17 C 302/2025-26 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 34 528 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 24 541 Kč od 24. 6. 2024 do zaplacení. Uvedla, že s žalovanou uzavřela po posouzení její úvěruschopnosti prostřednictvím internetových stránek www., Anonymizováno, .cz 24. 5. 2024 smlouvu o zápůjčce, která byla postupně pěti dodatky navyšována. Takto žalobkyně poskytla žalované v období od 24. 5. 2024 do 18. 6. 2024 bezhotovostně celkem 18 600 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finance vrátit do 23. 6. 2024, a to společně s poplatkem 5 941 Kč. Žalovaná však uhradila pouze 325 Kč, které si žalobkyně započítala na smluvní pokutu. Pro případ prodlení na sebe žalovaná převzala jednak závazek zaplatit účelně vynaložené náklady 2 500 Kč (500 Kč za každou z pěti upomínek), jednak závazek k úhradě smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné částky. Kromě částky 24 541 Kč tak žalobkyně požaduje účelně vynaložené náklady 2 500 Kč a smluvní pokutu 7 487 Kč (0,1 % denně z částky 18 600 Kč od 24. 6. 2024 do 18. 8. 2025 při zohlednění částečné úhrady).2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Soud provedl důkaz listinami a dospěl k následujícím zjištěním: Žalobkyně se 24. 5. 2024 prostřednictvím internetu zavázala poskytnout žalované 1 600 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, , a to do dvou dnů ode dne účinnosti smlouvy (listina označená jako smlouva o zápůjčce a datovaná 24. 5. 2024). Následně se účastnice pětkrát dohodly na navýšení zápůjčky až na celkových 18 600 Kč (pět dodatků ke smlouvě o úvěru ze dnů 24. 5. 2024, 13. 6. 2024, 13. 6. 2024, 15. 6. 2024 a 18. 6. 2024). Ve stejných dnech, jako byly uzavřeny smlouva a dodatky, žalobkyně odeslala nejprve na shora uvedený účet a později na změněný účet č. , č. účtu, , z něhož obdržela od žalované verifikační platbu 1 Kč, částky 1 600 Kč, 5 000 Kč, 1 000 Kč, 1 300 Kč, 1 100 Kč a 8 600 Kč, přičemž majitelkou obou účtů je žalovaná (částečné výpisy z účtů). Žalovaná se zavázala uvedené částky žalobkyni vrátit společně s poplatkem 3 411 Kč do 23. 6. 2024 (poslední dodatek). Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení celkového dluhu ze smlouvy 27 933 Kč do tří dnů (dopis z 24. 4. 2025 včetně poštovního podacího lístku).4. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť jinou výši si strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.5. Žaloba je důvodná pouze částečně.6. Předmětem podnikatelské činnosti žalobkyně je poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupuje tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaná je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Poskytovatel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a s tím souvisící nutnost poskytovatelů úvěrů postupovat s odbornou péčí. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Tímto způsobem ustanovení na ochranu spotřebitele, coby ustanovení kogentní, chrání i veřejný zájem a pořádek.7. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti. Proto je na něm, aby tvrdil rozhodující skutečnosti a navrhl důkazy ohledně splnění své povinnosti. Žalobkyně v žalobě tvrdila pouze v obecné rovině, že úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy posoudila na základě informací a dokumentů vyžádaných od žalované a zaznamenaných do zákaznické karty a nahlédnutím do databází; ani k těmto obecným tvrzením však žalobkyně nepředložila žádné důkazy. Na výzvu soudu, aby svá tvrzení blíže konkretizovala a navrhla důkazy, uvedla, že nic doplňovat nebude, a k jednání se následně nedostavila, čímž se zbavila práva být soudem poučena podle § 118a občanského soudního řádu o nutnosti doplnění tvrzení a navržení důkazů v tomto směru. Žalobkyně tedy neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu k posuzování schopnosti žalované úvěr splácet, a proto soud považuje smlouvu za absolutně neplatnou.8. Protože je smlouva od počátku neplatná, získala žalovaná na úkor žalobkyně majetkový prospěch v podobě částky 18 600 Kč bez právního důvodu a je povinna jej vrátit jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná netvrdila a neprokázala, že tak učinila. Soud proto vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná zaplatila 325 Kč (které však žalobkyně nesprávně započetla na smluvní pokutu). Přiznal tak žalobkyni rozdíl mezi částkou půjčenou (18 600 Kč) a vrácenou (325 Kč), tedy 18 275 Kč. Protože ani žalovaná se k jednání nedostavila a je po celou dobu řízení pasivní, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení bezdůvodného obohacení je přiměřená jejím možnostem. Vzhledem k tomu soud vycházel z obecného ustanovení o splatnosti a vázal ji na výzvu k úhradě z 24. 4. 2025, která byla žalované prokazatelně téhož dne odeslána. Ve výzvě byla stanovena lhůta k zaplacení tři dny. Lze očekávat, že výzva byla žalované doručena nejpozději do tří dnů od jejího podání na poště, tedy 27. 4. 2025, ode dne následujícího běžela lhůta tří dnů pro zaplacení, která skončila 30. 5. 2025; od dalšího dne je tak žalovaná v prodlení. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s přihlédnutím k tomu, že vzájemný úspěch a neúspěch účastníků je při započtení zamítnutého příslušenství srovnatelný.