34 C 181/2021-49 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se svou žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne 7. 10. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 520 Kč s 10% zákonným úrokem z prodlení z částky 1 520 Kč za dobu od 11. 8. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný cestoval dne 26. 7. 2019 v 18:20 hodin na trolejbusové lince [číslo] bez platného jízdního dokladu a byl takto zjištěn při kontrole přepravním kontrolorem, když mu takto vznikla povinnost zaplatit jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč dle čl. IX. smluvních přepravních podmínek. Žalovaný však dlužnou částku žalobci nezaplatil, přestože byl předžalobní výzvou ve smyslu § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky, když tato výzva byla řádně podána na poště. 2. Žalovaný s nárokem žalobce nesouhlasil, když namítal, že 26. 7. 2019 nebyl v prostředku MHD bez platného jízdního dokladu, kdy sice cestoval v daném dopravním prostředku, ale při nástupu do vozidla byl platební terminál, kterým chtěl zaplatit jízdné, nefunkční. Poté byl kontrolován revizorkou, ta uváděla samé nesmysly, koupil si jízdenku formou SMS, kterou revizorce nepředložil a odmítl se této legitimovat, a proto byla přizvána PČR, se kterou spolupracoval a předložil jí občanský průkaz. Dle vyjádření žalovaného jemu žádný dluh vůči žalobci nevznikl, naopak vinou nefunkčního odbavovacího terminálu vznikl závazek žalobce vůči jeho osobě, tj. uhradit mu rozdíl v podobě zaplacené jízdenky na odbavovacím terminálu v částce 20 Kč za podstatně dražší SMS jízdenku ve výši 30 Kč a 1,50 Kč za odeslanou SMS zprávu. To, že nefungují v prostředcích MHD žalobce platební terminály je častým jevem, na který opakovaně žalovaný upozorňoval, nicméně toto zůstalo bez jakékoliv reakce žalobce. 3. Před zahájením jednání ve věci samé žalobce vzal zpět žalobu co do částky 25 Kč s 10% zákonným úrokem z prodlení za dobu od 21. 4. 2021 do zaplacení, neboť k datu 21. 4. 2021 byl započten přeplatek z platby žalovaného za jinou jízdu v prostředku MHD žalobce bez jízdního dokladu. Soud tedy za užití ustanovení § 96 odst. 1, 2, 4 o. s. ř. řízení co do částečného zpětvzetí zastavil, aniž zjišťoval stanovisko žalovaného, neboť k omezení žalobního nároku došlo ještě před zahájením jednání ve věci samé. Proto soud o částečném omezení žalobního nároku rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. 4. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav: V řízení bylo prokázáno, že žalovaný cestoval v prostředku MHD žalobce dne 26. 7. 2019 na trolejbusové lince [číslo] na trase [ulice] – [název] [název] [název] a takto byl zjištěn přepravním kontrolorem bez platného jízdního dokladu. Z elektronických záznamů terminálů bylo zjištěno, že dveře v dopravním prostředku dne 26. 7. 2019 se na zastávce [název] uzavřely v 18: 19:08 hodin, přepravní kontrola byla aktivována v 18: 19:30 hodin, když nebylo zjištěno, že by v té době nefungoval kterýkoliv platební terminál. Bylo také prokázáno vyjádřením samotného žalovaného a příslušným výpisem, že žalovaný si uvedeného dne zajistil SMS jízdenku až v 18:24 hodin, přičemž touto platnou jízdenkou se přepravnímu kontrolorovi žalovaný následně neprokázal s odůvodněním, že odmítal s kontrolorem pro jeho předchozí vystupování komunikovat. Dále bylo prokázáno úředním záznamem Městské policie statutárního města Ostravy ze dne 26. 7. 2019, že tato dostala žádost 26. 7. 2019 v 18:23 hodin, aby provedla ověření totožnosti cestujícího bez platného jízdního dokladu, kdy k ověření totožnosti u žalovaného došlo daného dne v 18:45 hodin. Dále bylo prokázáno předžalobní výzvou k úhradě ze dne 17. 8. 2020, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě částky 1 520 Kč včetně příslušenství, tedy celkem 1 675 Kč, když tato výzva byla koncipována ve smyslu § 142a o. s. ř. a podána na poště ke dni 17. 8. 2020. Žalovaný předložil soudu doklady, které měly osvědčovat jeho tvrzení, že platební terminály v prostředku v MHD žalobce nefungují a nefungovaly ani dne 26. 7. 