19 C 162/2021-24 — Okresní soud v Ostravě

1. Podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř., které stanoví, že„ v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení“, obsahuje tento rozsudek pouze zkrácené odůvodnění. 2. Žalobkyně se svou žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ostravě dne 8. 4. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 4 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že„ uzavřela se žalovaným dne 26. 10. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa]. Ve smlouvě žalobkyně jako úvěrující sjednala se žalovaným jako úvěrovaným poskytnutí úvěru ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí nejpozději dne 23. 11. 2020, společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 092 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne 26. 10. 2020 převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný však úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru ve stanovené době žalobkyni neuhradil. Úrok z prodlení ve výši 92,15 Kč byl vypočítán v zákonné výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč za dobu od 24. 11. 2020 do 8. 4. 2021. Podle článku IX.1.a. smlouvy o úvěru vznikl žalobci v důsledku prodlení žalovaného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 3 000 Kč za dobu od 24. 11. 2020 do 8. 4. 2021 v celkové výši 408 Kč“ 3. Žalovaná strana se ve věci nikterak nevyjádřila, byť byla soudem vyzvána. 4. K ústnímu jednání konanému dne 2. 9. 2021 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli byli oba řádně a včas předvoláni. Žalobkyně, resp. zástupkyně žalobkyně, svou neúčast při jednání omluvila, souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků řízení a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů. 5. Soud provedl v řízení následující důkazy: -) Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 26. 10. 2020, -) potvrzení o provedené odchozí platbě ze dne 23. 2. 2021, -) žádost v systému [anonymizováno] ze dne 24. 10. 2020, -) výpis z registru platebních informací ze dne 26. 10. 2020, -) kopie občanského průkazu žalovaného, -) výzva k úhradě dluhu – předžalobní upomínka ze dne 26. 3. 2021, -) sdělení [právnická osoba] ze dne 21. 6. 2021, -) výpis z běžného účtu ze dne 31. 7. 2020, 31. 8. 2020, 30. 9. 2020. 6. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 26. 10. 2020 soud zjistil, že tato listina není fakticky podepsána žádnou ze smluvních stran. Jako smluvní strany jsou zde uvedeny žalobkyně jako úvěrující nebo věřitel a žalovaná strana jako úvěrovaná nebo klient. Předmětem smlouvy je závazek věřitele, že poskytne klientovi peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč na bankovní účet s tím, že klient poskytnuté peněžní prostředky vrátí věřiteli nejpozději do 28 dnů, konkrétně, že„ úvěrovaný je povinen vrátit úvěrujícímu celkovou částku jednorázově nejpozději do 28 dnů od jeho poskytnutí úvěrujícím, a to bezhotovostní formou na bankovní účet úvěrujícího, pokud není postupem dle této smlouvy dohodnuto jinak. Klient se dále zavázal zaplatit věřiteli poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 092 Kč. V článku IX.1.a. smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení úvěrovaného s plněním jakékoli části dluhu dle této smlouvy, a to bez ohledu na zavinění, se smluvní strany dohodly, že úvěrovaný je povinen zaplatit úvěrujícímu vedle celkových nákladů úvěru dále mj. smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky, ohledně níž je úvěrovaný v prodlení, je-li úvěrovaný v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, a to za každý den prodlení, přičemž pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení. Z potvrzení o platbě na účtu soud zjistil, že žalobkyně poukázala ze svého bankovního účtu číslo [bankovní účet] na bankovní účet číslo [bankovní účet] dne 26. 10. 2020 platbu ve výši 3 000 Kč. [právnická osoba] ze dne 21. 6. 2021 soud zjistil, že majitelem bankovního účtu číslo [bankovní účet] je žalovaný, přičemž od žalobkyně je na tento účet dne 26. 10. 2020 evidována příchozí platba 3 000 Kč. Soud má za prokázáno, že zástupkyně žalobkyně vyhotovila dne 26. 3. 2021 listinu označenou jako výzva k úhradě dluhu, v níž žalovanou stranu vyzývala k úhradě dlužné částky, avšak soud nemá za prokázáno odeslání této výzvy do dispozice žalované strany. 7. Soud v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou stranou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu listinu nadepsanou jako„ smlouva o úvěru“, nicméně tato listina nebyla řádně opatřena podpisy stran, které ji měly uzavřít; z této listiny se uzavření smlouvy se žalovanou stranou nepodává, v řízení nebylo prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalované strany. Nebylo tedy prokázáno, že by smlouva o tvrzeném obsahu byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena prostřednictvím veřejné datové sítě internet, tedy pomocí prostředků komunikace na dálku, za splnění podmínek ustanovení § 562 odst. 1 o. z. Z provedených důkazů vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované straně dne 26. 10. 2020 částku 3 000 Kč převodem na její bankovní účet. 8. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud konstatuje, že žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu dne 26. 10. 2020 částku v celkové výši 3 000 Kč, a proto má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z. V konkrétní věci bylo prokázáno, že žalované straně byla poskytnuta žalobkyní částka 3 000 Kč, na kterou žalovaná strana dosud neplnila ničeho. Tuto částku tak zavázal soud žalovaného žalobkyni zaplatit. Zároveň soud podle § 1970 o. z. zavázal žalovanou stranu k zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši od 9. 7. 2021 do zaplacení. Žalobkyně totiž neprokázala, že by odeslala žalovanému výzvu k plnění, kterou soudu předložila. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1523/2004, se za formu výzvy k plnění závazku považuje i žaloba, přičemž v tomto případě splatnost nastává první den po doručení žaloby dlužníkovi, a proto soud vycházel při stanovení počátku prodlení z data, kdy se žaloba dostala do dispoziční sféry žalovaného. K doručení žaloby do dispozice žalovaného došlo dne 8. 7. 2021 na adresu jeho trvalého pobytu, následující den pak nastala splatnost předmětného dluhu, a proto soud žalobkyni přiznal úroky z prodlení z dlužné částky až od 9. 7. 2021, tj. ode dne, kdy se žalovaná strana dostala do prodlení (výrok I.). 9. S ohledem na výše uvedené soud žalobu co do částky 1 500 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 92,15 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč za dobu od 9. 4. 2021 do 8. 7. 2021, zamítl (výrok II. tohoto rozhodnutí). 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně v řízení požadovala částku ve výši cca 4 500 Kč a úspěšná byla toliko v rozsahu 3 000 Kč, tedy v rozsahu 66 % a má tedy nárok na náhradu 32 % účelně vynaložených nákladů. Soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů ve výši 477 Kč, což činí 32 % z částky 1 489 Kč. Tato se sestává z odměny advokáta za tři úkony právní služby ve výši 600 Kč za převzetí věci, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), přičemž výše odměny za jeden úkon vychází z § 14b odst. 1 AT (3 x 200 Kč), náhrady hotových výdajů dle § 14b odst. 5 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč), náhrady 21 % DPH z částky 900 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř., a částky 400 Kč odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku. 11. Dlužnou částku včetně příslušenství byla žalovaná strana zavázána zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku - dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když pro stanovení lhůty odlišné soud neshledal žádného důvodu.