17 C 250/2025-32 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobce se domáhal vůči žalované zaplacení částky 19 476 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že na základě nájemní smlouvy pronajal žalované k bydlení na dobu od , datum, do , datum, byt č. , hodnota, v budově č. p. 362 v , adresa, . Žalovaná se zavázala platit vždy k 5. dni měsíce nájemné 9 500 Kč a zálohy na služby 500 Kč. Nájem skončil uplynutím sjednané doby, žalovaná však fakticky byt užívala po celý duben 2025. Celkový dluh žalované se skládá z části dlužného nájemného za březen 2025 ve výši 5 000 Kč, z dlužného nájemného za duben 2025 ve výši 9 500 Kč, z dlužné zálohy na služby za duben 2025 ve výši 500 Kč a z nedoplatku 4 476 Kč z vyúčtování za období 14. 1. 2025 – 31. 3. 2025.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Soud provedl dokazování listinami a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Žalobce v zastoupení společností , právnická osoba, , přenechal žalované do užívání byt č. , hodnota, na adrese , adresa, na dobu určitou od , datum, do , datum, bez možnosti automatického prodloužení nájmu. Oproti tomu se žalovaná zavázala platit za užívání bytu nájemné 9 500 Kč měsíčně a zálohu na sjednané služby 500 Kč měsíčně (100 Kč na správu, údržbu a pojištění a 400 Kč na vodné a stočné), a to vždy do 5. dne měsíce dopředu. Žalobce se zavázal vyúčtovat žalované skutečnou výši nákladů a záloh na jednotlivé služby za zvolené zúčtovací období a doručit jí vyúčtování nejpozději do 4 měsíců od jeho skončení. Služby ve smlouvě výslovně neuvedené si měla žalovaná zajistit a platit sama (smlouva o nájmu bytu č. , hodnota, , generální plná moc). Ve skutečnosti však byl po celé období od konce září 2024 do září 2025 odběratelem i plátcem elektřiny a plynu v uvedeném bytě žalobce (vyúčtování za elektřinu a plyn vystavená společností , právnická osoba, .). Žalobce vyúčtoval žalované nájemné a zálohy na služby za období 14. 1. 2025 až 31. 3. 2025 dne 2. 4. 2025 a vyzval žalovanou k úhradě částky 4 476 Kč do 12. 5. 2025; uvedená částka představovala nedoplatek spotřebovaných služeb, na jejichž zálohách žalovaná zaplatila pouze 750 Kč oproti skutečné spotřebě v ceně 5 226 Kč (1 093 Kč za elektřinu, 1 295 Kč za plyn, 416 Kč za správu, údržbu a pojištění a 2 422 Kč za vodné, stočné). Vyúčtování bylo žalované 16. 4. 2025 odesláno na její emailovou adresu (vyúčtování, email).4. Podle § 2201 občanského zákoníku se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2251 odst. 1 věta druhá platí nájemce bytu společně s nájemným zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel. Podle § 2295 má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu, až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. Podle § 2991 odst. 1, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 1970 po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a neujednají-li si strany jinou výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 citovaného nařízení výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.5. Žaloba je z podstatné části důvodná. Účastníci uzavřeli nájemní smlouvu. Zatímco žalobce splnil svou povinnost a přenechal žalované byt k užívání pro účely bydlení, žalovaná netvrdila a neprokázala, že beze zbytku splnila svou povinnost řádně hradit po dobu trvání nájmu nájemné, zálohy na služby a nedoplatky vyplývající z vyúčtování. Žalobkyně přitom prokázala výši sjednaného nájemného, výši sjednaných záloh, jakož i výši nedoplatku vyplývajícího z vyúčtování za období 14. 1. 2025 – 31. 3. 2025. Do konce nájmu 13. 4. 2025 tak žalovaná dlužila žalobci část nájemného 5 000 Kč za březen 2025, nájemné za duben 2025, zálohu na služby za duben 2025 a 4 476 Kč jakožto nedoplatek.6. Vzhledem k tomu, že žalovaná neprokázala, že by žalobci byt při skončení nájmu předala, vychází soud z toho, že jej užívala i po celý duben 2025, tedy i po skončení nájmu a bez právního důvodu. Proto náleží žalobkyni rovněž peněžitá náhrada za užívání bytu v době od 14. 4. 2025 do 30. 4. 