26 C 240/2025-49 — Okresní soud v Opavě

1. Předmětem tohoto řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku rozsudku, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení. Podle tvrzení žalobkyně vznikl tento nárok z titulu dluhu na nesplacené zápůjčce poskytnuté žalovanému na základě Smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne , datum, , kterou se žalobkyně coby věřitelka zavázala poskytnout žalovanému částku 1 000 Kč. Strany následně uzavřely několik dodatků k této smlouvě, a to dne , datum, s navýšením zápůjčky o 1 000 Kč, dne , datum, s navýšením o dalších 1 000 Kč, dne , datum, s navýšením o 1 500 Kč a konečně dne , datum, opět s navýšením o 1 500 Kč. Žalovaný tak na základě smlouvy a jejich dodatků obdržel od žalobkyně bankovním převodem na účet č. , č. účtu, celkovou částku 6 000 Kč, kterou se zavázal vrátit nejpozději dne 22. 5. 2024 spolu s poplatkem ve výši 1 875 Kč. Tuto povinnost však nesplnil v plném rozsahu, neboť uhradil pouze 1 820 Kč. Žalobkyni proto vznikl dle čl. 2.3 smlouvy nárok na úhradu poplatků za odeslání písemných výzev k zaplacení v celkové výši 2 500 Kč (500 Kč za každou výzvu), a dále dle téhož ustanovení smlouvy nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za dobu od 23. 5. 2024 do 9. 7. 2025, a to v celkové výši 652 Kč. Protože žalovaný na opakované výzvy, včetně předžalobní výzvy, nereagoval, domáhá se žalobkyně zaplacení uvedených nároků podanou žalobou.2. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho.3. K nařízenému soudnímu jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast řádně omluvila. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní (smlouva o zápůjčce vč. dodatků a VOP, upomínky, předžalobní výzva, podací lístek, výpis z účtu žalovaného) a zjistil z nich, že žalobkyně na základě tvrzené smlouvy o zápůjčce a jejích dodatků skutečně převedla na bankovní účet žalovaného ve čtyřech po sobě jdoucích platbách celkovou částku 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 875 Kč nejpozději do 22. 5. 2024. V uvedené lhůtě však svůj dluh neuhradil, ač byl opakovaně vyzván k zaplacení. Poslední výzva k úhradě částky 11 802 Kč byla žalovanému zaslána písemností ze dne 19. 3. 2025, kterou žalobkyně téhož dne podala k poštovní přepravě, avšak ani na tuto výzvu žalovaný nereagoval.4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu tvrdila, že před poskytnutím finančních prostředků žalovanému řádně a s odbornou péčí posoudila jeho úvěruschopnost. Tuto skutečnost však nijak neprokázala, neboť k ní nepředložila žádné listinné důkazy. Nebylo tak možné zjistit skutečné majetkové a osobní poměry žalovaného ani ověřit, zda mu tyto umožňovaly vstoupit do úvěrového vztahu s nebankovním poskytovatelem. Soud měl v úmyslu tento důkazní deficit odstranit při jednání prostřednictvím procesního poučení žalobkyně, aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy pod sankcí neúspěchu ve sporu. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, čímž se sama připravila o možnost tohoto poučení využít.5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá půjčka nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná spotřebiteli. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací (§ 86 odst. 1 zákona). Spotřebitelský úvěr lze poskytnout pouze tehdy, nevyplývají-li z tohoto posouzení důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele závazek splácet.6. Pokud poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona, je smlouva absolutně neplatná (§ 87 odst. 2 zákona). V takovém případě je spotřebitel povinen vrátit jistinu poskytnutého úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta druhá). K absolutní neplatnosti právního jednání pro rozpor se zákonem a zjevné narušení veřejného pořádku je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 588 zákona č. 89/2012, občanský zákoník – dále jen „o. z.“).7. Soud na základě výše uvedené právní úpravy a zjištěného skutkového stavu uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím finančních prostředků posoudila úvěruschopnost žalovaného způsobem vyžadovaným § 86 zákona. Jestliže byla smlouva o zápůjčce uzavřena pouze formálně, avšak bez splnění této zákonné povinnosti, je podle § 87 odst. 2 zákona absolutně neplatná. V důsledku neplatnosti nevznikla účastníkům žádná smluvní práva ani povinnosti.8. Žalobkyně však prokázala, že žalovanému poukázala peněžní prostředky v celkové výši 6 000 Kč, zatímco žalovaný vrátil pouze 1 820 Kč. Účastníci neplatného právního jednání jsou povinni vydat si vzájemně vše, co podle něj plnili (§ 2991 o. z.). Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku 4 180 Kč, kterou je povinen jí vrátit. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl; ve zbytku, tj. pokud jde o smluvní poplatky, smluvní pokutu a další tvrzené nároky, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.9. Pokud jde o uplatněný nárok na úroky z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal. Podle § 87 odst. 1 zákona je spotřebitel při neplatnosti smlouvy podle odstavce 2 povinen vrátit pouze jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Zákon tedy vylučuje vznik jakéhokoli smluvního či zákonného příslušenství úvěru před okamžikem, kdy je spotřebitel soudem zavázán k vrácení jistiny a kdy následně nesplní uloženou pariční povinnost.10. Povinnost k úhradě příslušenství – tedy i zákonného úroku z prodlení – by žalovanému mohla vzniknout až v případě, že by ve stanovené lhůtě nesplnil povinnost uloženou tímto rozsudkem. Do tohoto okamžiku úrok z prodlení nevzniká. Z těchto důvodů soud nárok na úroky z prodlení zamítl.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ačkoli byl žalovaný ve věci úspěšnější, náhradu nákladů řízení mu nepřiznal, neboť ze spisu nevyplývá, že by mu v souvislosti s tímto řízením jakékoli náklady vznikly.12. Lhůta k plnění vyplývá z § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.