2019, tj. v době, kdy nastoupil do trolejbusu [číslo] přičemž se tak dělo i v jiných termínech, k čemuž předložil fotografie platebních terminálů, kde sám uvedl data, kdy se tak mělo stát. Z těchto fotografií však není průkazné, že se jedná o terminály konkrétního trolejbusu [číslo] v daný den a časové období, navíc podle vyjádření soudu žalovaný uvedl, že byl nefunkční pouze terminál, který použil při vstupu do vozidla MHD, k dalším terminálům nepřistoupil, protože mu to přišlo absurdní a zbytečné. Soud nicméně zjistil z vyjádření zodpovědného pracovníka žalobce, že to, že je jeden platební terminál v daném prostředku MHD nefunkční, nemusí znamenat, že by nefungovaly terminály ostatní, tzn. že je zapotřebí vyzkoušet i jiné terminály. Žalovaný však další terminály nevyzkoušel a posléze opatřenou jízdenku zajištěnou formě SMS zprávou kontrolorovi nepředložil. 5. Na základě výše prokázaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba žalobce je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že nástupem žalovaného do prostředku MHD dne 26. 7. 2019 na linku [číslo] došlo mezi žalobcem a žalovaným k uzavření smlouvy ve smyslu § 2550 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.), tedy smlouvy přepravní, jakož dle ustanovení § 18a zákona č. 111/1994 Sb. a § 37 zákona č. 266/1994 Sb. Právě uzavřením této smlouvy vznikla povinnost žalovaného respektovat také smluvní přepravní podmínky vydané v souladu se zákonem č. 111/1994 Sb., a to je zákon o silniční dopravě ve znění pozdějších právních předpisů, když čl. II. bod. 2 těchto smluvních podmínek stanoví, že přepravní smlouva je též uzavřena, umožní-li dopravce cestujícímu nastoupení do vozidla bez platného jízdního dokladu a jízdné cestující zaplatí bezodkladně po nástupu do vozidla tím, že si zakoupí jednotlivou elektronickou jízdenku prostřednictvím elektronické peněženky odisky nebo prostřednictvím bezkontaktní bankovní platební karty. Čl. IX. 4 pak stanoví, že cestující je povinen umožnit pověřené osobě dopravce řádnou kontrolu platnosti všech jízdních dokladů tím, že na její výzvu předloží tento doklad k ověření všech potřebných údajů. Tuto svou povinnost žalovaný poté, co uzavřel smlouvu o přepravě, nesplnil, neboť sice měl oprávnění vstoupit do vozidla bez platného jízdního dokladu, ale tento si neopatřil bezodkladně, nýbrž až poté, co byl kontrolován přepravní kontrolou a byl zjištěn bez platné jízdenky, když tvrzení žalovaného, že nefungoval platební terminál, navíc nebylo prokázáno. Na tomto nemůže nic změnit ani skutečnost, že si žalovaný následně opatřil jízdenku prostřednictvím SMS zprávy, neboť nelze hovořit o tom, že tato byla opatřena bezodkladně, když byla opatřena více než 4 minuty poté, co žalovaný do vozidla nastoupil; navíc ani tuto jízdenku žalovaný přepravní kontrole nepředložil. Ze všech těchto důvodů soud dospěl k závěru, že žaloba žalobce je důvodná, a proto byl žalovaný zavázán k zaplacení částky 1 495 Kč včetně příslušenství, neboť žalovaný se dostal do prodlení se splněním svého peněžitého závazku vůči žalobci ve smyslu § 1968, 1970 o. z., když výše úroků z prodlení je odůvodněna ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tedy o daném nároku rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí, shledávaje tento plně opodstatněným. 6. Jelikož žalobce byl v převážné míře v řízení úspěšný, když částečné omezení žalobního nároku co do částky 25 Kč soud vyhodnotil ve smyslu § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř., kdy tato částka představuje jen 1,6 % z celého uplatněného nároku, soud proto za užití ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. zavázal žalovaného k plné náhradě nákladů řízení v částce 1 200 Kč, když tato částka představuje součet těchto položek: 400 Kč za zaplacený soudní poplatek, dále náhrada hotových výdajů, tj. 2x 100 Kč (zaslání předžalobní výzvy a sepis žaloby), které byly žalobci přiznány v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. a ustanovením § 1, § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a také náhrada hotových výdajů po podání žaloby, tj. 2x 300 Kč (účast u 2 ústních jednání) dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a ustanovení § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 7. Lhůta k zaplacení přiznané částky, jejího příslušenství a nákladů řízení je pak odůvodněna ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.