2025. Výše takové náhrady odpovídá podle výslovného ustanovení zákona výši nájemného, které byla žalovaná povinna platit podle dosavadní nájemní smlouvy, a tedy za duben náleží žalobci celá částka 9 500 Kč. Oproti tomu však žalobkyni za uvedené období nepřísluší zálohy na služby ujednané v nájemní smlouvě, protože nájem již zanikl, pro placení záloh po jeho skončení nemá občanský zákoník – na rozdíl od „nájemného“ – žádné speciální ustanovení, a proto by žalobkyně mohla požadovat pouze cenu služeb skutečně v tomto období spotřebovaných podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. Ta přitom bude vyplývat až z vyúčtování provedeného za rok 2025. Proto výše přiznané zálohy za duben nečiní celých 500 Kč podle smluvního ujednání, neboť toto byla výše měsíční, ale pouze její poměrnou část podle počtu dnů trvání nájmu v dubnu (500 Kč : 30 dnů x 13 dnů = 217 Kč). Co do zbylých 283 Kč byla žaloba zamítnuta včetně souvisejícího úroku z prodlení.7. Pokud jde o nedoplatek spotřebovaných služeb 4 476 Kč, přiznal jej soud v plné výši, tedy i nedoplatek za elektřinu a plyn. Tyto služby sice podle smlouvy žalobce žalované přímo nezajišťoval a žalovaná nebyla povinna platit na ně zálohy, avšak bylo prokázáno, že za krátkou dobu trvání nájmu nikdy nedošlo k přepisu uvedených služeb na žalovanou jakožto jejich faktickou odběratelku. Byl to žalobce, kdo byl po celou dobu ve smluvním vztahu s dodavatelem plynu a elektřiny, platil mu zálohy na tyto služby a následně na něj bylo vystaveno jejich roční vyúčtování. Tím, že služby fakticky spotřebovala žalovaná, se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila, a proto je povinna toto obohacení vrátit v podobě zaplacení ceny spotřebovaných služeb vyplývající z vyúčtování.8. Nesplněním povinnosti k zaplacení žalovaných částek vznikla žalované druhotná povinnost k zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to ode dne následujícího po jejich splatnosti, která nastala v případě nedoplatku z vyúčtování 12. 5. 2025, v případě dlužného nájemného za březen 2025 dne 5. 3. 2025 a v případě dlužného nájemného a zálohy na služby za duben 2025 dne 5. 4. 2025. Soud však nevyhověl požadavku žalobkyně na zákonný úrok z prodlení ze zálohy na služby za duben 2025 od 1. 5. 2026 nadále. Podle ujednání účastníků je povinností žalobce vyúčtovat skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby za rok 2025 a vyúčtování doručit žalované nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období, tedy do 30. 4. 2026. Ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1977/2015 (publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 74/2017) může žalobce také pouze do tohoto okamžiku požadovat po žalované zaplacení dlužných záloh na služby a úrok z prodlení s tím související, protože jen do této chvíle je žalovaná v prodlení se zaplacením záloh. Později může být už jenom v prodlení s úhradou nedoplatku z vyúčtování.9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu a přiznal ji žalobci v plné výši, protože jeho neúspěch ve věci (ohledně částky 283 Kč) je zanedbatelný. Celková výše účelně vynaložených nákladů řízení žalobce činí 12 592 Kč a sestává ze soudního poplatku za žalobu 800 Kč a z nákladů na právní zastoupení, tzn. z odměny advokáta za čtyři úkony právní služby (převzetí věci, výzva k plnění před podáním žaloby, žaloba, účast u jednání) po 1 900 Kč podle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrady hotových výdajů za tyto úkony po 450 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky, náhrady cestovních výdajů 1 642 Kč za cestu osobním automobilem , Anonymizováno, k jednání z , Anonymizováno, do Opavy a zpět (182 km) s kombinovanou spotřebou benzínu 9 l/100 km a jeho cenou 35,80 Kč/l podle vyhlášky č. 475/2024 Sb. a náhrady za ztrátu času za uvedenou cestu 750 Kč (5 půlhodiny po 150 Kč) podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 tarifu. Podle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal soud žalovanou zaplatit náhradu nákladů řízení právnímu zástupci žalobce. Soud nepřiznal žalobci odměnu a související náhrady za dvě písemná doplnění skutkových tvrzení, protože ta mohla být již součástí samotné žaloby (navíc ve druhém případě soud vyzýval žalobce pouze k předložení důkazů), a nejedná se tak o účelně vynaložené náklady.