17 C 171/2025-23 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 24 507,22 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 17. 7. 2024 do zaplacení. Uvedla, že společnost , právnická osoba, ., uzavřela prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, s žalovaným , datum, smlouvu o úvěru č. , Anonymizováno, . Na jejím základě mu poskytla úvěr 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za jeho poskytnutí 9 507,22 Kč do 16. 7. 2024, což se nestalo, žalovaný nic nezaplatil. Žalobkyně získala pohledávku na základě smlouvy o postoupení, kterou uzavřela s původní věřitelkou 5. 3. 2025, což bylo žalovanému oznámeno.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soud provedl důkaz listinou označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, , potvrzením , právnická osoba, ., o platbě, sdělením , právnická osoba, ., smlouvou o postoupení pohledávek z 5. 3. 2025 včetně přílohy, oznámením o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího lístku a zjistil následující skutkový stav: Společnost , právnická osoba, ., se , datum, prostřednictvím internetových stránek zavázala poskytnout žalovanému úvěr 15 000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit navýšené o poplatek za poskytnutí úvěru 9 507,22 Kč, ve 12 měsíčních splátkách po 2 120 Kč, počínaje 16. 8. 2023. Žalovaný při sjednávání smlouvy sdělil poskytovatelce úvěru adresu bydliště, doručovací adresu, e-mailovou adresu, telefonní číslo , tel. číslo, číslo účtu , č. účtu, , přičemž se jedná u účet vedený na jméno žalovaného u , právnická osoba, . Na uvedený účet právní předchůdkyně žalobkyně odeslala , datum, částku 15 000 Kč s poznámkou „zapujcka , Anonymizováno, “. Poskytovatelka úvěru následně postoupila pohledávku ze smlouvy na žalobkyni a oznámila to žalovanému dopisem z 15. 3. 2025; současně byl žalovaný vyzván k její úhradě do tří dnů od obdržení dopisu; ten žalobkyně odeslala 15. 3. 2025 na adresu trvalého bydliště žalovaného – , adresa, .4. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť jinou výši si strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.5. Žaloba je důvodná pouze částečně.6. Předmětem podnikatelské činnosti žalobkyně je poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupuje tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaný je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Poskytovatel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek.7. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti. Proto je na něm, aby tvrdil rozhodující skutečnosti a navrhl důkazy ohledně splnění své povinnosti. Žalobkyně v návrhu uvedla, že její právní předchůdkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě lustrace ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, avšak k posuzování úvěruschopnosti nebude navrhovat žádné důkazy. K jednání se následně žalobkyně nedostavila, takže nemohla být soudem poučena podle § 118a občanského soudního řádu o nutnosti doplnění konkrétních tvrzení a předložení důkazů vztahujících se k posuzování úvěruschopnosti, aby mohla být s žalobou zcela úspěšná.8. Protože žalobkyně netvrdila a neprokázala, že před uzavřením smlouvy byla dostatečně posuzována schopnost žalovaného úvěr splatit, považuje soud smlouvu od počátku za neplatnou. Žalovanému tak vznikla pouze povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru 15 000 Kč v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl po celou dobu řízení zcela pasivní, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení částky je přiměřená jeho možnostem. Proto soud vycházel z obecného ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku a určil splatnost v návaznosti za výzvu k úhradě do tří dnů, prokazatelně odeslanou 15. 3. 2025. Ta mu musela být podle běžné praxe doručena nejpozději do tří dnů, tedy do 18. 3. 2025, lhůta k plnění tak uplynula 21. 3. 2025 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení. Současně vznikla žalovanému nevrácením částky druhotná povinnost zaplatit ode dne následujícího po uplynutí této lhůty zákonný úrok z prodlení. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 15 000 Kč s příslušenstvím a neúspěšná ohledně částky 11 630 Kč s příslušenstvím (co do jistiny 9 507,22 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení 2 123 Kč z částky 24 507,22 Kč od 17. 7. 2024 do 21. 3. 2025 včetně). Žalobkyně tedy měla úspěch co do 56 % uplatněného nároku a neúspěch co do 44 % uplatněného nároku; její celkový úspěch ve věci tak představuje 12 %. Celková výše účelně vynaložených nákladů žalobkyně činí 2 796 Kč a skládá se ze soudního poplatku 981 Kč a z nákladů na právní zastoupení, tzn. z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka, žaloba) po 400 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky a z náhrady za daň z přidané hodnoty (21 %) z částek odměn a náhrad ve výši 315 Kč podle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu. 12 % z částky 2 796 Kč činí 336 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal soud žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám právního