140 C 29/2021-54 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 22. 9. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 624 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení, zaplacení smluvní pokuty ve výši 11 003 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 62,5 % ročně z částek odpovídajících zbývající dlužné jistině původního úvěru od 23. 5. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne 98 424 Kč. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru xanon [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v 60 měsíčních splátkách ve výši 1 558 Kč spolu s úrokem ve výši 62,5 % ročně, počínaje od listopadu 2019. Žalovaný smlouvu podepsal dne 14. 10. 2019. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný uhradil do zesplatnění úvěru částku v celkové výši 6 232 Kč. Jelikož žalovaný úvěr řádně nesplácel, došlo k automatickému zesplatnění úvěru ke dni 21. 5. 2020 a dosud nesplacená jistina a nezaplacené úroky z úvěru se staly součástí nové jistiny ve výši 28 568,51 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil částku opět v celkové výši 6 232 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni podle bodu 6.1. smlouvy právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 1 497 Kč a dále dle bodu 6.2. smlouvy právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 600 Kč. Dále byla v bodě 6.5. smlouvy sjednána v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny, a proto žalobkyně požaduje po žalovaném i zaplacení smluvní pokuty ve výši 11 003 Kč. Dle bodu 2.2. smlouvy žalobkyně požaduje i zaplacení úroku ve výši 62,5 % ročně ze zbývající původní jistiny úvěru od 23. 5. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 98 424 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K jednání se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne 14. 10. 2019 žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru. Žalovaný byl ve smlouvě označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvaného bydliště, odlišnou adresou pro doručování, dále zde bylo uvedeno jeho telefonní číslo, email a číslo účtu. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky běžícími od poskytnutí peněžních prostředků v 60 splátkách ve výši 1 558 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 62,5 % ročně. Žalovaný smlouvu podepsal dne 14. 10. 2019 (zjištěno ze Smlouvy o úvěru [číslo]). Žalobkyně oznámila žalovanému akceptaci úvěrové smlouvy dopisem ze dne 16. 10. 2019, který byl doručen žalovanému na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě (zjištěno z Oznámení o schválení úvěru včetně dodejky). Současně s podpisem smlouvy byly žalovanému poskytnuty základní informace týkající se předmětného spotřebitelského úvěru (zjištěno z Předsmluvního formuláře). Z listiny Hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaný je zaměstnaný s čistým měsíčním příjmem 22 000 Kč. Na výdaje byla započtena částka životní minima ve výši 3 410 Kč, částka 1 680 Kč na bydlení, tj. celkové výdaje 5 090 Kč. Dále byla připočtena rezerva 1 000 Kč. V doplňujících údajích byla uvedena adresa zaměstnavatele, informace o rodinném stavu žalovaného, dosaženém vzdělání a formě bydlení (vlastní). Z předložené Potvrzení o zaměstnání soud zjistil, že žalovaný je zaměstnán od 11. 7. 1994 u společnosti [právnická osoba] a pracovní poměr je sjednán na dobu neurčitou. Čistá mzda žalovaného v srpnu 2019 činila 24 686 Kč a v září 2019 rovněž 24 686 Kč (zjištěno z Výplatní pásky za 8/ 2019 a 9/ 2019). K datu 11. 10- 2019 11:00:58 nebyly uvedeny k výsledku hledání podle rodného čísla žalovaného v registru SOLUS žádné negativní informace (zjištěno z Výpisu záznamů z registru SOLUS). Z předložené listiny Ověření v registru NRKI soud zjistil, že žalovanému bylo přiděleno skóre 227, tj. kategorie I., nízké body do interního Score Card, vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán). Dne 15. 10. 2019 odeslala žalobkyně žalovanému na číslo účtu uvedené ve smlouvě částku 25 000 Kč (zjištěno z Dokladu o vyplacení úvěru). Žalovaný žalobkyni uhradil částku v celkové výši 12 464 Kč (zjištěno z Karty klienta ze dne 20. 9. 2021). Výzvou k zaplacení ze dne 17. 2. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné 3. a 4. splátky, výzvou k zaplacení ze dne 19. 3. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné 4. a 5. splátky, výzvou k zaplacení ze dne 17. 4. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné 4., 5. a 6. splátky a dopisem ze dne 21. 5. 2020 oznámila žalovanému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru [číslo] vyzvala jej k uhrazení částky 30 856 Kč (zjištěno z Oznámení). U žádné z těchto listin nebylo prokázáno odeslání a ani doručení žalovanému. Dne 1. 9. 2021 žalobkyně odeslala žalovanému na adresu pro doručování uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu, jíž žalovaného vyzvala k okamžité úhradě částek uplatněných v žalobě (zjištěno z Předžalobní výzvy ve spojení s Podacím archem). Výzva byla doručována žalovanému dne 7. 9. 2021 (zjištěno z Detailní informace k zásilce [číslo]). Z výpisu ze seznamu subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně od 11. 5. 2018 má povolení ČNB k činnosti podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení. Soud z důvodu nadbytečnosti nečinil žádná skutková zjištění z listin prohlášení klienta a vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018. 5. Z důvodu nadbytečnosti soud nečinil žádná skutková zjištění z listiny Přihláška do pojištění, Prohlášení klientů – Informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru a Pojištění schopnosti splácet úvěr – Informační dokument o pojistném produktu, neboť tato nemohla mít žádný vliv na níže uvedené právní hodnocení věci. 6. Po právní stránce soud zhodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“). 7. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 8. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen sam