18 C 329/2021-52 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] v níž se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše disponibilního úvěrového limitu [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami po [částka] vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. K prvnímu čerpání úvěru došlo na účet obchodníka, u něhož žalovaný učinil nákup elektroniky v hodnotě [částka]. První čerpání a splácení úvěru bylo dohodnuto tak, že částku [částka] se žalovaný zavázal splatit v celkem 72 splátkách po [částka] měsíčně. Roční úroková sazba úvěru činila 28 %. K neúčelovému čerpání úvěrového limitu ze strany žalovaného nikdy nedošlo. Žalovaný poskytnutý úvěr nejprve splácel, avšak v průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný přestal jednotlivé splátky úvěru žalobkyni hradit. Na splátkách žalovaný uhradil celkem [částka]. Vzhledem k opakovanému prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru žalobkyně dopisem ze dne [datum] písemně od úvěrové smlouvy odstoupila. Odstoupení od úvěrové smlouvy nabylo účinnosti ke dni [datum]. Celkový dluh žalovaného se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši [částka] a běžných úroků vyčíslených ke dni odstoupení ve výši [částka]. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že se žalobkyně dne [datum] zavázala poskytnout žalovanému úvěr [částka] na nákup zboží, a to jeho poskytnutím na účet zprostředkovatele úvěru a zároveň prodejce. Žalobkyně se dále zavázala poskytnout žalovanému disponibilní úvěrový limit [částka]. Žalovaný se zavázal splácet žalobkyni poskytnutý úvěr v měsíčních splátkách po [částka] od [datum]. Roční úroková sazba činila 28 %. Žalobkyně byla oprávněna odstoupit od úvěrové smlouvy, pokud by se žalovaný dostal do prodlení s úhradou více než dvou splátek nebo do prodlení s úhradou jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce. Žalovaný v úvěrové smlouvě uvedl, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] jako dělník s čistým měsíčním příjmem [částka]. Žalovaný dále uvedl, že na nákladech na bydlení vynakládá [částka] měsíčně. Z potvrzení [ulice] banky soud zjistil, že žalobkyně poukázala ze svého bankovního účtu na účet zprostředkovatele úvěru a zároveň prodejce zboží dne [datum] částku [částka]. Z odstoupení od smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně dne [datum] odstoupila od smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] s odůvodněním, že žalovaný je v prodlení s úhradou více než 2 úvěrových splátek a také jedné úvěrové splátky po dobu delší než 3 měsíce. Zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši [částka]. Z poštovního podacího archu se podává, že tento dopis byl žalovanému odeslán doporučeně poštou dne [datum]. Z výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne [datum] soud zjistil, že zástupce žalobkyně dne [datum] vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši [částka]. Z poštovního podacího archu se podává, že tento dopis byl žalovanému odeslán doporučeně poštou dne [datum]. Z přehledu úhrad soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku [částka]. 4. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným soud právně kvalifikuje podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), upravujících smlouvu o úvěru, protože zjištěná smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu. Dále je třeba zdůraznit, že zatímco žalobkyně podniká mimo jiné v oblasti poskytování úvěrů a smlouvu nepochybně uzavírala v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný na rozdíl od žalobkyně smlouvu v postavení podnikatele neuzavíral, a proto je třeba na smluvní vztah aplikovat také ustanovení spotřebitelského práva, zejména zákon číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ). 5. Podle § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 6. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy 9. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky [právnická osoba] C [číslo], EU:C: [číslo], [právnická osoba] C [číslo], EU:C: [číslo], [jméno] [příjmení] [jméno] [číslo], EU:C: [číslo]). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná ([příjmení], [jméno]. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C [číslo], ECLI:EU:C: [číslo]). 11. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Z toho vyplývá, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. 12. Obdobně Nejvyšší soud v rozsudku z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné in