126 C 30/2025-34 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Opavě dne 15. 12. 2025 se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu částku 200 000 Kč s příslušenstvím spočívající v úrocích z prodlení z jednotlivých částek 100 000 Kč od 16. 12. 2023 a od 16. 12. 2024 do zaplacení, to vše z titulu tvrzeného závazku vyplývajícího ze smlouvy ze dne 16. 10. 2022, na jejímž základě se měl žalovaný zavázat uhradit žalobci částku 500 000 Kč ve splátkách.2. Žalovaný podal proti vydanému platebnímu rozkazu včas odpor, ve kterém nárok uplatněný žalobou neuznal ani zčásti, uvedl, že žalobci nic nedluží, žádnou smlouvu ze dne 16. 10. 2022 neuzavřel a není mu znám její obsah. Dále namítl, že žaloba neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností a že listina, o níž žalobce opírá svůj nárok, nesplňuje požadavky kladené na právní jednání.3. Žalobce následně ve svém vyjádření k odporu doplnil skutková tvrzení tak, že mezi ním, jeho tehdejší manželkou a žalovaným došlo v souvislosti s převodem nemovitostí k dohodě, podle níž měl žalovaný nabýt vlastnické právo k nemovitostem a žalobci vyplatit částku celkem 2 000 000 Kč, přičemž kupní cena 1 500 000 Kč byla uhrazena na základě kupní smlouvy ze dne , datum, a zbývající částku 500 000 Kč se měl žalovaný zavázat uhradit právě na základě listiny ze dne , datum, , kterou žalobce označoval jako smlouvu.4. Žalovaný ve svém dalším podání setrval na stanovisku, že žádný další závazek vedle kupní smlouvy neexistuje, kupní cenu ve výši 1 500 000 Kč uhradil a listina ze dne , datum, nepředstavuje smlouvu ani jiné právní jednání, neboť postrádá základní náležitosti, zejména určení účastníků, předmětu a právního důvodu plnění.5. Při jednání konaném dne , datum, účastníci setrvali na svých dosavadních stanoviscích; žalobce i prostřednictvím svého zástupce trval na existenci závazku žalovaného vyplývajícího z listiny ze dne , datum, , zatímco žalovaný její existenci jako závazkového právního titulu nadále popíral.6. Soud z provedeného dokazování listinami zjistil následující stav: Z rozsudku Okresního soudu v Opavě č. j. , spisová značka, bylo zjištěno, že manželství žalobce a , jméno FO, bylo dne , datum, rozvedeno, přičemž rozsudek nabyl právní moci dne , datum, . Z kupní smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce a jeho tehdejší manželka jako prodávající převedli na žalovaného vlastnické právo k nemovitostem specifikovaným v této smlouvě za kupní cenu ve výši 1 500 000 Kč, přičemž smluvní strany v této smlouvě výslovně ujednaly, že kupní cena byla mezi nimi zcela vypořádána. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalovaný je zapsán jako vlastník uvedených nemovitostí na základě uvedené kupní smlouvy, přičemž vklad vlastnického práva byl povolen dne , datum, . Z listiny datované dne , datum, označené jako „smlouva“ (dále jen „listina“) soud zjistil, že obsahuje toliko stručné ujednání o tom, že „se zavazuje zaplatit částku 500 000 Kč v pěti ročních splátkách po 100 000 Kč“, přičemž listina neobsahuje označení účastníků závazkového vztahu, nevymezuje osobu dlužníka ani věřitele a neobsahuje ani údaj o právním důvodu, pro který má být tato částka hrazena.7. Předmětem řízení bylo posouzení otázky, zda listina ze dne 16. 10. 2022 zakládá mezi účastníky platný závazkový právní vztah, na jehož základě by byl žalovaný povinen uhradit žalobci částku požadovanou žalobou.8. Soud projednal a rozhodl věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni 16. 10. 2022 (dále jen „o. z.“), neboť tvrzený závazkový vztah měl vzniknout právě k tomuto dni.9. Podle § 1724 a násl. o. z. vzniká smlouva jako projev shodné vůle stran založit mezi sebou závazek určitého obsahu, přičemž z právního jednání musí být zřejmé, kdo je jeho účastníkem a jaká práva a povinnosti z něj vyplývají.10. Listina ze dne 16. 10. 