26 C 225/2025-31 — Okresní soud v Opavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v návrhu uvedla, že jako poskytovatelka elektronických komunikací podle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále také jen „zákon“) uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu č. , hodnota, (dále jen „S1“), dne , datum, smlouvu č. , hodnota, (dále jen „S2“), dne , datum, smlouvu č. , hodnota, (dále jen „S3“) a dne , datum, smlouvu č. , hodnota, (dále jen „S4“) a č. , hodnota, (dále jen „S5“). Součástí S1 bylo ujednání o kupní ceně na koncové zařízení , Anonymizováno, za zvýhodněných podmínek, součástí S2 bylo ujednání o kupní ceně na koncové zařízení , Anonymizováno, za zvýhodněných podmínek, součástí S3 bylo ujednání o kupní ceně na koncové zařízení , Anonymizováno, za zvýhodněných podmínek, součástí S4 bylo ujednání o kupní ceně na koncové zařízení , Anonymizováno, za zvýhodněných podmínek a součástí S5 bylo ujednání o kupní ceně na koncové zařízení , Anonymizováno, za zvýhodněných podmínek. Vzhledem k tomu, že žalovaná porušila ujednání shora uvedených kupních smluv, využila žalobkyně svého oprávnění a odstoupila od poskytnutí koncových zařízení žalované jako účastnici smluvního vztahu za zvýhodněných podmínek. Následně vystavila vyúčtování č. , hodnota, a č. , hodnota, splatné dne 16. 7. 2024 na částku 21 960 Kč a 964,43 Kč, č. , hodnota, splatné dne 4. 5. 2024 na částku 1 651,65 Kč, č. , hodnota, splatné dne 3. 4. 2024 na částku 1 220 Kč a č. , hodnota, splatné dne 5. 3. 2024 na částku 1 220 Kč (některá vyúčtování obsahovala celkové vyúčtované částky vyšší, neboť jimi byly vyúčtovány i služby nespadající pod režim občanskoprávní). Žalovaná v době splatnosti celkový dluh z uvedených vyúčtování čítající částku 27 016,08 Kč nezaplatila a neučinila tak ani na základě předžalobní výzvy, proto se žalobkyně domáhá uvedeného nároku u soudu podanou žalobou.2. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila a ke své procesní obraně neuvedla ničeho. V souladu s § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili.3. Soud z listin, kterým nikdo neodporoval, zejm. z vyúčtování služeb č. , hodnota, a č. , hodnota, splatného dne 16. 7. 2024 na částku 21 960 Kč a 964,43 Kč, č. , hodnota, splatného dne 4. 5. 2024 na částku 1 651,65 Kč, č. , hodnota, splatného dne 3. 4. 2024 na částku 1 220 Kč a č. , hodnota, splatného dne 5. 3. 2024 na částku 1 220 Kč zjistil, že tyto částky byly žalované jako účastnici tvrzených smluvních vztahů s žalobkyní vyúčtovány splátky či doplatky splátek koncových zařízení, které byly předmětem kupních smluv uzavřených mezi žalobkyní a žalovanou a dále splátka platby (M-Platba), kterou provedla žalobkyně na základě smluvního vztahu za žalovanou předem na její pokyn v rámci sjednaných služeb elektronických komunikací. Uvedené vyúčtování zahrnovalo vždy období jednoho měsíce poskytování služeb žalobkyní žalované, splatnost a částku, kterou byla povinna žalovaná na základě uzavřených smluv zaplatit.4. Na základě těchto listin dospěl soud k závěru, že žaloba byla k soudu podána po právu, a proto jí soud v celém rozsahu vyhověl, a to včetně nároku na zákonný úrok z prodlení z každé dílčí pohledávky po její splatnosti.5. Z hmotněprávního hlediska byl spor posouzen podle § 1723 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a podle § 1746 odst. 2 o. z. (M-Platba) a § 2079 a násl. o. z. (kupní smlouvy na koncová zařízení). Nárok na zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán podle § 1968 a § 1970 o. z. a podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 896 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 081 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 016,08 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč, když advokát osvědčil, že je plátcem takové daně.7. Aplikace § 14b advokátního tarifu je odůvodněna množstvím obdobných tzv. „formulářových“ žalob téže žalobkyně vůči jiným žalovaným podaných u zdejšího soudu (např. sp. zn.: 11 C 115/2025, 16 C 223/2025, 16 C 217/2025, 10 C 213/2025 a další).8. Lhůta k plnění vyplývá z § 160 odst. 1, věty před středníkem, o. s. ř., splatnost přisouzených nákladů řízení pak soud vázal k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.