40 C 32/2026-16 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 48 210 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že prostřednictvím svých webových stránek www., Anonymizováno, uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalované poskytla dne 30. 9. 2024, 27. 10. 2024, 1. 11. 2024 a 2. 11. 2024 na účet č. , č. účtu, , z něhož žalovaná provedla verifikační platbu, pod variabilním symbolem , var. symbol, , úvěr. Žalovaná se zavázala žalobkyni zaplatit smluvní úrok ve výši 40 % p. m. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, přičemž žalovaná měla splácet každý měsíc, vždy ke každému 20. dni v měsíci, úrok přirostlý za minulé období. Jistinu úvěru mohla splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, upomínkou ze dne 22. 3. 2025 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru k 25. 3. 2025 a vyzvána k jeho úhradě. Žalobkyně dne 19. 10. 2025 vyzvala žalovanou k vrácení dlužné částky před podáním žaloby, avšak neúspěšně. Žalobkyně se domáhá vrácení částky 42 000 Kč, tvořené nesplacenou jistinou 30 000 Kč a smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 12 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % p. a. z částky 42 000 Kč od 26. 3. 2025 do zaplacení; a dále smluvní pokuty ve výši 0,1 % p. d. z jistiny od 26. 3. 2025 do data odeslání předžalobní výzvy, tj. 19. 10. 2025 ve výši 6 210 Kč. K ověření výše příjmu žalované před uzavřením smlouvy žalovaná žalobkyni poskytla výpisy ze svého bankovního účtu, případně výplatní listy. Žalobkyně provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedeného nedošlo k důvodným pochybám o platební schopnosti žalované a úvěr jí byl poskytnut.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 24. 3. 2026, žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Dle 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci jednal v nepřítomnosti obou účastníků.4. Soud provedl k důkazu listiny předložené žalobkyní, a to smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 30. 9. 2024 včetně výpisů z účtu žalované za období od 5/2024 do 9/2024, 4 x potvrzení o provedené platbě a z těchto zjistil, že žalovaná s žalobkyní uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně žalované poskytla v několika tranších úvěr v celkové výši 30 000 Kč s tím, že smlouva je uzavřena na dobu neurčitou, byl sjednán 40 % úrok měsíčně, měsíčně se splácí toliko úrok, jistinu může žadatel splatit kdykoli a čerpat úvěr může opakovaně. Žalovaná ke svým majetkovým poměrům neuvedla ničeho. Žalobkyně si před uzavřeném smlouvy vyžádala výpisy z účtu žalované, z nichž je zjevné, že žalovaná pracuje u společnosti , právnická osoba, s průměrným příjmem 18 032 Kč. Z žalobkyní předložených bankovních výpisů dále vyplývá, že žalovaná opakovaně, každý měsíc čerpá mikropůjčky u společností , právnická osoba, , , právnická osoba, ., Provident apod. Soud má za to, že již z těchto skutečností mělo být žalobkyni zřejmé, že žalovaná nebude schopna poskytnutý úvěr splácet. Pokud žalobkyně uváděla, že žalovanou lustrovala v registrech BRKI a CRKI, k tomuto tvrzení soudu nepředložila žádný důkaz. Z listiny nazvané Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně k 22. 3. 2025 celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k zaplacení částky 80 486 Kč do tří dnů od doručení výzvy. Předžalobní výzvou z 19. 10. 2025 (vč. potvrzení o podání) žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení dlužné částky před podáním žaloby.5. Žaloba je důvodná pouze částečně. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. Je-li předmětná smlouva sjednána jako spotřebitelská, přičemž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1), je poskytovatel povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86). Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ nesplní-li poskytovatel tuto svou povinnost, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.6. Poskytovatel úvěru je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr nebo hypotetická statistická data. Jedině skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Žalobkyně sice měla k dispozici výpisy z účtu žalobkyně za posledních pět měsíců, a z těchto vyplývá jak příjem žalované, tak její výdaje, avšak úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí, když usoudila, že při sjednaných parametrech smlouvy (smlouva na dobu neurčitou, 40 % úrok měsíčně, měsíčně se splácí toliko úrok, jistinu může žadatel splatit kdykoli a čerpat úvěr může opakovaně) není důvodná pochybnost o schopnosti žalované úvěr splatit, a úvěr v celkové výši 30 000 Kč žalované poskytla. Vzhledem k tomu posoudil předmětnou smlouvu jako neplatnou (§ 87 odst. 1 věta první zákona). Žalobkyně z předložených informací dospěla k nedůvodnému a nepodloženému závěru o schopnosti žalované úvěr splácet, přičemž sankcí za porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je neplatnost úvěrové smlouvy.7. Žalovaná získala na úkor žalobkyně majetkový prospěch v podobě poskytnuté částky ve výši 30 000 Kč bez právního důvodu a je povinna ji vrátit jako bezdůvodné obohacení. Ve vztahu k povinnosti žalované vrátit bezdůvodné obohacení aplikoval soud § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ. Spotřebitel povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Pokud jde o možnosti a schopnosti zaplatit dlužnou jistinu úvěru, žalovaná byla v řízení zcela pasivní. Ničeho netvrdila (natož aby doložila) o tom, že by nebylo v jejích možnostech poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru vrátit ode dne následujícího po dni, kdy byla prokazatelně připsána na její bankovní účet a ocitla se tak v její dispozici. Současně se ani nedostavila k jednání soudu. Povinnost tvrdit (a prokázat), že není v možnostech a schopnostech spotřebitele jistinu vrátit poté, co ji na základě neplatné smlouvy obdržel, leží plně na spotřebiteli, a nikoliv na poskytovateli úvěru. Žalovaná na svůj účet obdržela dne 30. 9. 2024 částku ve výši 20 000 Kč, dne 27. 10. 2024 částku 3 000 Kč, dne 1. 11. 2024 částku 1 000 Kč a dne 2. 11. 2024 částku 6 000 Kč. Od následujícího dne po připsání té které částky na účet žalované měla žalovaná možnost takto poskytnutou jistinu úvěru vrátit (neboť nijak netvrdila, že by takovou možnost neměla a tato skutečnost ani nijak nevyšla v průběhu řízení najevo). A protože tak neučinila, dostala se dalším dnem do prodlení s úhradou té které nesplacené dlužné částky z neplatně sjednaného úvěru. Žalobkyně v řízení uplatnila nárok na úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 12 % ročně až počínaje 26. 3. 2025, proto jí soud přiznal částku ve výši 30 000