34 C 414/2020-25 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se svou žalobou podanou u Okresního soudu v Ostravě dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení částky 6 280 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen zákon). Žalobce zjistil, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód] je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný a žalovaný je registrován jako provozovatel tohoto vozidla, přičemž bylo zjištěno, že žalovaný neměl v době od [datum] do [datum] k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen pojištění odpovědnosti). Takto vznikl žalobci ve smyslu § 4 odst. 1 zákona nárok na příspěvek, přičemž ve smyslu § 4 odst. 3 zákona se výše příspěvku určí součinem počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 zákona a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle 4 odst. 4 zákona platí, že osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobce v souladu s § 4 odst. 6 zákona zaslal žalovanému výzvu k úhradě příspěvku, když splatnost příspěvku nastala [datum]. Žalovaný na tuto výzvu ničehož nezaplatil, žalobce tedy zaslal žalovanému dne [datum] předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř. Dlužná částka 6 280 Kč zaplacena nebyla, když se skládá ze základu příspěvku ve výši 5 980 Kč (65 Kč x 92 dní) a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona ve výši 300 Kč dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. 2. Žalobce podáním ze dne [datum] omezil svůj žalobní nárok tak, že bere zpět žalobu co do částky 5 655 Kč, když došlo ke zjištění skutečnosti, že žalovaný uzavřel dne [datum] smlouvu o pojištění předmětného vozidla, čímž došlo k vyloučení období od [datum] do [datum], takže žalobce se domáhá příspěvku do garančního fondu za období od [datum] do [datum], což je částka 625 Kč s příslušenstvím. Soud tedy za užití ustanovení § 96 odst. 1, 2, 4 o. s. ř. řízení v rozsahu učiněného omezení žalobcem zastavil, aniž by zkoumal stanovisko žalované strany, neboť k omezení žalobního nároku došlo ještě před zahájením jednání ve věci samé. Proto soud o tomto dispozitivním úkonu žalobce rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. 3. Vzhledem k tomu, že nastaly podmínky ve smyslu § 115a o. s. ř., když účastníci vyjádřili s projednáním věci bez nařízení jednání souhlas, soud vydal ve věci meritorní rozhodnutí bez nařízení jednání. 4. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru o tomto skutkovém stavu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl v období od [datum] do [datum], tedy 5 dnů, zapsán jako provozovatel vozidla [registrační značka] se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, přičemž v tomto období nebylo k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobce tedy zaslal žalovanému výzvu k zaplacení příspěvku, když splatnost tohoto příspěvku nastala ke dni [datum]. Žalovaný nezaplatil ničehož, přestože předžalobní výzvou ze dne [datum] ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. byl opětovně k zaplacení dlužné částky vyzván. Žalovaný v průběhu řízení netvrdil a již vůbec neprokázal, že by dlužnou částku uhradil. 5. Po právní stránce soud posoudil věc ve smyslu § 1, § 4 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) a dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobou je důvodný. Žalovaný byl v rozhodném období v registru silničních vozidel zapsán jako vlastník a provozovatel v žalobě označeného vozidla a v souladu s ustanovením § 1 odst. 2 písm. a) zákona musí být pro takovéto vozidlo uzavřena smlouva o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (povinné ručení). Je-li vozidlo provozováno bez tohoto pojištění, stanoví zákon sankci v podobě příspěvku do garančního fondu, když jeho výše je v souladu s ustanovením § 4 odst. 3 zákona stanovena jako součin počtu dní, kdy bylo vozidlo nepojištěno, a příslušné denní sazby pro daný druh vozidla, která je uvedena dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 205/1999 Sb. V daném případě se jednalo o vozidlo se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, což je denní sazba 65 Kč, přičemž vynásobeno počtem dní (5 dní) se jedná o částku 325 Kč. V souladu s ustanovením § 4 odst. 4 zákona má žalobce nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním práva na příspěvek, což je částka 300 Kč dle ustanovení § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Osobou povinnou k zaplacení příspěvku a nákladů spojených s uplatněním nároku v celkové výši 625 Kč je v souladu s vyvratitelnou právní domněnkou ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zákona žalovaný, neboť ten byl v době, kdy vozidlo nebylo pojištěno, tj. v době od [datum] do [datum], v registru vozidel zapsán jako vlastník a provozovatel. Po marném uplynutí doručení výzvy žalovanému k zaplacení příspěvku v trvání 30 dnů se stala částka 625 Kč splatnou a splatnost příspěvku tak nastala ke dni [datum]. Soud tedy zavázal žalovaného zaplatit žalobci nejen dlužnou částku ve výši 625 Kč, ale rovněž příslušenství z dlužné částky, když žalovaný se dostal do prodlení se splněním svého peněžitého závazku vůči žalobci ve smyslu § 1968, 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, výše úroků z prodlení je pak odůvodněna ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Žalobce vzal zpět žalobu o částku 5 655 Kč a soud dospěl k závěru, že je nutno toto omezení žalobního nároku ve vztahu k uplatnění nároku na náhradu nákladů řízení posoudit ve smyslu § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., neboť nebylo v řízení v žádném případě osvědčeno, že k omezení žalobního nároku došlo pro chování žalovaného a taktéž nebylo ani osvědčeno, že by v tomto rozsahu byl žalobní nárok podán důvodně. Jestliže žalobci nevzniklo ve vztahu k omezení žalobního nároku právo na náhradu nákladů řízení, naopak v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. by příslušelo právo na náhradu nákladů řízení žalovanému, kterému však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 7. Lhůta k zaplacení požadované částky, jejího příslušenství a nákladů řízení je pak odůvodněna ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.