16 C 202/2025-32 — Okresní soud v Opavě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 8. května 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 115,96 Kč spolu s úrokem v částce 2 020,03 Kč a dále s úrokem ve výši 14,75 % ročně jdoucím z částky 19 115,96 Kč od 17. 12. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 3 071,15 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucím z částky 19 115,96 Kč od 17. 12. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že dne , datum, uzavřela žalobkyně jako věřitelka se žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému účelový nezajištěný spotřebitelský úvěr ve znění jejích dodatků až do částky 20 000 Kč ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a žalovaný se zavázal poskytnuty úvěr včetně smluvních úroků ve výši 18,9 % ročně a poplatků řádně splatit, a to nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy začne úvěr čerpat. Nedílnou součástí smlouvy jsou dle čl. 1.1 smlouvy pak Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, ., Soukromá klientela a Ceník , právnická osoba, . platný v den poskytnutí příslušné platební služby, se kterými byl žalovaný seznámen a souhlasil s nimi. Bylo dále dohodnuto, že úroky, pokud nejsou na konci měsíce splaceny, přičítají se k jistině úvěru. Žalovaný nedodržel své závazky ze smlouvy, když i přes opakované výzvy ze strany žalobkyně nedošlo ze strany žalovaného k vyrovnání nepovoleného přečerpání na jeho účtu a žalovaný nesplatil řádně a včas dlužnou jistinu úvěru. Žalobkyně proto převedla jeho pohledávku z běžného účtu na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a úvěr zesplatnila ke dni 1. 5. 2024 a žalovaného vyzvala k jeho úhradě. Žalovaný však tento svůj dluh nevyrovnal, ač k tomu byl ještě vyzván před podáním žaloby předžalobní výzvou.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.4. Přitom ze smlouvy o osobním účtu , právnická osoba, ze dne , datum, , dále smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne , datum, a dodatků k této smlouvě ze dne , datum, , , datum, a , datum, , Všeobecných obchodních podmínek , právnická osoba, ., ceníku , právnická osoba, . pro bankovní obchody, z výpisu z účtů číslo , č. účtu, za období od , datum, do , datum, , dopisu , právnická osoba, . ze dne , datum, – poslední výzvy k úhradě dlužné částky, dopisu , právnická osoba, . žalovaného ze dne , datum, – poslední výzvy před podáním žaloby, dále z dopisu zástupce žalobkyně žalovanému ze dne , datum, – oznámení o právním zastoupení a výzvy k úhradě dluhu a z připojených poštovních doručenek k těmto dopisům, respektive poštovních podacích archů k těmto dopisům soud vzal za prokázána žalobní tvrzení, jak byla žalobkyní uvedena shora, přičemž na tato pro stručnost v dalším odkazuje, kdy z dalších žalobkyní předložených listin (žádostí o poskytnutí kontokorentu) soud pro nadbytečnost jíž svá další skutková zjištění pro účely tohoto rozhodnutí nečinil.5. Na základě shora uvedeného skutkového stavu soud proto dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli mezi sebou smlouvu o běžném účtu ve smyslu ust. § 708 a následujících zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obchodní zákoník“), přičemž tento jejich závazkový vztah se i po 1. 1. 2014, s přihlédnutím k přechodným ustanovením části páté, hlava I, § 3028 odst. 3 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, řídí obchodním zákoníkem, když , Jméno žalobkyně, . jako banka se zavázala zřídit pro žalovaného běžný účet v určité měně. Smlouvou o poskytnutí kontokorentního úvěru na tomto účtu pak , Jméno žalobkyně, . a žalovaný sjednali oprávnění žalovaného disponovat peněžními prostředky na účtu i nad jejich stav nekrytý jejich aktuálním stavem na účtu a jednalo se tak o účet kontokorentní ve smyslu § 711 obchodního zákoníku. Ze smlouvy pak plyne povinnost žalovaného úvěr, který mu případně bude na běžném účtu poskytnut, vrátit do jednoho roku s možností opakovaného čerpání a zavazuje se nepřekročit sjednaný úvěrový limit. Žalovaný tuto svou smluvní povinnost porušil, a je proto povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky, zaplatit dohodnutý úrok, jakož i poplatky, které byly , právnická osoba, . účtovány v souladu s dohodou smluvních stran smlouvy a se Sazebníkem poplatků. Nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení se pak opírá o ust. § 369 odst. 1 obchodního zákoníku ve spojení s § 1 nařízení vlády číslo 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení. Soud proto podané žalobě v celém rozsahu vyhověl.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a v řízení plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalovanému, a to v celkové výši 2 615 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů na právní zastoupení, tzn. z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 400 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., z náhrady hotových výdajů za tyto úkony po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky a z náhrady za daň z přidané hodnoty (21 %) ve výši 315 Kč podle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu. V souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal soud žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.