16 C 260/2025-35 — Okresní soud v Opavě

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení celkem částky 90 113,50 Kč a dále zaplacení úroku v částce 7 484,97 Kč a úroku ve výši 12,75 % ročně jdoucího z částky 79 486,05 Kč od 10. 5. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení v částce 4 646,18 Kč a dále úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucího z částky 80 286,05 Kč od 10. 5. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne , datum, se společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , jako právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě které tato společnost poskytla žalované možnost čerpat bezúčelový úvěr až do sjednané výše 80 000 Kč, z něhož žalovaná vyčerpala celkem částku 82 537,64 Kč. Vyčerpaný úvěr se pak žalovaná zavázala hradit minimální měsíční platbou, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku; informace o konkrétní výši, počtu četností plateb, které byla žalovaná povinna hradit, byla žalované sdělena každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který byl žalované dostupný na online účtu a o vystavení rozpisu plateb byla žalovaná vyrozuměna e-mailem. Minimální měsíční splátky byla žalovaná povinna hradit vždy do data splatnosti dle rozpisu plateb dle smlouvy a za poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala hradit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní úrok ve výši sjednané ve smlouvě a rovněž v souladu se smlouvou a čl. 8. smluvních podmínek byla žalovaná povinna hradit také poplatky a náklady. Žalovaná však neplnila své smluvní závazky řádně a dostala se do prodlení s úhradou plateb, a právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr v souladu s uzavřenou smlouvou zesplatnila ke dni 27. 11. 2024. Žalobkyně se proto po žalované domáhá zaplacení této pohledávky, která jí byla společností , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a to s účinností k témuž dni, kdy toto postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem. Žalovaná, ač před podáním žaloby byla ještě vyzvána, žalobkyni již ničeho dalšího neuhradila.2. Žalovaná k podané žalobě uvedla, že uznává pouze částku poskytnuté jistiny, kterou ještě neuhradila, tj. asi částku 70 000 Kč, a to z toho důvodu, že úvěr jí ze strany společnosti , právnická osoba, neměl vůbec být poskytnut. Namítla, že úvěrová společnost nedostatečně posoudila její schopnost splácet poskytovaný úvěr a neověřila si údaje o příjmu. K tomu uvedla, že v té době byla vedena na úřadu práce a její příjem byl tvořen pouze příspěvkem z úřadu práce a sirotčího důchodu dcery, u něhož si není jistá, zda se může započítávat do příjmů a dále příjmem z brigády. K tomu v dalším průběhu řízení uvedla, že se jednalo o brigádu od dubna do července a odměna plynoucí z této brigády jí byla vyplácena v hotovosti. Úvěrující společnost po ní při sjednávání smlouvy o úvěru požadovala pouze občanský průkaz a náhled do bankovního účtu, kam jí pravidelně chodil příspěvek z úřadu práce a sirotčí důchod dcery. Od srpna již brigádu neměla a proto nezvládala úvěr dále splácet. Kontaktovala proto společnost , právnická osoba, s tím, zdali by byla možná dohoda o nižší částce splácení, ale společnost , právnická osoba, na to nepřistoupila, stejně jako na to nepřistoupila žalobkyně, kterou posléze žádala o totéž. Dále uvedla, že původně měla v plánu si vzít úvěr nižší, asi 20 000 Kč, ale bylo jí nabídnuto 80 000 Kč, na což nakonec přistoupila, byť sama měla pochybnosti, zdali takto vysoký úvěr bude schopna splácet. Dále ve svém vyjádření uvedla, že předmětný dluh chce splatit, ale nižší částkou v rámci jejích možností s tím, že pokud se její finanční situace zlepší, bude hradit více, ale v tuto chvíli finanční prostředky na úhradu celé částky nemá. Uvedla, že od dubna tohoto roku by byla schopna žalobkyni splácet částku 1 000 Kč. Jiné dluhy nemá.3. Po provedeném dokazování soud ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ze dne , datum, a smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní ze dne , datum, a přílohy k této smlouvě obsahující seznam postupovaných pohledávek, dopisu společnosti , právnická osoba, žalované ze dne , datum, spolu s připojeným poštovním podacím lístkem, kterým jí tato společnost oznamuje postoupení pohledávky, jakož i z dopisu zástupce žalobkyně žalované ze dne 29. 7. 2025 – předžalobní upomínky spolu s připojeným poštovním podacím lístkem, jakož i nerozporných tvrzení obou účastnic vzal za prokázány skutečnosti tvrzené žalobkyní v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, jak jsou uvedeny shora a které ostatně ani žalovaná ve svém vyjádření nikterak nerozporovala, na která proto pro stručnost v dalším odkazuje.4. Na základě shora uvedených důkazů proto soud vzal za prokázáno, že žalovaná a společnost , právnická osoba, mezi sebou uzavřely smlouvu, podle níž tato společnost poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 82 537,64 Kč, přičemž tyto peněžní prostředky spolu s úrokem se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit ve stanovených splátkách. Žalovaná dohodnuté splátky řádně nesplácela a na poskytnutý úvěr dosud uhradila dle tvrzení žalobkyně celkem částku 9 059 Kč. Tato pohledávka pak následně byla postoupena žalobkyni.5. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), část obsahu smlouvy strany určily odkazem na smluvní podmínky stranám známé (§ 1751 odst. 1 občanského zákoníku). Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to s ohledem na ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany právní předchůdkyně žalobkyně.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalované neuvedla žádná konkrétní fakta o situaci žalované v době uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, které by zjistila a z nichž by následně vycházela společnost , právnická osoba10. Za té situace proto žalobkyně ani netvrdila, natož neprokázala, že její právní předchůdkyně vyhověla zákonnému požadavku uvedenému v ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a tudíž uzavřená smlouva je neplatná, k čemuž je nutno také dodat, že tato tvrzení nelze extrahovat až z vyjádření účastníka o svých poměrech v době uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru v průběhu soudního řízení (která nedosti na tom nadto jednak prokazují, že k posouzení úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila jednak liknavě a jednak situaci žalované v té době vyhodnotila naprosto nesprávně, kdy s ohledem na příjmy žalované, které si právní předchůdkyně žalobkyně ani neověřila, tedy co se týče příjmu z brigády, navíc krátkodobé, jí úvěr neměl být poskytnut, přičemž výdajovou stránkou se právní předchůdkyně žalobkyně přitom nebývala už vůbec), jak to v tomto sporu učinila žalobkyně, o čemž bude pojednáno ještě hned dále. K této neplatnosti přitom soud přihlédne vždy z úřední povinnosti, a plnění poskytnutá na základě této smlouvy je tedy nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciál