40 C 196/2025-20 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 6. 6. 2024 uzavřela prostřednictvím své klientské zóny s žalovanou Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti (viz příloha smlouvy o úvěru). Úvěr byl vyplacen v souladu s ujednáním čl. IV. odst. 4.3. smlouvy o úvěru. Žalovaná se zavázala úvěr včetně úroků hradit v měsíčních splátkách po 3 000 Kč vždy ke každému 15. dni v měsíci; žalovaná však splátkový kalendář nedodržela a dostala se do prodlení se splátkou splatnou 15. 11. 2024. Žalobkyně zaslala žalované první písemnou upomínku dne 20. 11. 2024, následující upomínku dne 5. 12. 2024. Vzhledem k tomu, že žalovaná nikterak nereagovala, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru (zesplatnění z 21. 3. 2025). Do dnešního dne žalovaná na úvěr neuhradila ničeho. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši 20 000 Kč, náklady na upomínkování ve výši 1 000 Kč (za upomínku 1 a upomínku 2) a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 000 Kč od 5. 4. 2025 do zaplacení. Ačkoliv byla žalovaná vyzvána k zaplacení před podáním žaloby, svůj dluh neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 5. 11. 2025, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, žalobkyně se z jednání omluvila, proto soud jednal v nepřítomnosti účastníků.4. Soud provedl k důkazu listiny předložené žalobkyní, a to Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, z 6. 6. 2024 včetně přílohy č. 1 - Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, potvrzení o verifikační platbě z 6. 6. 2024, potvrzení o provedené platbě z 7. 6. 2024, upomínky z 20. 11. 2024 a 5. 12. 2024 (emailem i dopisem), informaci o zesplatnění úvěru vč. předžalobní výzvy ze dne 21. 3. 2025 a podacího lístku a zjistil, že účastníci spolu dne 6. 6. 2024, prostřednictvím elektronických prostředků na dálku, uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně žalované na její účet poskytla celkem 20 000 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 15 % měsíčně, žalovaná se zavázala úvěr splácet ve 12 splátkách po 3 000 Kč, úvěr měl být splacen do 15. 5. 2025. Součástí smluvní dokumentace je mj. příloha č. 1 – Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, z něhož soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je svobodná, nemá vyživovací povinnost, je zaměstnána u , právnická osoba, s čistým příjmem 24 757 Kč (tento měl být dle tvrzení žalobkyně ověřen). Náklady na bydlení činí 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky 11 642 Kč měsíčně (2 x splátka úvěru, 2 x , právnická osoba, , , právnická osoba, ), jednorázové závazky má (3 x , právnická osoba, , , právnická osoba, ). Žalobkyně u žalované vycházela z „finančního zůstatku spotřebitele“ ve výši 7 115 Kč. Žalobkyně měla provést lustraci žalované v SOLUS, REPI a ISIR s negativním výsledkem. Po provedeném skóringu žalovanou vyhodnotila jako úvěrovatelnou s výsledným skóre „nižší bonita“. Žalobkyně dvakrát písemně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky z 15. 11. 2024 a upozornila ji na možnost zesplatnění úvěru. Dne 21. 3. 2025 pak žalované oznámila, že úvěr zesplatnila a současně ji před podáním žaloby vyzvala k úhradě.5. Žaloba je důvodná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. Je-li předmětná smlouva sjednána jako spotřebitelská, přičemž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1), je poskytovatel povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86). Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ nesplní-li poskytovatel tuto svou povinnost, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.6. Žalobkyně neprokázala, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, neboť neprokázala, že by zkoumala a ověřila především (běžné) výdaje žalované; nadto výdaje uvedené žalovanou v částce 3 000 Kč jsou nerealistické a zjevně podhodnocené. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání spolehlivých (tedy ověřených) informací o žadatelových příjmech a výdajích. Žalobkyně dospěla k zjevně nepodloženému, jakož i nedůvodnému závěru o schopnosti žalované úvěr splácet, to vše za situace, kdy žalobkyně zjistila, že žalovaná pravidelně sjednává tzv. mikroúvěry i další závazky, byť splátky na tyto započetla do měsíčních výdajů; co se týče běžných výdajů, započetla toliko žalovanou uvedenou částku vynakládanou na bydlení ve výši , částka, . Sankcí za porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je neplatnost úvěrové smlouvy. Soud byl přitom připraven poučit žalobkyni podle § 118a odst. 3 o.s.ř., že je povinna označit důkazy k prokázání svého tvrzení, že řádně zkoumala a ověřovala příjmy a výdaje žalované v rámci zkoumání úvěruschopnosti žadatelky, jakož i o tom, že pokud žalobkyně nesplní svou povinnost dle této výzvy, neunese důkazní břemeno a bude ve věci neúspěšná. Sporné řízení je ovládáno zásadou projednací, podle které je povinností účastníků řízení tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti (povinnost tvrzení), a dále nabídnout k prokázání těchto skutkových tvrzení důkazy (povinnost důkazní). Žalobkyně se k jednání nedostavila, čímž se dobrovolně zbavila práva být soudem poučena ve shora uvedeném smyslu, neboť soud má poučovací povinnost podle § 118a o.s.ř. pouze při ústním jednání, a nikoliv mimo něj.7. Žalovaná fakticky získala od žalobkyně částku ve výši 20 000 Kč, tato částka tak představuje majetkový prospěch, který žalovaná nabyla bez právního důvodu a je povinna jej vrátit jako bezdůvodné obohacení. Ve vztahu k povinnosti žalované vrátit bezdůvodné obohacení aplikoval soud § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ. Spotřebitel povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Pokud však jde o možnosti a schopnosti zaplatit dlužnou jistinu úvěru, žalovaná byla v řízení zcela pasivní. Ničeho netvrdila (natož aby doložila) o tom, že by nebylo v jejích možnostech poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru vrátit ode dne následujícího po dni, kdy byla prokazatelně připsána na její bankovní účet a ocitla se tak v její dispozici. Současně se ani nedostavila k jednání soudu. Povinnost tvrdit (a prokázat), že není v možnostech a schopnostech spotřebitele jistinu vrátit poté, co ji na základě neplatné smlouvy obdržel, leží plně na spotřebiteli, a nikoliv na poskytovateli úvěru. Žalovaná na svůj účet obdržela dne 7. 6. 2024 částku ve výši 20 000 Kč, od následujícího dne poté měla možnost takto poskytnutou jistinu úvěru vrátit (neboť nijak netvrdila, že by takovou možnost neměla a tato skutečnost ani nijak nevyšla v průběhu řízení najevo). A protože tak neučinila, dostala se dalším dnem do prodlení s úhradou této nesplacené dlužné jistiny z neplatně sjednaného úvěru. Žalované tak vznikla povinnost vrátit jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč ke dni 8. 6. 2024. A pokud tak neučinila, je vedle samotné dlužné částky povinna platit žalobkyni vždy ode dne následujícího i úrok z prodlení. Ke dni 9. 6. 2024 pak činila dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba zákonného úroku z prodlení 13,25 % ročně. Žalobkyně přitom v řízení uplatnila ná