Okresního soudu v Opavě dne , datum, , doplněnou dne , datum, , domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky celkem 15 000 Kč s příslušenstvím, neboť žalobkyně měla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to webového rozhraní dostupného na www., Anonymizováno, .cz, uzavřít dne , datum, s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které měla žalobkyně poskytnout žalované formou úvěru peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč zasláním na její účet, které měly být splaceny společně s úrokem z úvěru (úplata za poskytnutí zápůjčky) ve výši 0,9 % denně z poskytnutého úvěru, tj. 5 800,83 Kč. Celkem tak žalovaná byla povinna zaplatit 15 800,83 Kč ve 3 splátkách, první ve výši 5 304,12 Kč splatná , datum, , druhá ve výši 5 304,12 Kč splatná , datum, a třetí ve výši 5 192,59 Kč splatná , datum, . Žalovaná svou povinnost porušila a žalobkyni ničeho nezaplatila. Vedle nároku na úhradu dlužné jistiny a úroku v kapitalizované výši 5 800,83 Kč požaduje žalobkyně zákonný úrok z prodlení z 10 000 Kč od , datum, do zaplacení a rovněž smluvní pokutu v částce 5 000 Kč dle čl. 9 smluvních podmínek ve výši 0,1 % denně z částky 10 000 Kč od , datum, do , datum, , přičemž žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši dle § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru namísto sjednané výše odpovídající částce 7 240 Kč. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy prověřila schopnost žalované úvěru splácet tak, že nahlédla do databáze SOLUS a žalovaná vyplnila dotazník, kde uvedla, že je svobodná, žije s partnerem, pracuje jako servírka u zaměstnavatele , jméno FO, , uvedla výši svého příjmu a měsíčních výdajů, doložila výplatní pásky za 12/2020 – 2/2021, příjmy a výdaje žalované za období 10/2020 – 4/2021 byly ověřeny pomocí aplikace, údaje uvedené žalovanou žalobkyně ověřila telefonicky.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Jednání ve věci bylo nařízeno na , datum, , žalobkyně se z jednání omluvila, o odročení jednání požádáno nebylo, žalovaná se k jednání nedostavila, dle ust. 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tedy jednal soud ve věci v nepřítomnosti žalobkyně a žalované.4. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , formulářem pro standardní informace, VOP žalobkyně, fakturou ke smlouvě ze dne , datum, , výpisem z účtu žalobkyně za období duben 2021, výplatními páskami žalované za 12/2020 – 2/2021, sdělením ČS, a.s., ze dne , datum, včetně výpisu z účtu žalované za období březen – duben 2021, předžalobní výzvou ze dne , datum, včetně poštovního podacího archu, ze kterých zjistil, že na účet žalované byla dne , datum, připsána částka 10 000 Kč od žalobkyně identifikovaná jako půjčka dle smlouvy, dle výpisu z účtu žalované za měsíc březen 2021 byl počáteční zůstatek na účtu -257,25 Kč, konečný -239,75 Kč, v měsíci dubnu 2021 pak počáteční zůstatek -239,75 Kč a konečný -258 Kč, přičemž v měsíci 3/2021 jí byla poskytnuta půjčka 10 200 Kč od společnosti , právnická osoba, a v měsíci 4/2021 půjčka ve výši 4 500 Kč od , právnická osoba, . Průměrný čistý měsíční příjem žalované za 12/20 - 1/2021 činil 17 918 Kč. , adresa, 000 Kč měla být poskytnuta na základě smlouvy o úvěru, dle které se měla žalovaná zavázat tuto částku úvěru vrátit žalobkyni ve 3 splátkách, a to dne , datum, ve výši 5 304,12 Kč, dne , datum, ve výši 5 304,12 Kč a dne , datum, ve výši 5 192,59 Kč, a to společně s úrokem ve výši 0,9 % denně z vypůjčené částky. Současně měla být sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, ohledně které by byla žalovaná v prodlení se splacením. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, , který byl téhož dne odeslán na adresu žalované. Soud neprovedl důkaz listinami v anglickém jazyce, neboť nebyly opatřeny úředním překladem.5. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1).7. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.8. Žaloba je převážně důvodná.9. Zjištěný skutkový stav posoudil soud podle citovaných ustanovení občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně v rozsahu toho, co žalovaná od žalobkyně skutečně čerpala, tedy v částce 10 000 Kč. Ve zbývající části pak soud nemá za prokázané, že by žalovaná skutečně uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru a akceptovala tak smluvní podmínky, na základě kterých jí měla vzniknout povinnost uhradit úrok (poplatek) za poskytnutí úvěru a smluvní pokutu; tzn. není jednoznačně prokázané, že by se žalovaná s takovýmito podmínkami vůbec seznámila a tyto odsouhlasila. Soud tedy nárok žalobkyně vyhodnotil jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení odpovídajícího tomu, co žalovaná od žalobkyně skutečně čerpala, tzn. částku 10 000 Kč včetně úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení, ve znění platném k prvému dni prodlení žalované. Ve zbytku představující kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 5 800,83 Kč a smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč soud žalobu zamítl.10. Nad rámec výše uvedeného soud dále uvádí, že pokud by bylo prokázáno, že žalovaná tuto částku obdržela od žalobkyně jako spotřebitelský úvěr na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tak takovou smlouvu (o úvěru) by soud vyhodnotil jako neplatnou ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta prvá, zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ust. § 588 občanského zákoníku. Žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalované byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných od žalované a i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské č