40 C 265/2025-18 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 880 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že prostřednictvím svých webových stránek , Anonymizováno, uzavřela dne 19. 6. 2024 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovanému poskytla téhož dne na účet žalovaného č. , č. účtu, úvěr, identifikovaný variabilním symbolem , var. symbol, . Žalovaný se zavázal žalobkyni zaplatit smluvní úrok ve výši 40 % p. m. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, přičemž žalovaný měl splácet každý měsíc, vždy ke každému 15. dni v měsíci, úrok přirostlý za minulé období. Jistinu úvěru mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, upomínkou z 19. 10. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru k 22. 10. 2024 a vyzván k jeho úhradě. Žalobkyně dne 7. 8. 2025 vyzvala žalovaného k vrácení dlužné částky před podáním žaloby, avšak neúspěšně. Žalobkyně se domáhá vrácení částky 14 000 Kč, tvořené nesplacenou jistinou 10 000 Kč a smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 4 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % p. a. z částky 14 000 Kč od 23. 10. 2024 do zaplacení; a dále smluvní pokuty ve výši 0,1 % p. d. z jistiny od 23. 10. 2024 do data odeslání předžalobní výzvy, tj. 7. 8. 2025 ve výši 2 880 Kč. K ověření výše příjmu žalovaného tento žalobkyni poskytl výpisy ze svého bankovního účtu. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedeného nedošlo k důvodným pochybám o platební schopnosti žalovaného a úvěr mu byl poskytnut.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 13. 1. 2025, žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Dle 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci jednal v nepřítomnosti obou účastníků.4. Soud provedl k důkazu listiny předložené žalobkyní, a to smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, včetně výpisů z účtu žalovaného za období od 21. 1. 2024 do 19. 6. 2024, potvrzení o provedené platbě a z těchto zjistil, že žalovaný s žalobkyní uzavřel smlouvu o úvěru, na základě které se mu žalobkyně zavázala poskytnou úvěr až do výše 30 000 Kč s možností opakovaného čerpání. Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % p. m. Dne 19. 6. 2024 žalobkyně žalovanému poskytla na jeho účet částku ve výši 10 000 Kč. Ve smlouvě zcela absentují jakékoli informace žalovaného k jeho příjmům a výdajům. Z předložených výpisů z účtu žalovaného za leden až červen 2024 je zjevné, že mzda žalovaného za leden 2024 činila 17 265 Kč, za únor 2024 částku 10 472 Kč, od února 2024 do června 2024 byl žalovaný na nemocenské, současně pobírá invalidní důchod 1. stupně. Žalovaný opakovaně sází a rovněž má další závazky v podobě půjček (, právnická osoba, , , právnická osoba, ., , právnická osoba, ); tyto závazky, jakož i platební morálku žalovaného žalobkyně nezkoumala. Pokud žalobkyně uváděla, že žalovaného lustrovala v registrech ISIR, CEE. BRKI a CRKI, k tomuto tvrzení soudu nepředložila žádný důkaz. Poskytovatel úvěru je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr nebo hypotetická statistická data. Jedině skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Žalobkyně sice měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného za posledních 5 měsíců, avšak bez tvrzení žalovaného z nich nelze spolehlivě určit zejména pravidelné výdaje. Žalobkyně tak úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí. Z listiny nazvané Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně k 19. 10. 2024 celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení částky 30 343 Kč do tří dnů od doručení výzvy. Předžalobní výzvou z 7. 8. 2025 (vč. podacího lístku) žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení dlužné částky před podáním žaloby.5. Žaloba je důvodná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. Je-li předmětná smlouva sjednána jako spotřebitelská, přičemž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1), je poskytovatel povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86). Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, nesplní-li poskytovatel tuto svou povinnost, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.6. Žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti (řádně) zkoumat úvěruschopnost žalovaného a vzhledem k tomu je smlouva o úvěru neplatná. Žalovaný získal na úkor žalobkyně majetkový prospěch v podobě poskytnuté částky bez právního důvodu a je povinen ji vrátit jako bezdůvodné obohacení. Ve vztahu k povinnosti žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení aplikoval soud § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ. Spotřebitel povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Pokud jde o možnosti a schopnosti zaplatit dlužnou jistinu úvěru, žalovaný byl v řízení zcela pasivní. Ničeho netvrdil (natož aby doložil) o tom, že by nebylo v jeho možnostech poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru vrátit ode dne následujícího po dni, kdy byla prokazatelně připsána na jeho bankovní účet a ocitla se tak v jeho dispozici. Současně se ani nedostavil k jednání soudu. Povinnost tvrdit (a prokázat), že není v možnostech a schopnostech spotřebitele jistinu vrátit poté, co ji na základě neplatné smlouvy obdržel, leží plně na spotřebiteli, a nikoliv na poskytovateli úvěru. Žalovaný na svůj účet obdržel dne 19. 6. 2024 částku ve výši 10 000 Kč, od následujícího dne poté měl možnost takto poskytnutou jistinu úvěru vrátit (neboť nijak netvrdil, že by takovou možnost neměl a tato skutečnost ani nijak nevyšla v průběhu řízení najevo). A protože tak neučinil, dostal se dalším dnem do prodlení s úhradou této nesplacené dlužné jistiny z neplatně sjednaného úvěru. Žalobkyně v řízení uplatnila nárok na úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 12,75 % ročně až počínaje 23. 10. 2024, proto jí soud přiznal částku ve výši 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení až od tohoto data. Lhůta k plnění vyplývá z § 160 odst. 1 věty před středníkem, o. s. ř. Ve zbytku pak soud žalobu zamítnul, když se jedná o nároky, jež mají původ v neplatné smlouvě o úvěru.7. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen doplatek soudního poplatku za žalobu (viz pol. 2 bod 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, (dále jen „sazebník“)). Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1. písmena a) sazebníku 1 000 Kč, žalobkyně dosud zaplatila jen 800 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 200 Kč.8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 ods