40 C 219/2025-20 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 950 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že původní věřitel (, právnická osoba, .) je společností poskytující spotřebitelské úvěry. Původní věřitel a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 9. 11. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které , právnická osoba, . poskytla žalovanému úvěr ve výši 29 900 Kč ve dvou platbách ve výši 14 950 Kč (9. 11. 2023) a 14 950 Kč (9. 12. 2023) na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Splatnost úvěru byla sjednána měsíčně, 8. den v měsíci nebo následující den, žalovaný však úvěr nesplácel a dostal se tak do prodlení. V upomínce ze dne 11. 3. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru a vyzván k okamžité úhradě. Ke dni podání žaloby žalovaný uhradil 14 950 Kč. Žalovaná pohledávka byla postoupena dne 23. 3. 2025 na společnost , právnická osoba, ., a následně Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2025 na žalobkyni. Žalobkyně dne 2. 6. 2025 vyzvala žalovaného k vrácení dlužné částky, avšak neúspěšně. Žalobkyně se domáhá vrácení částky 14 950 Kč včetně zákonného úroku z prodlení od 12. 3. 2024 do zaplacení.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 15. 10. 2025, žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci jednal v nepřítomnosti obou účastníků.4. Soud provedl k důkazu listiny předložené žalobkyní, a to Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, vč. Všeobecných obchodních podmínek, potvrzení o provedené platbě z 9. 11. 2023 a 9. 12. 2023, informaci o zesplatnění úvěru ze dne 11. 3. 2024, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 6. 2025 včetně předžalobní výzvy a podacího lístku, přičemž zjistil tento skutkový stav: společnost , právnická osoba, . s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovanému na jeho účet poskytla částku 2 x ve výši 14 950 Kč se sjednanou měsíční splatností. , právnická osoba, . v souladu se smluvními ujednáními úvěr k 12. 3. 2024 zesplatnila, a postoupila svou pohledávku za žalovaným ze smlouvy na společnost , právnická osoba, ., která následně tutéž pohledávku postoupila žalobkyni. O postoupení byl žalovaný informován a současně byl vyzván, nechť svůj dluh uhradí. Další důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl.5. Žaloba je důvodná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. Je-li předmětná smlouva sjednána jako spotřebitelská, přičemž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1), je poskytovatel povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86). Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ nesplní-li poskytovatel tuto svou povinnost, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.6. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitel před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a proto je předmětná smlouva o úvěru ex lege neplatná (§ 87 odst. 1 věta první zákona). Soud byl na jednání připraven poučit žalobkyni podle § 118a odst. 3 o. s. ř., že je povinna tvrdit, zda její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a označit důkazy k prokázání svého tvrzení, jakož i o tom, že pokud žalobkyně nesplní svou povinnost dle této výzvy, neunese břemeno tvrzení a důkazní břemeno a bude ve věci neúspěšná. Sporné řízení je ovládáno zásadou projednací, podle které je povinností účastníků řízení tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti (povinnost tvrzení), a dále nabídnout k prokázání těchto skutkových tvrzení důkazy (povinnost důkazní). Žalobkyně se k jednání nedostavila, čímž se dobrovolně zbavila práva být soudem poučena ve shora uvedeném smyslu, neboť soud má poučovací povinnost podle § 118a o. s. ř. pouze při ústním jednání, a nikoliv mimo něj. Žalovaný prokazatelně získal od původního věřitele majetkový prospěch ve výši 2 x 14 950 Kč, z nichž dle tvrzení žalobkyně vrátil pouze 14 950 Kč. Současně žalobkyně prokázala, že zbývající pohledávku ze smlouvy za žalovaným nabyla. Částka ve výši 14 950 Kč tak představuje majetkový prospěch, který žalovaný nabyl bez právního důvodu a je povinen jej vrátit jako bezdůvodné obohacení.7. Ve vztahu k povinnosti žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení aplikoval soud § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ. Spotřebitel povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Pokud však jde o možnosti a schopnosti zaplatit dlužnou jistinu úvěru, žalovaný byl v řízení zcela pasivní. Ničeho netvrdil (natož aby doložil) o tom, že by nebylo v jeho možnostech poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru vrátit ode dne následujícího po dni, kdy byla prokazatelně připsána na jeho bankovní účet a ocitla se tak v jeho dispozici. Současně se ani nedostavil k jednání soudu. Povinnost tvrdit (a prokázat), že není v možnostech a schopnostech spotřebitele jistinu vrátit poté, co ji na základě neplatné smlouvy obdržel, leží plně na spotřebiteli, a nikoliv na poskytovateli úvěru. Žalovaný na svůj účet obdržel dne 9. 12. 2023 částku ve výši 14 950 Kč, od následujícího dne poté měl možnost takto poskytnutou jistinu úvěru vrátit (neboť nijak netvrdil, že by takovou možnost neměl a tato skutečnost ani nijak nevyšla v průběhu řízení najevo). A protože tak neučinil, dostal se dalším dnem do prodlení s úhradou této nesplacené dlužné jistiny z neplatně sjednaného úvěru. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit jistinu úvěru ve výši 14 950 Kč ke dni 10. 12. 2023. A pokud tak neučinil, je vedle samotné dlužné částky povinen platit žalobkyni vždy ode dne následujícího i úrok z prodlení. Ke dni 11. 12. 2023 pak činila dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba zákonného úroku z prodlení 15 % ročně. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v řízení uplatnila nárok na úrok z prodlení z jistiny ve výši 14,75 % ročně až počínaje 12. 3. 2024, soud žalobě vyhověl tak, jak žalobkyně navrhovala.8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, soud přiznal náhradu nákladů ve výši 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 400 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění (dále jen „a. t.“), tj. 1 200 Kč, a náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 6 a. t.; to vše zvýšené o DPH ve výši 21 % dle § 137 odst. 3 o.s.ř. v částce 315 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal soud žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám advokáta žalobkyně.