2022 těmto požadavkům neodpovídá. Neobsahuje označení účastníků závazku, z jejího textu nelze zjistit, kdo je dlužníkem a kdo věřitelem, a neobsahuje ani vymezení právního důvodu plnění. Text listiny je neurčitý a nesrozumitelný, neboť pouze obecně uvádí, že „se zavazuje zaplatit částku 500 000 Kč“ bez další konkretizace.11. Za této situace nelze ani výkladem podle § 555 a násl. o. z. zjistit její obsah. Soud proto uzavírá, že uvedená listina trpí vadou neurčitosti a nesrozumitelnosti natolik zásadní, že podle § 553 odst. 1 o. z. o právní jednání vůbec nejde, neboť jeho obsah nelze zjistit ani výkladem, a jedná se tak o zdánlivé právní jednání, k němuž nelze přihlížet.12. V řízení přitom nevyšlo najevo, že by byl obsah tohoto projevu vůle mezi účastníky dodatečně vyjasněn ve smyslu § 553 odst. 2 o. z., a nebyly tak splněny podmínky pro to, aby bylo možno k takovému právnímu jednání přihlížet.13. Pro úplnost soud uvádí, že i kdyby se o zdánlivé právní jednání nejednalo, listina by neobstála ani z hlediska jiných právních kvalifikací, neboť neobsahuje podstatné náležitosti smlouvy a nelze ji považovat ani za uznání dluhu ve smyslu § 2053 o. z.14. Žalobce navíc v průběhu řízení své skutkové i právní tvrzení opakovaně měnil, když svůj nárok postupně opíral o existenci smlouvy, doplatek kupní ceny a následně o vypořádání společného jmění manželů. Takto proměnlivá a vnitřně rozporná tvrzení nejsou způsobilá založit dostatečný skutkový základ uplatněného nároku.15. Pokud žalobce tvrdil, že jde o doplatek kupní ceny, nelze takové tvrzení přijmout s ohledem na obsah kupní smlouvy, která výslovně stanoví, že kupní cena byla zcela vypořádána. Stejně tak neobstojí tvrzení o vypořádání společného jmění manželů, neboť manželství žalobce bylo rozvedeno již v roce 2018 a tvrzená listina navíc nebyla uzavřena mezi oběma bývalými manžely.16. Soud uzavírá, že žalobce neprokázal existenci právního titulu, z něhož by mu vůči žalovanému svědčilo právo na zaplacení žalované částky, a neunesl tak důkazní břemeno ve smyslu § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).17. Za této situace nemohl soud žalobě vyhovět a nezbylo než ji jako nedůvodnou zamítnout.18. Žalobce v průběhu řízení navrhoval k prokázání svých tvrzení provedení výslechu svědků a dále vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví k ověření pravosti podpisu žalovaného na listině ze dne 16. 10. 2022.19. Soud tyto důkazní návrhy zamítl jako nadbytečné, neboť předmětem řízení nebylo zjištění, zda žalovaný předmětnou listinu podepsal, ani zjišťování obsahu ústních jednání účastníků, ale posouzení právní otázky, zda listina ze dne , datum, sama o sobě zakládá platný a vymahatelný závazek.20. I v případě, že by bylo prokázáno, že žalovaný listinu podepsal, nemohlo by to založit důvodnost žalobního nároku, neboť listina pro svou neurčitost a nesrozumitelnost není způsobilá být právním jednáním zakládajícím závazek mezi účastníky. Provedení navrženého znaleckého posudku by tak nemohlo mít vliv na právní posouzení věci.21. Rovněž výslechy navrhovaných svědků by byly způsobilé toliko reprodukovat tvrzení žalobce o okolnostech předcházejících sepsání listiny, resp. o údajném ústním ujednání mezi účastníky, nikoliv však nahradit absenci náležitostí samotného právního jednání. Za situace, kdy soud posuzoval existenci závazku primárně na základě obsahu tvrzené listiny, by provedení těchto důkazů nemohlo vést k odlišnému rozhodnutí.22. Nadto soud přihlédl k tomu, že žalobce ani přes poučení soudu neuvedl jiný právní titul, z něhož by bylo možno dovodit uplatněný nárok, a navrhované důkazy směřovaly výlučně k prokazování skutkových okolností, které by ani v případě jejich prokázání nemohly založit vznik žalobcem tvrzeného závazkového právního vztahu.23. Za těchto okolností soud dospěl k závěru, že provedení navržených důkazů by bylo nadbytečné a v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, a proto je podle § 120 odst. 1 o. s. ř. neprovedl.24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl ve věci plně procesně úspěšný, zatímco žalobce úspěch neměl, a je proto povinen nahradit žalovanému účelně vynaložené náklady řízení. Náklady žalovaného spočívají v odměně za zastoupení advokátem a v hotových výdajích jeho zástupce. Odměna advokáta byla určena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném od 1. 1. 2025.25. Tarifní hodnota věci činí 200 000 Kč a odměna za jeden úkon právní služby tak podle § 7 ve spojení s § 9 advokátního tarifu činí 9 100 Kč. Soud přiznal žalovanému odměnu za čtyři úkony právní služby podle § 11 advokátního tarifu, a to za převzetí a přípravu zastoupení, sepis odporu, písemné vyjádření ve věci samé a účast u jednání, celkem tedy ve výši 36 400 Kč. Dále soud přiznal náhradu hotových výdajů advokáta ve formě režijního paušálu podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 450 Kč za každý z uvedených úkonů, tedy celkem 1 800 Kč. Žalovanému byla rovněž přiznána náhrada za promeškaný čas podle § 14 advokátního tarifu za čtyři započaté půlhodiny (při cestě k ÚJ dne 12. 5. 2026), a to ve výši 150 Kč za každou z nich, celkem tedy 600 Kč. Soud