30 C 284/2020-16 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 26. 8. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 5 784 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že dne [datum] uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum], jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru. Na základě smlouvy poskytla [právnická osoba] žalované úvěr ve výši 4 000 Kč, přičemž žalovaná se, jak vyplývá z tučně tištěného textu na první straně smlouvy, řádku„ Celkem ke splacení bez prodloužení“, zavázala žalobkyni vrátit částku 4 000 Kč spolu s příslušenstvím do 29. 8. 2018 Lhůta splatnosti je sjednána v posledním odstavci první strany smlouvy. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva byla v souladu s odstavcem [číslo] Obchodních podmínek Smlouvy o úvěru uzavřena v elektronické podobě, žalovaná svoji vůli smlouvu uzavřít projevila tzv. verifikační platbou, kdy převedla částku v rozmezí 0,01 – 1 Kč představující tzv. verifikační platbu ve smyslu úvodních ustanovení Všeobecných obchodních podmínek ze svého účtu na účet [anonymizováno]. Žalovaná čerpala úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Žalovaná o půjčku zažádala online na internetových stránkách www.zaplo.cz, kde žádost o půjčku byla žalované následně schválena a byla jí poskytnuta částka jistiny ve 4 000 Kč na účet, ze kterého dříve odeslala verifikační platbu. Tímto žalovaná čerpala úvěr. Žalovaná odsouhlasila při zaslání verifikační platby Všeobecné obchodní podmínky, jejichž součástí byl souhlas se zpracováním osobních údajů a souhlas se zpracováním osobních údajů sdružením [příjmení] a text smlouvy o úvěru, veškeré dokumenty byly zaslány žalované na e-mail uvedený při žádosti o půjčku. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas. Tímto jí vznikla povinnost zaplatit [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, jak je uvedeno ve čtvrtém odstavci třetí strany smlouvy, a zároveň dle téhož odstavce smlouvy povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek žalované. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2019 s účinností ke dni 12. 12. 2019 převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 7. 1. 2020. Z výše uvedeného dovozuje žalobkyně svou aktivní procesní legitimaci. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 5 938 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 4 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 0 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 1 788 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. [příjmení] paušální náhrady na upomínání představuje postoupenou výši poplatku za odeslání písemných upomínek v důsledku prodlení žalované, jak je uvedeno ve čtvrtém odstavci třetí strany smlouvy. Sjednaná výše úhrady za jednotlivou upomínku je 50 Kč. Poplatky byly žalobkyni postoupeny se zohledněním případně alokovaných úhrad žalované. Ačkoliv žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky vyzývala, dlužná částka zůstala neuhrazena. 2. K jednání nařízenému ve věci se žalobkyně ani žalovaná nedostavily. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s jednáním a rozhodnutím v její nepřítomnosti. Žalovaná svou neúčast u jednání neomluvila a ani jinak se ve věci nevyjádřila. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 3. Vzhledem ke skutečnosti, že ze strany žalované nebyla žádná skutková tvrzení přednesena a nebyly ani označeny žádné důkazní návrhy, soud závěr o skutkovém stavu učinil z jednotlivých skutkových zjištění, učiněných z důkazních návrhů, navržených žalobkyní, tedy z listin, které žalobkyně k prokázání svých skutkových tvrzení označila, a které soud posoudil při jejich vzájemné souvislosti, při absenci jakýchkoliv jiných dalších důkazních návrhů ze strany žalované a při absenci jakékoliv procesní aktivity účastníků řízení, posoudil jako listiny způsobilé dokázat skutková zjištění tak, jak je uvedeno níže. Jednalo se o listiny nazvané: smlouva o úvěru ze dne 30. 7. 2018, obchodní podmínky, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2019, včetně přílohy, potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámení o postoupení pohledávky, včetně poštovního podacího archu, výpis z účtu, výzva k zaplacení, včetně poštovního podacího archu. 4. Pokud soud v řízení případně provedl další důkazy, ze kterých v rozhodnutí nevycházel, bylo to z toho důvodu, že dle názoru soudu tyto důkazy neměly žádný vliv na rozhodnutí soudu ve věci samé. 5. Z listiny nazvané smlouva o úvěru ze dne 30. 7. 2018 soud zjistil, že tato listina není podepsána žalovanou. Jako smluvní strany jsou zde uvedeny žalobkyně a žalovaná jako úvěrovaná nebo klient. Předmětem smlouvy je závazek věřitele, že poskytne klientovi peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč na bankovní účet s tím, že klient poskytnuté peněžní prostředky věřiteli vrátí sjednaným způsobem. Z výpisu z účtu soud zjistil, že předchůdce žalobkyně poukázal ze svého bankovního účtu na bankovní účet označený jménem a příjmením žalované dne 30. 7. 2018 platbu ve výši 4 000 Kč, a současně se jedná o účet, ze kterého byla na účet předchůdce žalobkyně připsána tzv. verifikační platba, a který je označen nejen svým číselným označením, ale též jménem a příjmením žalované. Z výzev k zaplacení soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení žalobou uplatněné částky. Pohledávka byla postoupena z původního věřitele na žalobkyni; tato skutečnost byla žalované oznámena. 6. Soud v řízení tedy nevzal za prokázáno, že by mezi předchůdcem žalobkyně jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu listinu nadepsanou jako„ smlouva o úvěru“, nicméně tato listina nebyla řádně opatřena podpisem žalované; z této listiny se uzavření smlouvy se žalovanou stranou nepodává, v řízení nebylo prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalované. Nebylo tedy prokázáno, že by smlouva o tvrzeném obsahu byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena. Z provedených důkazů však vzal soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši 4 000 Kč převodem na její bankovní účet. Pohledávka byla postoupena z původního věřitele na žalobkyni; tato skutečnost byla žalované oznámena. 7. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi účastníky následujícím způsobem. Podle § 3028 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto na posuzovaný případ aplikoval ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť právní vztahy, jakož i práva i povinnosti, vznikly za jeho účinnosti. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud konstatuje, že předchůdce žalobkyně poskytl žalované bez právního důvodu dne 30. 7. 2018 částku ve výši 4 000 Kč, a proto má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z. Smlouvu o postoupení pohledávky, která je předmětem žaloby, uzavřenou mezi předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, soud rovněž posoudil jako platnou a účinnou smlouvu ve smyslu § 1879 a násl. o. z., na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni; aktivní věcná legitimace tak byla v řízení prokázána. Soud tedy konstatuje, že žalobkyně má v souladu se shora citovaným ustanovením § 2991 odst. 1 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytla žalované. Vzhledem k tomu, že soud s ohledem na shora uvedené považuje smlouvu uzavřenou mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou za absolutně neplatnou, neplatné je také ujednání o jiných vedlejších závazcích. Na základě uvedeného tak soud žalobě vyhověl v rozsahu poskytnutých a nevrácených peněžních prostředků tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.; ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí. 8. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalované. Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšnější, proto soud náhradě nákladů řízení žalobkyni přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, neboť tento náklad řízení žalobkyni prokazatelně vznikl, byl potřebný k účelnému uplatnění práva žalobkyně a odpovídá míře procesních úspěchu a neúspěchu žalobkyně. K náhradě nákladů řízení soud žalovanou zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 9. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v rozsudku, proti kterému není odvolání přípustné, soud v odůvodnění uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.